Měl to být normální pracovní čtvrtek věnovaný běžným pracovním činnostem a večer možná pivku na spláchnutí prachu cest. Jenže když je první ranní zprávou informace o ruské invazi na Ukrajinu, člověk si prostě nevychutná ani kávu a cigaretku. Naopak, smutek a beznaděj nás s fotografem Ondrou zasáhly naplno. Zbořené iluze jistot a chmurný pohled do budoucnosti nám zatížily mysl a srdce se zalila smutkem. Rozhodli jsme se, že si budeme ještě intenzivněji užívat každý okamžik svobodného života a pokud možno ho sdílet s lidmi, kteří nám rozumějí – tedy i vámi, benzínově naladěnými nadšenci každého věku a pohlaví. Po vydatné snídani jsme vyrazili do garáže.
Bože, dejte mi několik dní, pár tisíc kilometrů, vrátím se jako osvícená duše rozdávající už jen úsměvy a radost. Je fakt až těžko pochopitelné, jak tahle Alfa padne do ruky.