Lesy umírající kvůli znečištění, nedýchatelný vzduch, smog. Severní Čechy se díky zásobám hnědého uhlí staly energetickým srdcem Československa – a tvrdě za to platily. Kouřící komíny byly před listopadem 1989 považovány za znak prosperity a fungujícího průmyslu. Po třiceti letech jsou „nejšpinavější“ elektrárenské bloky vypnuté, na hřebeny Krušných hor se vrátily lesy a v podhůří se při rekultivaci sázejí stromy a vznikají nová jezera. Podívejte se, jak se od sametové revoluce změnila energetika.
Severočeské Teplice, 11. října 1989. V ulicích jsou stovky protestujících a také spousta policistů – včetně těch s bílými přilbami a obušky v rukou. Demonstranti si stěžují na nedýchatelný vzduch, šedou štiplavou mlhu, která Teplice pokaždé se začátkem podzimu sevře a drží přes půl zimy. V roce 1989 ale ještě víc než jindy. Celodenní průměrné koncentrace oxidu siřičitého v té době přesahují 1000 mikrogramů na metr krychlový, limit je přitom 150. Obyvatelstvo města dusí každý den, už dva týdny v kuse, a nepolevují. A lidé už toho mají dost… Tehdejší Bezpečnost akci příznačně nazvala „Dým“.
