Když se v roce 1990 spojily německé státy, občané obou z nich jásali. Ze západní někdejší NSR pak do východní bývalé NDR proudily peníze i experti. Ti přebírali vedení soudů, škol, podniků, médií i správních orgánů, aby je reformovali.
Přes tuto obří pomoc přetrvává dodnes na východě Německa nižší životní úroveň. Také proto pokračuje exodus východních Němců k jejich západním krajanům. Navzdory tomuto promíchání obyvatelstva ale nezískali východní Němci přiměřený podíl v řadách celostátních elit.
„Je groteskní, jak málo východních Němců se dostalo na vrcholové pozice. A ještě grotesknější, že o kvótách nechce diskutovat ani zmocněnec spolkové vlády pro východní země,“ uvedla spisovatelka a přispěvatelka listu Die Zeit Jana Henselová, která pochází z východoněmeckého Lipska.
Mnozí východní Němci, přezdívaní Ossis, vítali po sjednocení příchod západních expertů. Postupně si ale připadali čím dál víc ponížení. Při 20. výročí pádu berlínské zdi před deseti lety uvedlo 42 procent východních Němců, že se stále cítí občany druhé kategorie.
„My z východu jsme téměř rasově znevýhodněni,“ prohlásila provokativně loni v prosinci farářka Christiane Thielová, rodačka z východoněmeckého Freibergu.
Merkelová jako výjimka potvrzující pravidlo
Centrum pro rozvoj vysokého školství zveřejnilo analýzu, podle které žádná z 81 německých veřejných vysokých škol nemá v čele východoněmeckého rektora. Východní Němci většinou chybí i ve vedení velkých firem a to i těch z bývalé NDR.
Ve stovce největších východoněmeckých společností tvoří východní Němci jen třetinu šéfů, zjistila v roce 2016 univerzita v Lipsku. Jinak řečeno – i na území, kde jsou východní Němci doma a kde tvoří jasnou většinu obyvatel, nemají ani zdaleka většinu v řadách elit.
Podobný nepoměr je i v politice, navzdory dvěma nápadným výjimkám. Těmi jsou dlouholetá kancléřka Angela Merkelová a bývalý prezident Joachim Gauck, kteří oba pocházejí z východního Německa.
Ossi? Minus. Původ z bývalé NDR je v Německu stále handicapem |
Ze 14 spolkových ministrů má však ve východním Německu původ pouze jeden, resp. jedna - Franziska Giffey. Ta stojí v čele ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež, které nepatří mezi silové resorty.
„Čím výš v hierarchii, tím méně východních Němců najdete,“ píše Henselová, podle které toto pravidlo platí téměř ve všech sférách společnosti.
Na disproporce upozorňuje léta například sociolog Raj Kollmorgen z východoněmecké Vysoké školy Žitava/Zhořelec. Avšak „teprve od loňského roku se o tom mluví hlasitěji a z východoněmecké strany také sebevědoměji,“ tvrdí Henselová.
Podle Kollmorgena se východní Němci začali časem sami podceňovat a ochladli ve snaze vydobýt si (zpět) vedoucí pozice. Důvodem je údajně hlavně to, že „příliš často u sebe i u jiných udělali zkušenost, že takových cílů stejně nemohou dosáhnout“.
Připomeňte si politické začátky Angely Merkelové (9/2017):
20. září 2017 |
Kvóty jako strukturální řešení nebo cesta k bídě?
Podle některých jsou na místě kvóty, které by stanovily, že na určitých postech musí být nějaký minimální podíl východních Němců. Jako „strukturální řešení“ podpořil kvóty Gregor Gysi, předák opoziční levicové strany Die Linke.
Za kvóty se postavila také například Frauke Hildebrandtová, profesorka vysoké školy ve východoněmecké Postupimi. „Jako kvótu pro ženy potřebujeme kvótu pro východní Němce. V politici, ve správních orgánech, ve vědě – celostátně,“ řekla.
Není Němec jako Němec. U českých hranic žijí „nuzáci“ |
Zmocněnec spolkové vlády pro východní země Christian Hirte to ale ostře odmítl. „Kvóty pro východní Němce povedou k bídě,“ prohlásil s tím, že nevidí žádnou nevýhodu v tom, že je někdo z nových spolkových zemí. Tak se nazývají země bývalé NDR – Braniborsko, Durynsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Sasko a Sasko-Anhaltsko.
Henselová sama kvóty přímo nežádá, přimlouvá se ale za to, aby se o nich začalo vážně přemýšlet. Zároveň vyjadřuje politování, že diskuse o kvótách patří obecně k těm nejvíc „nervním“ (a tudíž málo věcným), jak podle ní ukázaly polemiky o kvótách pro ženy. Zároveň ji mrzí, že tyto debaty přiživují negativní vnímání skupin, pro které se žádá větší zastoupení.
Henselová míní, že diskuse o kvótách jsou citlivé proto, že jde o druh sporů o (pře)rozdělování, které se vždy dotýkají základních představ o (spravedlivé) společnosti.
