Pětasedmdesátiletý pán odnáší věci do auta. „Tati, snad nechceš řídit?“ ptá se syn, který ho zrovna přišel navštívit. Vzápětí se rozběhne vzrušená výměna názorů.
„No a jak tam teda mám podle tebe jet?“
„A opravdu si myslíš, že...“
„Co si mám myslet?“
„Hm, no, že to zvládneš.“
„Jezdím padesát let...“
„No právě. Hele, my tě tam odvezeme. Počkej, podívám se. Teď o víkendu nemůžu, ale další sobotu jo, vlastně počkej, můžu až v neděli.“
„Nebudu čekat, až se tvoje rodinka uráčí a vypraví se na chalupu. To bych tam jel nejdřív za měsíc. Máma už všechno sbalila. Potřebujeme zazimovat a odvézt domů palmu.“
„Má pršet a taky je brzy tma. Víš, co se minule stalo.“
„Neuč orla létat.“
Už tři čtvrtě dioptrie stačí na to, aby řidič zahlédl chodce ze vzdálenosti o polovinu kratší. Zatímco zdravé oko ho vidí ze vzdálenosti zhruba dvě stě metrů, oko s vadou -0,75 dioptrie až ze vzdálenosti sto metrů, oko s vadou minus dvě dioptrie dokonce ze vzdálenosti pouhých dvaceti metrů.
