Nevidíte na cestu? Vyměňte stěrače, moderní jsou pro každé auto jiné

  • 34
Stěrače jsou nejdůležitější bezpečnostní prvek vozu, jejich servis zvládnete sami. Už i na pohled tak jednoduchá věc je dnes věda, konstruktéři vyvíjejí stěrače i ve větrném tunelu.

V pošmourném, špinavém zimním provozu je nejzásadnější z auta dobře vidět. Kvalitní výhled vám zajistí jenom funkční stěrače. Ty očistí sklo, aniž by ho poškrábaly, nebo zanechaly šmouhy. V ideálním případě odvedou svou práci navíc zcela nehlučně. Stěrače mají zajistit dobrý výhled i za deště a sněhu. Poškozený nebo nevhodný stěrač svou funkci neplní. Buď dostatečně nesetře vodu a sníh, nebo rozmazává špínu. Šmouhy na čelním skle jsou mimořádně nebezpečné zvláště v noci.

Umyjte si pečlivě sklo

Alespoň jednou před zimou a alespoň to přední. Lepší je samozřejmě mýt sklo pravidelně, speciálně pokud v autě kouříte, vozíte domácí mazlíčky, nebo jste častými zákazníky drive-inů. Na čistém skle také méně ochotně kondenzuje voda, tedy sklo se výrazně méně mlží.

Za vynálezem prvního automobilového stěrače, který byl patentován 10. listopadu 1903, stojí Američanka Mary Andersonová. Ta si při jízdě tramvají během návštěvy New Yorku v zimě 1903 všimla, že řidiči musejí často zastavovat, aby setřeli sníh z čelního skla. Po návratu do Alabamy sedmatřicetiletá realitní makléřka vyrobila stěrač tak, že připevnila stěrku na drát, který se dal prostrčit kabinou vozu a na konci ovládat pomocí držadla. Ještě téhož roku si nechala svůj vynález patentovat. Ve standardní výbavě ho jako první začal v roce 1922 instalovat Cadillac.

Vynález Andersonové je jedním nejdůležitějších bezpečnostních prvků auta. Zkonstruovat kousek gumy a všeho dalšího tak, aby to spolu opravdu fungovalo, je docela věda. Stěrače jsou totiž extrémně zatěžovaný díl, na který navíc působí vnější vlivy jako déšť, mráz, UV záření a z principu jejich funkce i abraze. Vývojáři Škody spočítali, že ve srážkově průměrném roce urazí stěrač po ploše skla zhruba 1 600 kilometrů.

Nechcete-li si poničit jedinou opravdu drahou část systému stěračů, vyhněte se jejich přetěžování. Když stěrač přimrzne ke sklu, nebo se jeho pomocí snažíte ráno odstranit vysokou vrstvu sněhu, můžete si způsobit hned několik problémů. 

Mechanismus není na takové zatížení dimenzovaný. U většiny moderních aut je navíc poměrně špatně přístupný, jeho výměna se tak prodraží nejen na materiálu, ale i práci. Přetížením můžete ohnout jak samotnou lištu stěrače, tak jejich ramena.

Je to věda

Gumička stírací lišty musí být nejen odolná, ale také se na koncích dráhy správně překlápět a především přiléhat (ani málo, ale ani příliš velkým tlakem) ke sklu. Správný přítlak zajišťuje jak geometrie ramen stěračů a kloub i pružina u jejich uchycení, tak samotná konstrukce stírátka.

„Pro každý model vyvíjí automobilka speciální stěrač. Kromě materiálu stírací lišty je velkým tématem i její tvar a zároveň tvar celého stěrače. Stěrače testujeme v extrémních podmínkách, nízkých i vysokých teplotách. Při vývoji využíváme i větrný tunel, protože stěrač musí fungovat stejně při stání i jízdě po dálnici. Dochází tak k adaptaci stěračů na tvar skla a zohledňují se aerodynamické vlastnosti vozu tak, aby stěrač i v rychlosti například 150 km/h stíral bez jakýchkoliv kompromisů celou plochu čelního skla,“ vysvětluje Pavel Jína ze Škody Auto.

Automobilky mívají specializovaná oddělení, které se věnuje jen vývoji stěračů. Při něm se kombinují tvary, materiály a vše se jemně ladí. Zohledňují se zástavbové podmínky, aerodynamika, povrch skla a souhra se zvoleným stěračovým pohonem a systémem ostřikovačů. „Všechny stěrače vyvíjíme i ve spolupráci s dodavateli na každý jednotlivý model. Každý stěrač například projde zatěžkávacím testem, kdy ho připevníme na speciální testovací stav a absolvuje 500 000 cyklů stírání,“ popisuje Pavel Jína ze Škody. 

Čtěte ve stopách na skle

Pokud stěrač nechává podlouhlé úzké šmouhy po celé délce své trasy po skle, pak je patrně již porušen břit stírátka (stářím materiálu, opotřebením), nebo jsou pod ním zachyceny drobné nečistoty. Když stírá jen při cestě tam, ale při cestě zpátky (nebo opačně) nechává plochu nesetřenou, je již materiál unavený a břit gumičky se v dorazech nepřeklápí, případně je ohnuté celé rameno stěrače. Pokud stěrač cestou po skle poskakuje, nebo je hlučný, znamená to, že má špatný přítlak. Ten může způsobit buď špatná konstrukce stírátka, nebo jeho pokřivení (např. vrstvou sněhu) či deformace ramene stěrače.

Zůstává-li vám na skle široký pruh, má špatný přítlak některá část stírátka, zůstává-li nesetřená zdánlivě nelogicky umístěný kus skla, přičemž dále po dráze již stěrač stírá, znamená to, že nekopíruje tvar skla a nemá správný přítlak. Vinou je buď zatuhávání kloubu ramene nebo špatné funkce přítlačné pružiny. Tento defekt způsobuje i nevhodná konstrukce stírátka či mastný flek na skle.

Když stěrače přestanou fungovat (nebo stírají výrazně hůře) za vyšších rychlostí, je na vině špatná konstrukce stírátek s malým přítlakem. Pokud se nepohybují po skle rovnoměrně (cukají, skáčou), případně z něj vyjíždějí, nebo naopak nedojíždějí až na konec dráhy, bude nejspíš opotřebovaný mechanismus pákových převodů jejich pohonu.

„Samozřejmostí jsou také zkoušky v extrémně teplých a studených oblastech a zkoušky odolnosti proti UV záření.“ Pro Evropu platí jeden standard stěračů, které jsou testovány v extrémně nízkých i vysokých teplotách a splňují tak svou funkci na území jižních i severních států. „Specifika platí ale například pro vozy vyráběné pro čínský či indický trh. Zde se využívají jiné směsi pro stírací lišty z důvodu jiného podnebí, vlhkosti a teplot,“ upřesňuje.

Pokud stěrače nestírají ideálně, bude vada s největší pravděpodobností v opotřebení nebo špatném přítlaku. Ale nejprve se podívejte na samotné okno. Odmastěte sklo a pečlivě omyjte gumičku stěrače (ideálně teplou vodou s detergentem). 

Gumičku případně můžete navíc otřít lihovým roztokem. Zvedněte ramena stěračů a ošetřete jejich kloub penetračním olejem. Pozor, moderní auta mají stěrače často schované pod kapotou, pro odklopení je třeba zapnout servisní polohu stěračů, jak na to, je psáno v manuálu.

V drogérii nebo autopotřebách se ještě podívejte po takzvaných „tekutých stěračích“. Pomůžete si k lepšímu výhledu a prodloužíte životnost gumiček stíracích lišt.

Pokud i po očistě skla stěrače stále nefungují ideálně, jsou už opravdu zralé na výměnu. Když například lišta nedrží dostatečně pevně v úchytu k rameni stěrače, nebo je úchyt z nekvalitního tvrdého plastu, bude stěrač po skle poskakovat.

Odborníci doporučují obecně měnit stírací lišty dvakrát ročně. Jejich výměnu zvládne opravdu každý, jen se nesmí bát použít trochu síly. Patice musí do protidílu na raménku pořádně zapadnout. Systémů uchycení lišty na raménko je spousta. Ideálním řešením při nákupu je samozřejmě koupit originální díl, který odpovídá vašemu vozu. V autorizovaném servisu vám ten správný stěrač nebo sadu dohledají podle VIN.

Kdy je třeba vyměnit stěrače?

Obecné stěrače od benzinky většinou fungují mizerně a dlouho nevydrží. Obvykle půjde o výrobek pasující na desítky až stovky modelů. Jsou zcela univerzální a liší se pouze svými rozměry. „Přilnavost, aerodynamika či výdrž stěrače tak může být v porovnání s originálním dílem o poznání horší. Slabiny se projeví především při vyšších rychlostech a za jinak ztížených podmínek,“ upozorňuje Pavel Jína.

Pokud například lišta nedrží dostatečně pevně v úchytu k rameni stěrače, nebo je úchyt z nekvalitního tvrdého plastu, bude stěrač po skle poskakovat. Není potom divu, že v nezávislých testech pravidelně propadají univerzální stěrače neznámých značek, které se vyrábějí jen v různých délkách bez ohledu na další parametry.

Stírací lišty renomovaných aftermarketových výrobců (Bosch, Valeo atd.) jsou na tom s účinností i díky lepším materiálům a zpracování o poznání lépe, nicméně i u nich většinou nejsou konstruovány pro konkrétní model (pokud ano, je označeno na balení, v němž je navíc místo hromádky plastových úchytek jen jediná – ta správná). Ceny lepších univerzálních stěračů jsou srovnatelné a leckdy i přesahují ceny originálních dílů. Sada předních stěračů na Fabii třetí generace stojí u Škodovky osm set korun, na Octavii je to o necelou stovku víc. Zadní stěrač stojí od nějakých 150 korun po asi tři stovky, záleží na modelu.