Vrchní státní zastupitelství v Olomouci je známo bombastickými začátky svých akcí. Známý je zákrok na Úřadu vlády v červnu 2013, kde výsledky po šesti letech spočívají v objasnění milostného trojúhelníku bývalého premiéra. Nyní zasáhlo 7. března na Úřadu pro hospodářskou soutěž a radnici Brno-střed.
Policie zasahuje na vládě, přijeď, volal překvapený Nečas |
Na radnici Brno-střed jde o období let 2014 až 2018, kdy ji vedlo se svým starostou hnutí Žít Brno. V kauze Brno-střed má policie důkazy a bylo zahájeno vazební trestní stíhání. Lze tedy očekávat, že případ bude předán soudu za devět měsíců až jeden rok.
Jiná situace je v případě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), kde Vrchní státní zastupitelství v Olomouci cílí na vedení úřadu a místopředsedu hnutí ANO Jaroslava Faltýnka. To připomíná akci na Úřadu vlády. Důležitost zásahu dokazuje přítomnost samotného vrchního státního zástupce Ivo Ištvana.
U věcí dozorovaných Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci nepřekvapuje, že informace byly na internetu prakticky v přímém přenosu. Lze očekávat i zveřejnění uniklých odposlechů jako v případě premiéra Petra Nečase.
Sporná praxe rybaření
Rybaření je termín pro to, kdy si státní zastupitelství vytvoří příběh o údajné trestné činnosti, ale nemá důkazy. Snaží se pak získat důkazy pro potvrzení své představy. Užívají se odposlechy či domovní prohlídky s nadějí, že se něco najde. Připomíná to rybaření muškařením – neustálé nahazování s tím, že se snad něco chytí. Budou-li odposlouchávány všechny hovory, narazí se na nějakou nekalost. Ale naruší se ochrana soukromí všech. Proto je praxe rybaření sporná.
Některé soudy jdou více na ruku státnímu zastupitelství a povolují odposlechy a prohlídky na základě indicií, které by u jiných soudů nestačily. To byl důvod, proč si vrchní státní zastupitelství pro nařizování odposlechů a prohlídek vybírala někdy vzdálené soudy, protože věděla, že jim návrh schválí, zatímco příslušný soud by jim jej neschválil. Roku 2016 svévolný výběr soudů vrchními státními zastupitelstvími zakázal Ústavní soud.
Zdeněk Koudelka
Státní zastupitelství nemá důkazy o nezákonném jednání ve správním řízení ÚOHS, jež by bylo trestným činem. Využilo jen možnost díky prohlídce prostor zabavit spoustu informací na úřadu a nyní se bude těmito informacemi probírat v naději, že něco najde, byť to třeba nebude souviset s Kapschem. Příběh údajného nezákonného postupu může zůstat jen fantazijním příběhem. Pro trestní řízení jsou ale určující důkazy, ne domněnky. A při korupci musí být dokázán úplatek.
Pro ÚOHS je určující správní právo. A správní rozhodnutí nepodporují verzi Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Předseda úřadu rozhodoval ve věci Kapsch třikrát jako druhoinstanční orgán. V jednom případě potvrdil zákaz pro ministerstvo dopravy uzavřít smlouvu s vítězem výběrového řízení do skončení kontroly dané zakázky úřadem. Zákaz uzavřít smlouvu je ale obvyklé dočasné opatření úřadu.
V dalších rozhodnutích předseda úřadu rozhodl v neprospěch Kapsche. Všechna rozhodnutí jsou zveřejněna. Do správního spisu mohou nahlížet účastníci s protichůdnými zájmy, a tak vykonávají vzájemnou kontrolu. Státní zastupitelství ve spisech nezákonnost neobjeví, protože kontrolní mechanismy nastavuje správní právo účelněji než skrze vrchní státní zastupitelství.
Svéráz správního úřadu
ÚOHS je součástí výkonné moci, kde je vrcholným orgánem vláda. Správní právo takové úřady označuje za monokratické, tedy určující vliv tu má jeden člověk, jeho šéf – předseda. Předseda deleguje řadu oprávnění na podřízené. V případě prvoinstančních rozhodnutí jsou delegována na místopředsedy. Snad je vhodnější dát více kompetencí dalším úředníkům. To je však otázka správní vhodnosti, ne trestní odpovědnosti.
Faltýnek tvrdí, že s firmou Kapsch o mýtu jednal, když hrozil Ťokovi vyhazov |
Je v rozporu se správním právem, když vrchní státní zastupitelství zjišťuje, zda místopředsedkyně úřadu neovlivňovala podřízené úředníky. Jde totiž o rozhodnutí její, ne podřízených. Ti jen připravují podklady a koncept rozhodnutí. Dojde-li k rozporu mezi názory úředníků, pak rozhoduje ten, kdo podepisuje rozhodnutí, což je místopředsedkyně úřadu. Zákon umožňuje předsedovi a místopředsedům úřadu dávat podřízeným úředníkům příkazy. Proto je toto prověřování stejně nelogické, jako kdyby měl být stíhán soudce za to, že vynesl rozsudek podle svého uvážení a ne tak, jak mu ho připravil jeho asistent.
Co lze čekat?
Řízení dozorované Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci trpí dlouhodobostí. Teprve roku 2018 podalo obžalobu na bývalého náměstka Vrchního státního zastupitelství v Praze Libora Grygárka, po sedmi letech prověřování a vyšetřování, za údajný čin, který se stal téměř před deseti lety. I v kauze Kapsch nelze čekat výsledky v brzké době, pakliže vůbec.
Kvalitu řízení ÚOHS přísluší posoudit vládě a prezidentu republiky, neboť jmenují a odvolávají jeho předsedu. Činnost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci je zase správné hodnotit podle výsledků a poměřovat ústavností jeho činnosti.
