„Když poprvé u jednotky nafasujete brýle pro noční vidění, musíte podstoupit čůrací test,“ žertuje Jan Poruba, bývalý člen 601. skupiny speciálních sil, dnes zástupce společnosti, která mimo jiné výrobce brýlí pro noční vidění v Česku zastupuje. Vtípek je to však jen napůl. Některé brýle na noční vidění totiž obvykle skutečně mívaly tu vlastnost, že když si je člověk poprvé nasadil, netrefil rukou ani kliku od dveří. Jejich optika totiž zkreslovala vzdálenosti a nováček se v nich musel nejprve „naučit chodit“. Vykonání potřeby bez mokrých nohavic pak bylo jasnou indikací úspěšné adaptace.
Současné nejlepší brýle, ke kterým model AN/PVS-21 amerického výrobce Steiner Defense patří, žádným takovým neduhem netrpí. Jednoduše si je nasadíte na hlavu a jdete. Zvládne to i nezkušený začátečník, čehož je autor tohoto článku důkazem. Procházet se absolutní tmou vyšehradských kasemat bylo v brýlích stejně jednoduché jako jít venku za slunečného dne. Ale má to samozřejmě stále svá specifika.
„Kilo“ na hlavěSamotné brýle Steiner Defense, zkratkou LPNVG (Low Profile Night Vision Goggle) s označením AN/PVS-21 mají hmotnost 760 gramů. Oproti ostatním vyšší hmotnost je dána odolnými kompozitními materiály, ze kterých jsou vyrobeny. Díky tomu jim nevadí rychlé změny tlaků při operacích z velkých výšek ani dlouhodobější hrubé zacházení. Volitelný externí termální modul (COTM - Clip On Thermal Module) dá dalších 350 gramů. Dokáže vykreslovat objekty v zorném poli operátora podle jejich tepelné stopy. Významně se tím zvyšuje schopnost vidět cíl skrz kouř nebo silnou mlhu a současně za hluboké tmy. K němu patří bateriové pouzdro se čtyřmi CR123 bateriemi o celkové hmotnosti 307 gramů, který se umisťuje na zadní stranu přilby, kde funguje i jako protizávaží samotnému noktovizoru. Vzhledem k tomu, že noktovizor musí mít operátor na hlavě mnoho hodin, je důležité, aby celá sestava byla vyvážená. Pokud tedy nevyužije přídavný termální modul, může pro vyvážení použít i skutečné protizávaží.  Detail externího bateriového pouzdra. |
I když si přesně upravíte optiku podle svého oka, což je mimochodem první věc, kterou musíte udělat, zjistíte, že ruce vidíte rozmazaně a třeba displej digitálek zeje prázdnotou. „Je to dáno tím, že operátor reaguje především na dění kolem sebe. Pohyby rukou kolem těla při přebíjení zbraně a další úkony vykonává automaticky. Nemusí se na ně soustředit,“ vysvětluje Poruba.
„Pro noční vidění jsou ideální klasické ručičkové hodinky. Obraz miniaturního LCD nebo jiného pasivního displeje není z technologických důvodů skrze brýle vidět. Zbytkové světlo se od pozadí displeje neodrazí v dostatečné míře. Sestava by musela být doplněna přeostřovací čočkou (Refocus Flip Lense), přes kterou by displej přečíst šlo,“ dodává Poruba s tím, že oblíbené filmové klišé, kdy si účastníci osvobozovací akce zadržovaných zajatců sjednocují čas podle velitele, ve skutečnosti vůbec neplatí. „Jak se říká, žádný plán nepřežije první výstřel, takže i proto se koordinace postupu dějí úplně jinak než podle jednotného času. Záleží na okolnostech.“
Skoro jako na Bin Ládina
Speciální jednotky Navy SEALs lovily Usámu Bin Ládina ve speciálních panoramatických brýlích GPNVG (Ground Panoramic Night Vision Goggle), pravděpodobně od společnosti L3 Integrated Land Systemes, se zorným polem až 169 stupňů. O přesných parametrech toho není příliš známo a detailní oficiální informace k výrobku pochopitelně nejsou dostupné vůbec. Cena je oproti AN/PVS-21 několikanásobná.
Každopádně přístroj s takovýmto širokým zorným polem umožňuje uživateli bezprecedentní přehled o situaci kolem a do úzkých křivolakých chodbiček pákistánského sídla nejhledanějšího teroristy světa byl ideální. Na druhou stranu, optika uzpůsobená pro tak široký rozhled už opět zkresluje realitu a zhoršuje vnímání vzdáleností (je to podobné jako koukat přes širokoúhlý objektiv). I proto se v běžné výzbroji speciálních jednotek a armád GPNVG nepoužívá.
Když si naopak nasadíte „běžné“ brýle pro noční vidění, je to podobné, jako byste koukali kratší trubičkou od toaletního papíru. Co se děje po stranách kolem vás, nemáte šanci zahlédnout bez pootočení hlavy. A to je jeden ze zásadních neduhů, který v boji může mít fatální následky.
Model od Steiner Defense, který jsme si mohli vyzkoušet, tímto nedostatkem netrpí. „Brýle jsou nízkoprofilové, takže od špičky nosu vidíte vše, a máte tak dokonalé operační povědomí i ve svém bezprostředním okolí. To je klíčové zejména při práci v týmu a ve stísněných prostorách,“ vysvětluje jednu z podstatných výhod testovaného modelu Jan Poruba.
Zorné pole nočního vidění mají, podobně jako brýle jiných výrobců, 40 stupňů. Důležitou výhodou však je zorné pole nezesíleného obrazu (tedy bez nočního vidění) 165 stupňů horizontálně a 90 stupňů vertikálně. V angličtině se tomu říká Unaided Field of View.
Zásadní rozdíl je také v tom, že z konstrukce vynechávají tubus, který znemožňuje periferní vidění (proto přirovnání s roličkou od toaletního papíru). „V tom jsou naprosto unikátní. Konstrukce ostatních výrobců onen tubus vždy obsahují,“ dodává Poruba.
Pro laika je nicméně použití i těchto brýlí poněkud nezvyklé. Chvilku trvá, než si zvyknete na to, že vaše vlastní ruka se vám před očima vynoří opravdu až ve chvíli, kdy ji posunete na úroveň nosu.
Jan Poruba ukazuje na průhledové hledí doplněné o červené antireflexní filtr.
Brýle jsou konstruovány tak, aby s nimi mohl člověk fungovat v jakémkoliv prostředí a za všech okolností. Musí tedy odolat tvrdým pádům, fungovat i pod vodou, nesmí jim vadit prach, horko ani mráz. „Když se někdo zeptá, co ty brýle vydrží, hodím je na zem, zaházím je hlínou, stoupnu na ně, vyhrabu je, hodím do kýble s vodou, znovu s nimi udeřím o zem a tak několikrát dokola. Nakonec je očistím a podám mu je. Samozřejmě fungují dál bez problémů,“ popisuje bývalý člen speciálních jednotek. Vnitřek optiky je plněný dusíkem, jehož hladinu je potřeba každých šest měsíců kontrolovat a případně doplňovat.
Nikdo vás za ně nemůže chytnout
HALO nebo HAHOKdyž akce začíná nad oblaky a pokračuje pod vodou. HALO (high altitude – low opening) a HAHO (high altitude – high opening) jsou dva způsoby zahájení mise. HALO je zkratka pro výsadek z velké výšky (od 4600 do 11 000 metrů), kde je letoun hůře zachytitelný protivníkem, s otevřením padáku v nízké výšce až kolem 900 metrů. Důvody pro tento způsob jsou zřejmé, rychlý sestup volným pádem a co nejkratší doba, po kterou je otevřený padák, minimalizují riziko, že výsadek bude zachycen nepřítelem. HALO se používá pro dopravování osob i nákladu. Metoda vznikla v šedesátých letech dvacátého století. Na jejím vývoji se podílel i na příklad Joe Kittinger. HAHO je oproti tomu určeno především pro výsadek osob. Seskok z výšky je následován téměř okamžitým (po 10 až 15 sekundách od výskoku) otevřením padáku. Používá se například tam, kde by zvuk otvírajících se padáků v nízké výšce mohl akci prozradit. Výhodou této metody výsadku je výrazně větší prostor, který mohou jednotky takřka neslyšně obsadit. Na padáku totiž dokážou překonat vzdálenost přes 60 kilometrů. |
Promyšlený je i způsob uchycení neboli montáž brýlí na přilbě. Na jednu stranu musí vydržet volný pád, pokud akce začíná výsadkem a na druhou stranu nesmí být dokonale upevněné brýle zneužitelné nepřítelem při boji zblízka.
Pro případ HALO nebo HAHO operace (viz boxík) proto má mechanismus brýlí snadno nahmatatelný přepínač odtrhu. Jeho „aktivováním“ se brýle napevno připnou k přilbě a uchycení se dá ještě pojistit „gumicukem“ s háčky (takzvanými bungee gumičkami).
Pokud nelze vyloučit nebo dokonce přímo hrozí boj zblízka (muže proti muži), přepne se úchyt do polohy, kdy brýle sice drží pevně na přilbě a lze je normálně používat, ale pokud za ně nepřítel vezme, zůstanou mu v ruce. Nemůže je tak zneužít jako úchop pro vláčení nebo smýkání.
S univerzálností brýlí souvisí i jejich napájení. To obstarává obyčejná tužková (AA) baterie, „kterou seženete i v tom nejzapomenutějším koutě na světě,“ vysvětluje bývalý voják. A ačkoliv na ni vydrží brýle běžet 12 až 16 hodin, platí zásada, že každý si ji před akcí vymění za novou, byť by ta stávající byla v provozu třeba jen hodinu.
„Doporučují se klasické alkalické baterie, protože umírají pomalu a když začne blikat indikátor, máte stále několik hodin na výměnu,“ shrnuje Poruba.
Když hrdina ve filmu kvůli brýlím oslepne
K velmi populárním scenáristickým postupům ve filmu patří oslepení hrdiny (případně záporáka) v brýlích pro noční vidění náhlým přívalem denního světla. Stačí strhnout husté závěsy v dosud zatemněné místnosti a nebožák s noktovizorem na očích jej s výkřikem odhazuje, přičemž je v okamžiku zneškodněn. Skutečnost je samozřejmě trochu jiná. K oslepení v tomto případě nedojde, ale bez rizika podobné situace nejsou. Záleží na tom, jaké brýle používáte.
„Pokud někdo použije flash-bang (zábleskový granát, poznámka redakce) nebo strhne závěsy, starší brýle se kvůli nadměrnému množství světla a díky systému ATG (auto-gating) vypnou. Operátor v tu chvíli na velmi krátký okamžik skutečně oslepne,“ popisuje specialista.
Pohled skrze noktovizor LPNVG (Low Profile Night Vision Goggle) s označením AN/PVS-21 v absolutní tmě vyšehradských kasemat. Světlo na zbrani je zaměřovací laser, u pasu se operátorovi houpe infra tyčinka (Chemické světlo Cyalume IR) používaná například pro označování cílů.
Zkouška noktovizoru LPNVG (Low Profile Night Vision Goggle) s označením AN/PVS-21 ve tmě vyšehradských kasemat.
Systém takzvaného auto-gatingu chrání před poškozením zesilovač zbytkového světla, který je základem a také nejdražší součástkou každého noktovizoru. Starší brýle bez tohoto řešení mohla podobná situace zcela zničit.
Noktovizoru od Steiner Defense nehrozí ani jedno. Obraz nočního vidění je totiž promítán do průhledového hledí, takže pokud dojde k náhlému osvitu, noční vidění je upozaděno a voják okamžitě bez přerušení vidí okolí přirozeným pohledem. Pokud se opět setmí, dostane zpět obraz z noktovizoru.
Jak funguje noční viděníNoktovizor funguje na principu zesilování zbytkového světla (třeba světla hvězd). Brýle obsahují fotokatodu, která přemění fotony na elektrony. Ty jsou pak zesíleny v soustavě trubiček (tzv. micro-channel plate), každý pixel obrazu odpovídá jedné trubičce. Zesílené elektrony dopadají na stínítko, kde jsou přeměněny opět na fotony a tak se vytváří ten monochromatický zelený obraz.  Princip přístroje pro noční vidění |
Operátor tak v případě výše popsané „závěsové“ situace neoslepne ani na mikrosekundu. Systém sice může vypnutím ochránit zesilovače noktovizoru, ale skrze průhledy vidí člověk přirozeně dál. Tato unikátní konstrukce umožňuje obrazy pro vojáka kombinovat, například z externího modulu termovize nebo jiným obrazem z externího zdroje. Tím mohou být například GPS koordináty, mapové podklady, informace o ostatních členech týmu, atd.
Noktovizor navíc dokáže inteligentně upřednostnit ten zdroj signálu, který je v danou chvíli silnější a nese více informací. Pokud je tedy například místnost zadýmená a brýle mají připojenou termovizi, vidí operátor přednostně obraz právě z ní, protože noční vidění je dýmem oslepené. Samozřejmostí je i přísvit infračerveným světlem.
„Průhledové vidění obecně umožňuje bezproblémový přechod ze světla do tmy i naopak,“ dodává Poruba. Čočky lze opatřit jakýmkoliv filtrem podle přání vojáka. Na snímcích vidíte červené antireflexní vrstvy.
Do auta i na pochůzku, pro myslivce i specialisty
Další specialitou tohoto noktovizoru je rybinová spojka v upevňovací konstrukci. Ta umožňuje natočení brýlí až o sedm stupňů nahoru nebo dolů. Řidič vozidla, který potřebuje vnímat situaci na cestě těsně před vozem, si tak může brýle naklopit směrem dolů, aby se na danou oblast mohl lépe soustředit. Naopak, pokud operátor předpokládá útok z vyvýšených pozic, pootočí si je mírně nahoru. Rozsah brýlí a schopnost vnímat okolí zůstavají v obou případech stejné.
Při přesunu je navíc možné posunout si brýle dál od obličeje, aby člověk plně a přirozeně vnímal okolí, ale přitom měl stále před sebou i pohled přes noktovizor.
Přístroje nočního vidění sloužily už za Hitlera. Jednou se vejdou do oka Brýle pro noční vidění GPNVG (Ground Panoramic Night Vision Goggle) od firmy L3 Technologies jsou za cenu přes 40 tisíc dolarů pro většinu uživatelů nedostupné. Brýle GPNVG používají například vybrané jednotky americké Navy SEALs. |
Brýle fungují i v naprosté tmě, ale bez infra přisvícení se v tom případě neobejdou. Čas od času se sice objeví informace, že americká armáda už pracuje na noktovizoru, který pracuje i v „naprosté“ tmě bez přísvitu, ale žádné podrobnější informace o tom, jaké vlnění a principy využívá, zatím nejsou k dispozici. Byl by to samozřejmě zajímavý pokrok, protože jakýkoliv přísvit, byť jen infra světlem, je protivníkem se stejnou výbavou detekovatelný.
Obecně platí, že tma, kterou lidské oko už považuje za „absolutní“, stále obsahuje dostatek zbytkového světla pro přístroj na noční vidění. Ale právě tady se zřetelně rozděluje produkce na výrobky pro myslivce a pro členy speciálních jednotek.
Hodnota, která zjednodušeně řečeno definuje, jak velkou tmu ještě brýle dokážou bez přísvitu prokouknout, se označuje FOM (figure of merit). Přesný způsob amerického výpočtu najdete tady. Výrobky, které mají FOM vyšší než 1400, se vůbec nesmí ze Spojených států vyvážet bez speciálního povolení. Spojeneckým armádám jsou běžně dodávány verze FOM 1600 až 1850. Pro speciální jednotky členských států NATO schválily Spojené státy až 2100 FOM. Hodnoty vyšší než FOM 2100 mají k dispozici zatím pouze jednotky v USA. Brýle, které jsme testovali, pracují v rozmezí FOM 1600 až 1850.
Pro představu uveďme, že noktovizor, který si do Lověny půjde koupit myslivec nebo hráč paintballu, bude mít v nejlepším případě FOM 1200, což je hranice mezi civilním a vojenským materiálem. Výrobce vždy uvádí rozmezí hodnot, protože výroba zesilovače zbytkového světla je stále tak složitá, že nelze pokaždé docílit přesně stejného čísla.
Bohužel, kvůli rozdílným metodám výpočtu hodnoty FOM v USA a v Evropě, mohou někdy například právě americké výrobky vycházet z evropského pohledu na papíře hůře, než tomu je ve skutečnosti.
Česká armáda teď má před sebou ambiciozní plán náčelníka generálního štábu Aleše Opaty, který mimo jiné počítá i s doplněním nových noktovizorů do roku 2020.
