Dámy a pánové,
vážení přítomní,
dnes před deseti lety československá komunistická moc brutálně potlačila pokojnou demonstraci studentů, kteří se rozhodli připomenout si památku studenta Jana Opletala, jedné z prvních obětí nacismu. Tento zásah se stal onou příslovečnou sněhovou koulí, jež uvedla do pohybu lavinu. Krátce nato se už naplnila naše náměstí stovkami tisíc občanů, kteří dali jasně najevo, že už mají dost života v nesvobodě. Režim, který disponoval všemi myslitelnými mocenskými nástroji, řídil sdělovací prostředky i celé hospodářství, se začal tváří v tvář pokojně, ale důrazně projevené vůli lidu hroutit jako domek z karet.
Vzrušené dny celonárodní solidarity, odvahy k obětem, nadšení a bezmezné radosti z pádu totalitního režimu jsou dávno pryč a my se už po léta - tu úspěšněji, tu méně úspěšně - potýkáme se všemi neblahými následky, které v naší zemi zanechala desítiletí komunismu. Těžce se u nás rodil a vyvíjel pluralitní politický systém, těžce se rodí vskutku právní stát, těžce se rodily a učily pracovat demokratické instituce, těžce se proměňovalo a vlastně dodnes proměňuje veskrze státní hospodářství v hospodářství tržní. A ze všeho nejtíž se vyrovnáváme se zhoubným dílem, které předchozí doby zanechaly v našich duších, a se vším špatným, co v nás dřímalo a čemu znovu nabytá svoboda dala průchod.
Toto naše každodenní trápení, z něhož jsme co chvíli beznadějně otráveni, je ovšem nicotné a téměř zanedbatelné ve srovnání s historickým významem pádu komunismu ve světě, na jehož pozadí se odehrál i československý listopad 1989. Naše revoluce, smím-li to tak nazvat, nespadla totiž z nebe. Byla organickou součástí velkého procesu, kdy se začínal nezadržitelně hroutit a rozpadat systém, založený na lži, nenávisti a násilí, systém, který odnímal člověku jeho nejzákladnější práva, popíral samu podstatu života a pokoušel se pod praporem líbivých utopií násilně zastavit dějiny.
Dnes, s odstupem deseti let, si teprve v celém rozsahu uvědomujeme velikost a množství výzev, které tyto světodějné změny přinesly. Zhroutilo se bipolární rozdělení světa a nastal čas budování docela nového, spravedlivějšího a nové době přiměřenějšího světového bezpečnostního, politického a hospodářského pořádku. Nastal čas, který vyzývá k novému pochopení současného světa jako světa multipolárního, multikulturního a globálně propojeného a k důsledné reformě všech mezinárodních organizací a institucí tak, aby toto nové pochopení zrcadlily a aby byly schopny v jeho duchu plnit náročné úkoly nadcházející doby. Je třeba odvážně hledat způsoby, jak čelit všem typům zla, které odkryl v celé jejich hloubce a šíři pád předchozích pořádků. Mám tím na mysli tupý nacionalismus a nenávist mezi různými společenstvími žijícími na této planetě; organizovaný zločin disponující dosud nevídanými technickými možnostmi; mezinárodní terorismus; rozmach obchodu s drogami; znelidšťující důsledky rychlého růstu městských aglomerací; nebezpečí, že naše civilizace ztratí kontrolu nad nukleárními zbraněmi či informačními systémy, které sama vynalezla, a ekologickými následky svého rozvoje; prohlubující se sociální rozpory kombinované s rychlým růstem populace a s naší neschopností regulovat různé sofistikované formy globalizované tržní ekonomiky tak, aby tato ekonomika svými důsledky reálný rozvoj života neomezovala, ale aby mu opravdu pomáhala.
Jsem prostě přesvědčen, že pád komunismu neznamenal pouze osvobození milionů utlačených a ponížených lidských bytostí, ale že se z mnoha různých důvodů stal zároveň velikou výzvou soudobé civilizaci k tomu, aby se pokusila znovu a opravdu důkladně zreflektovat svůj stav, své směřování, svá ohrožení, a aby hledala způsoby, jak nalézt či obnovit svou odpovědnost za sebe samu. Není pravda, že není oč se opřít: kdesi v samotném srdci všech velkých náboženských systémů soudobého světa je skryta či zakleta táž základní inspirace. Stačí ji pochopit a přijmout.
Vážení přítomní,
zajisté chápete, proč jsem se dnes zaměřil spíš na obecné souvislosti a důsledky událostí, které si dnes připomínáme, než na pouhou rekapitulaci toho, co jsme od té doby prožili: mé pozvání přijalo a Prahu dnes navštívilo několik světových osobností, které hrály svou velkou a nezastupitelnou roli v dramatické době, kdy se hroutil starý svět.
Musíme myslet především na budoucnost. Ale má-li stát takové přemýšlení na pevném základě, pak nesmíme zapomínat ani na minulost. A tedy ani na ty, kteří se zasloužili o vše dobré, co minulost předává naší budoucnosti.
Vážení hosté, blahopřeji vám k udělení nejvyššího řádu České republiky!
