Nechávají věci obvykle uležet, velmi neradi spěchají. Takoví jsou Řekové. Před nějakými dvanácti lety schválili zákon o zpopelňování nebožtíků. Dlouho se nic nedělo.
Až nyní podepsal ministr životního prostředí a energetiky George Stathakis rozhodnutí o výstavbě prvního krematoria v zemi. A chystají se další. Pro helénskou zemi to znamenalo hotovou revoluci.
Kremace je sice docela běžná ve většině evropských zemí, třeba ve Velké Británii či Dánsku ji zvolí nejméně tři čtvrtiny všech lidí. V Řecku se však proti tomu tradičně tvrdě vymezovala ortodoxní církev.
Arcibiskup Anthimos ze Soluně argumentuje, že zpopelněním se lidská bytost mění v „nicotu“. Proto ji řecké pravoslaví vždy odmítalo. Tělo bylo vzato ze země a do země by se mělo vrátit. „Copak můžeme popřít dva tisíce let staré evangelium?“ zlobí se Anthimos.
Přesto se ledy hnuly. První řecké krematorium vznikne v západoaténské čtvrti Elaionas, na pozemku, jenž vlastní stát, i s okolním parkem. Zpopelnění tam vyjde na nějakých 600 eur. Další krematoria by měla vyrůst ve městech Soluň a Patra.
Po třech letech exhumace
Starosta řecké metropole Giorgos Kaminis označil budování krematorií za „velký mezník“.
Hřbitovy na Lesbu jsou plné. Těla migrantů pohřbívají v olivovém háji |
„Jedná se o velmi důležitý krok, kterým zaručíme lidem jejich základní práva jako všude v Evropě,“ řekl Kaminis, bývalý řecký ombudsman, který za možnost zpopelňování bojoval dlouhé roky.
Podle dřívějších pravidel měla být stavěna nová krematoria uvnitř stávajících hřbitovů. To se ale ukázalo nereálné, hřbitovy v řeckých městech totiž doslova praskají ve švech.
Ostatně právě kvůli tomu se podařilo zastáncům kremace uspět – nebožtíky už prostě nebylo kam dávat, situace byla neúnosná.
Mnohé už museli dokonce po třech letech exhumovat a jejich ostatky uložit v kostnici, kde jsou uchovávány v kovových krabicích. Jsou tam seřazeny přehledně v regálech.
I zde ale musí pozůstalí platit, což představuje pro mnohé Řeky zchudlé dluhovou krizí krajně nepříjemnou finanční zátěž.
„Lidé si v minulosti mohli dovolit za pohřby velkoryse utrácet, s postupující krizí se to úplně změnilo,“ říká Nasos Kostopulos z asociace řeckých smutečních ústavů. „Nyní raději pošlou tyto peníze svým nezaměstnaným dětem, zesnulí mají smůlu,“ dodává Kostopulos.
Fotoreportáž z krematoria: Z lidského těla se stane hromádka popela během tří hodin |
Situace některých rodin je přitom opravdu zoufalá. V aténských nemocnicích zůstane každý týden nejméně jeden nebožtík, ke kterému se jeho příbuzní vůbec nehlásí. Nemají prostě na pohřeb.
Hrobník Petros Bakirtzis z hlavního soluňského hřbitova říká, že provede v průměru patnáct exhumací během týdne. Začne pomocí výkonného bagru, nakonec potom skočí do tmavé jámy a obnaží rakev s lopatou.
Za žehem do Bulharska
To ale není uspokojivé řešení, většina Řeků pokládá exhumace za nedůstojné.
Pokud měl přitom někdo zájem o zpopelnění, také to neměl donedávna jednoduché. Musel tělo nebožtíka transportovat do sousedního Bulharska či jiné evropské země. Nebylo to vůbec levné. Jen za nejbližší Bulharsko se platilo nejméně 2 500 eur.
Starosta půlmilionové Soluně Yiannis Butaris otevřeně vyprávěl o tom, jaká to byla hořká zkušenost, když převážel tělo své zesnulé ženy přes bulharskou hranici a vyřizoval množství nepříjemných formalit. Ale rozhodně nelitoval.
Jak ekologicky opustit tento svět: kremace za nízké teploty a kompostace |
„Řekla mi, že si nepřeje, aby ji sežrali červi,“ říká s posmutnělým úsměvem. Proto jí splnil poslední přání. Nyní má nádobu s popelem doma ve skříni. „Každé ráno ji vždy pohladím,“ dodává.
Zastánci zpopelnění teď říkají, že po zprovoznění krematoria mohou tyto částky putovat na jiné věci. Zatím mohou provozovat krematoria jen městské radnice, ale mluví se o tom, že časem přejdou do soukromých rukou.
Zbudou jen kosti
Podle řeckého premiéra Alexise Tsiprase je nutnost výstavby krematorií evidentní. Nové a nové nebožtíky už prostě není kam ukládat, v natěsnaných hřbitovech už není žádné volné místo.
V posledních padesáti letech řecká populace prudce rostla, ale hřbitovy sevřené kamennými zdmi zůstaly stejné.
Pro vládu v Aténách to také znamená odbourání letitých třenic s Bruselem. Zavedením krematorií sladí Řecko legislativu se zbytkem evropské sedmadvacítky.
Maximální cena za kremaci se ruší. Pohřby ale prý nezdraží |
Úlevu cítí také mnozí pozůstalí, kteří si nemohli dovolit platit za nákladné hroby na hřbitovech.
„Zaplatili jsme navíc čtyři roky, aby otec mohl zůstat v klidu ve svém hrobě, dále už si to ale nemůžeme dovolit,“ konstatuje Katerina Kitsiuová, která musela nechat exhumovat pozůstatky svého otce. Líčí, jak nesmírně bolestná je to zkušenost. „Je to váš příbuzný, ke kterému máte blízký vztah – a najednou se díváte jen na ty bílé kosti,“ svěřila se.
Spásné řešení
Obvykle jsou hroby pronajímány na tři roky, kdy poplatky nejsou vysoké. Potom však letí ceny prudce vzhůru a právě to nutí mnohé zchudlé Řeky volit exhumaci svých blízkých. Místo už čeká na dalšího nebožtíka.
Nejnepříjemnější pocity ovšem zažívají ti, kdo nemají ani na zaplacení kostnice. To je v době, kdy teprve jen před chvílí odezněla krize, zhruba každý třetí Řek.
Pokud přestanou nenadále platit, kosti putují z regálů do podzemních masových hrobů, k ostatkům dalších tisíců nemajetných nebožtíků. Už je nikdo nemá šanci opět identifikovat.
Pozůstalí si chtějí odsypat z urny trochu popela, zákonům to neodporuje |
V takové situaci je kremace spásným řešením. Silný odpor církve však představuje pro mnohé pozůstalé nepřekonatelný problém. Kněží odmítají církevní pohřeb, pokud se dozvědí o plánovaném zpopelnění.
Soluňský starosta Butaris to vyřešil po svém - o následné kremaci pomlčel. „Poprosil jsem kněze, aby mě nenutil lhát,“ vykládá. Předpokládá, že s tím, jak bude krematorií přibývat, bude pravoslaví kremaci tolerovat.
VIDEO: Pálení těla, mletí popela. Takto to chodí v krematoriu:
