Dveře do světa smyslné dekadence otevřela v době, která pro ni byla velmi truchlivá. Po smrti manžela spíš přežívala, než žila, jak přiznává. „Cítila jsem, jako bych přišla o všechnu ženskost. Přestávala jsem být ženou. Na sex nebylo pomyšlení, nebylo nic, co by mi dalo možnost cítit se sexy,“ vypočítává a dodává: „Byla jsem velmi osamělá. Měla jsem pocit, že mi něco schází.“
Dokázala však kurz otočit. „Lidé v sedmdesáti mají za to, že už jsou staří a mají sedět doma. Jenže já ne,“ říká. Začala hubnout a potom objevila na Facebooku skupinu burlesky, zaujala ji, vypravila se na zkoušku, pak na další. Chytlo ji to, i když přiznává, že začátky byly velmi neambiciózní. Na lekcích byla s přehledem nejstarší, všechny ostatní byly dvacátnice až čtyřicátnice.
Už zase koukám po chlapech
Burleska ji však svedla, očarovala. Dnes chodí na zkoušku každý týden, nacvičena má dvě čísla, která předvádí na charitativních večírcích a akcích. Končí vysvlečením se do korzetu, který si sama ušila, zatímco bradavky jí zakrývají střapce.
Její pódiová postava jménem Foxy La Mer však není jen uměleckou rolí, vysvětluje. „Je spíš rozšířením mě samotné,“ říká. A dává přednost tomu, když uvádějící neohlásí její vystoupení sdělením jejího věku. Má pro to dobrý, sebevědomý důvod: „Není důležité, kolik mi je. Chci, aby mi lidi tleskali za to, že to dělám dobře a že se jim to líbí.“
Kromě elánu do života, který by sezením doma nezískala, jí burleska dala i lepší kondičku. A ještě něco navíc. Ačkoli říká, že vztah nehledá, burleska jí přinesla sebevědomí flirtovat a mrkat po pánech.
