Všechno to začalo v březnu 1966 na autosalonu v Ženevě. Alfa Romeo tam odhalila model 1600 Spider. Pro italskou automobilovou kulturu to byl přelomový moment, protkaný silným patosem. Elegantní, plynulé a nekonvenční křivky vozu byly totiž posledním projektem, na kterém se aktivně podílel sám zakladatel slavné karoserie Battista Pininfarina, jenž pouhých několik týdnů po premiéře zemřel. Pod vedením šéfa designu Franca Martinenga a designéra Alda Brovaroneho vznikl tvar, který měl provokovat.
 |
A také že provokovat uměl. Dělníci v továrně v Grugliasku, kde se vozy montovaly, mu kvůli aerodynamicky splývavé, kulaté zádi okamžitě dali pragmatickou přezdívku Osso di Seppia – sépiová kost. Tedy ta vápenatá věc, co se dává andulkám do klece. Pro tehdejší puristy byl tvar auta zpočátku kulturním šokem, považovali ho za příliš futuristický, hravý, možná až moc ženský.
Jenže pod kapotou tlouklo čistokrevné závodní srdce: celohliníková šestnáctistovka z Giulie o výkonu 109 koní se dvěma vačkovými hřídeli v hlavě a dvěma dvojitými karburátory, který dokázal tuto lehkou krásku rozhánět na tehdy ohromujících 182 km/h. V době, kdy na dálnicích jezdily převážně Fiaty 500 a Volkswageny Brouk, byla tato alfa hotové zjevení.
Celosvětová soutěž o jméno
Aby Alfa Romeo podpořila prodej a trochu obrousila hrany počáteční kritiky designu, vyhlásil její tehdejší generální ředitel Giuseppe Luraghi nevídanou věc – celosvětovou anketu o nejlepší název. Rudé letáky zaplavily prodejny od Milána po New York. Hlavní cena byla lákavá: zbrusu nový vůz pro autora vítězného návrhu.
Alfa Romeo nemá na jména štěstí. S poetickým Duettem ustoupilo dezertu |
Lidová tvořivost okamžitě explodovala. Do centrály v Arese dorazilo přes 140 000 lístků. Lidé navrhovali poctu filmové divě Lollobrigida, kulinářskou Pizzu, dobově populární Sputnik, a v záplavě politických bizarností se prý objevil dokonce i Hitler. To ale asi nejspíš byla jen recese. Nejčastěji se prý opakovaly variace na jméno čerstvě zesnulého mistra Pininfarinu.
Porota nakonec vybrala název, který sice skončil v celkovém počtu hlasů až na třetím místě, ale dokonale vystihoval povahu tohoto dvoumístného auta: Duetto (duet). Protože se ovšem tento skvělý nápad zrodil v hlavách hned několika lidí, musel o absolutním vítězi rozhodnout los.
Klíčky pro plukovníka a jen 190 vyrobených kusů
Šťastným mužem, jehož jméno bylo vytaženo z osudí, se stal Guidobaldo Trionfi, pětapadesátiletý plukovník italské armády ve výslužbě ze severoitalské Brescie. Byl to noblesní gentleman staré školy, který miloval eleganci a styl. Když mu z Milána dorazil telegram, že vyhrál hlavní cenu, prý tomu nejprve nechtěl věřit.
Předání vozu 17. června 1966, tedy přesně před 60 lety, bylo národní událostí. Sněhobílý Spider mu předali špičky managementu automobilky. Plukovník se stal okamžitě celebritou. A měl navíc jedno obrovské, neplánované štěstí.
Hvězda autosalonu Ženeva 1966: okouzlující Alfa Spider nikdy nezestárne |
Téměř vzápětí po ceremonii totiž na dveře právního oddělení Alfy Romeo zaklepala realita. Ozvala se velká italská cukrářská firma Pavesi, která měla název Duetto registrovaný pro svůj populární dezert s kakaovo-vanilkovou náplní. Aby toho nebylo málo, se stížností se přidalo i švédské Volvo, které pod názvem Duett prodávalo své praktické kombi. Cukráři zažalovali Alfu Romeo a soud vyhráli. Název musel být oficiálně stažen a automobilka stačila vyrobit a označit tímto jménem pouhých 190 exemplářů. Plukovník Trionfi tak domů nedostal jen tak nějaké auto z fabriky – stal se majitelem jednoho z nejvzácnějších kusů.
V továrních katalozích, manuálech pro majitele i v oficiálních dokumentech se vůz musel vrátit k suchému označení Alfa Romeo 1600 Spider. Právní bitvu sice čokoládová sušenka vyhrála, ale srdce motoristů nikoliv. Pro celý svět už to navždy zůstalo Duetto.
S Dustinem Hoffmanem ke hvězdám
Když nepomohlo jméno, pomohla popkultura. V roce 1967 si auto zahrálo hlavní roli po boku tehdy začínajícího Dustina Hoffmana ve filmové klasice Absolvent. Scény, kde se rudý roadster řítí kalifornskými silnicemi za doprovodu podmanivých písní Simona a Garfunkela, udělaly ze Spideru globální objekt touhy.
Do auta se zamilovala Amerika. Sám velký Steve McQueen, kterého v létě 1966 pozval časopis Sports Illustrated, aby nový italský roadster otestoval, prohlásil: „Alfa Romeo Spider se velmi snadno řídí. A je také velmi krásná.“
Alfa nejalfovatější slaví třicátiny. Auto s okapem okouzlí jízdou |
Ačkoliv se ikonický italský roadster udržel ve výrobě neuvěřitelných 27 let a během čtyř generací se stal globální legendou, éra původního čistého Duetta s elegantní kulatou zádí měla jen krátké trvání. Skončila v lednu 1968, kdy ho s příchodem výkonnější verze 1750 Spider Veloce Alfa Romeo tiše stáhla z oběhu. Právě s tímto větším motorem o objemu 1,8 litru sice auto získalo uvolněnější styl jízdy a vyšší točivý moment, ale v zámoří muselo hned čelit potížím. Vzniklo totiž primárně kvůli přísným emisním limitům v USA, přičemž pro kalifornský trh dostalo sice pokrokové, ale na údržbu nesmírně složité mechanické vstřikování paliva Spica, zatímco Evropa si vystačila s klasickými dvojitými karburátory.
Od „Chromky“ až po „Plasťáka“
Aby milánská automobilka zpřístupnila otevřené nebe i lidem s menším rozpočtem, představila ve stejném roce dostupnější alternativu v podobě modelu 1300 Junior. Tento točivý krátkozdvihový čtyřválec cílil na mladé začínající řidiče, pro které byl standardní Spider příliš velkým luxusem – vždyť tehdy stál dvakrát tolik co lidový VW Brouk. Nižší cenovka se však podepsala na spartánštější výbavě, takže Juniorovi chyběly charakteristické plexisklové kryty předních světlometů, zadní stabilizátor a luxusní dřevěný volant, který nahradil obyčejný s plastovým věncem.
Jsou spolehlivé a krásně znějí. Alfisté oslavili v Plzni 110 let značky |
Skutečně radikální řez do designu však přišel koncem roku 1969 na autosalonu v Turíně. Filozofie ladné lodní zádi definitivně ustoupila modernější aerodynamice a konvenčnějšímu pojetí s ostře uříznutou zádí. Tato nová verze, v Itálii známá jako coda tronca nebo fastback, dostala také strměji skloněné čelní sklo a celkově svalnatější postoj. V českých luzích a hájích si tato druhá generace okamžitě vysloužila familiární přezdívku chromka, protože si i přes modernizaci stále dokázala udržet velkou míru poctivých, zářivých leštěných prvků.
Čas se však nedal zastavit a s příchodem osmdesátých let postihla i italskou eleganci tehdejší neúprosná móda. Třetí generace roadsteru musela ustoupit dobovým trendům a nafasovala masivní černé pryžové a plastové doplňky. Zatímco Američané pro aerodynamický prvek na zádi zvolili poetické označení duck tail neboli kachní ocas, čeští automobiloví nadšenci byli ve svém názvosloví jako vždy mnohem pragmatičtější a tomuto modelu zkrátka nikdo neřekne jinak než plasťák. Konec kariéry byl již opět ve znamení ladněji pojaté zádě.
Zatímco v samotné Itálii se s drobnými nuancemi příliš nepárají a emotivní označení Duetto dodnes používají jako univerzální synonymum pro jakýkoliv klasický otevřený Spider vyrobený mezi lety 1966 a 1994, pro motoristické puristy ve zbytku světa zůstává situace jasná. Pravým a jediným Duettem je pouze ta původní, křehká, dokonale symetrická verze ze šedesátých let. Je to auto, které sice kvůli pekařům prožilo hned na startu vážnou krizi identity, ale nakonec svým nadčasovým šarmem trumflo jak dezert, tak samotný čas.
