V soukromí prožívá prostějovský tenista Jiří Veselý nejpříjemnější okamžiky v životě. V březnu se stal otcem dcerky Sofie, dnes si bere za manželku svoji dlouholetou přítelkyni Denisu.
Veselý po prostějovské blamáži: S tenisem to nemělo nic společného |
S tenisem to má úplně opačně. Po sérii zdravotních problémů v průběhu posledního roku vypadl z první světové stovky, ztratil sebevědomí a rozešel se s trenérem. Neztratil ovšem víru v lepší zítřky, přestože na něj v příštích týdnech čeká obhajoba osmifinále ve Wimbledonu a hrozí další žebříčkový propad.
„Může se to stát. Ale bez ohledu na výsledek Wimbledonu věřím, že se vrátím na své bývalé pozice. Třeba přes challengery. Zvládli to jiní, zvládnu to taky,“ říká pro MF DNES odhodlaně Veselý, který byl 35. hráčem světa a teď mu patří 107. příčka.
Myslíte často na blížící se obhajobu wimbledonského osmifinále?
Nemůžu si neustále opakovat, kolik bodů jsem před rokem získal, to by mi moc nepomohlo. Ale pochopitelně vím, kam jsem se loni dostal. V tuto chvíli ani nemám jistou účast v hlavní soutěži. Je to složitá situace.
Tušíte, kam byste mohl v žebříčku spadnout?
Kdybych musel do kvalifikace, přijdu zároveň o body za Antalyi. Turnaj v Turecku se hraje ve stejném termínu a naposledy jsem tam postoupil do semifinále. Navíc kvalifikace je ošidná. Každý hráč, který se v ní představí, tenis umí. A narazíte na nějakého servismana a ten vás z kurtu třeba vystřílí. Ale chci být optimista.
„Chtěl jsem do toho vlaku rychle nastoupit, byl ale tak rozjetý, že nešel dohnat. Často to na kurtu vypadalo, jako bych tenis nikdy neuměl.“ |
Můžete získat volnou kartu?
Žádost o udělení podáme. Šance existuje, tomu věřím. Ve Wimbledonu jsem byl dvakrát ve 4. kole, soupeři, kteří také čekají, jak to s jejich startem v hlavní soutěži dopadne, takovou bilanci často nemají. Záleží ale na pořadatelích, ti rozhodují.
Před rokem jste v Londýně porazil tehdejší světovou jedenáctku Schwartzmana a hrál na centrálním dvorci s Rafaelem Nadalem, na prostějovském challengeru jste naposledy nestačil na Švýcara Errata z páté stovky žebříčku. Je to vůbec možné?
Bohužel je. Po Wimbledonu jsem cítil euforii. Věřil, že mě výsledek nakopne a vrátím se do světové čtyřicítky. Byl jsem si jistý, že tentokrát nabídnutou šanci nepustím a na úspěšný turnaj navážu. Ale pak přišel další turnaj v Umagu, zranění třísla a všechno se začalo sypat.
Chvíli jste uvažoval o ukončení sezony. Pomohlo by?
To už se nedozvíme. Chtěl jsem se vrátit, abych do konce sezony nepřišel o místo v hlavní soutěži na Australian Open. To se podařilo, ale bylo to trápení. Forma byla pryč, pořád mě něco bolelo. Časté porážky mi vzaly sebevědomí. Možní bylo lepší sezonu ukončit, problémy mě stejně nakonec dohnaly.
V letošním roce přišlo další zranění během Davis Cupu a následovala další dlouhá pauza. Byl to velký nápor na psychiku?
Až když jsem se vrátil. Chtěl jsem do toho vlaku rychle nastoupit, byl ale tak rozjetý, že nešel dohnat. Často to na kurtu vypadalo, jako bych tenis nikdy neuměl. Navíc jsem sám na sebe hodně tlačil. Nedokázal jsem se s propadem smířit.
Jiří VeselýČísla a zajímavosti
|
Tím jste si zřejmě ublížil…
Pochopitelně vím, jak to v tenise chodí. V tenise vám euforie z návratu po zranění nevydrží ani set. Člověk prostě musí mít za sebou velký objem tréninků, úderů, dril tam být musí. Když se tenista zraní jednou na dva týdny, není to tak hrozné. Rychle se do toho vrátí. Pokud je to delší dobu, má už problém. Ten objem tisíců a tisíců úderů prostě chybí. Přestává trefovat míče přesně a čistě, k čárám. Já jsem navíc měl i problém s pohybem. Kvůli natrženému tříslu a vyvrtnutému prstu jsem vůbec neběhal, svaly ochably. Teď už jsem ale na cestě zpět. Už přes měsíc mě nic nebolí, nemám žádné omezení. Vrátím se.
K tomu by vám měl pomoci zkušený kouč Jaroslav Navrátil, se kterým se teď připravujete. Půjde o dlouhodobou spolupráci?
Po rozchodu z Theodorem Devotym jsme se s panem Navrátilem domluvili, že mi bude nějaký čas pomáhat. Právě pod jeho vedením jsme se poprvé dostal do stovky. Má výborné oko pro to na čem zapracovat a věřím, že cestu ven z toho současného nepříjemného období společně najdeme. Půjdeme krok za krokem. Po Wimbledonu si to vyhodnotíme. Uvidíme, jak to dopadne.
Jaroslav Navrátil ale dohlíží také na Jiřího Lehečku a Dalibora Svrčinu. Není to velká komplikace?
Nějakým způsobem se to pokusíme všechno skloubit. Teď si dáme čas na to, kdyby se třeba někdo vyskytl a roli kouče zvládl i s cestováním. To přece jen není u pana Navrátila možné v takové míře jako dřív.
Pro návrat mezi elitu děláte, co se dá. Pomůže to?
V mužském tenise už jsem řadu let. Mám za sebou i dobré sezony. Jednou jsem končil rok čtyřicátý, pak padesátý. Nejsem starý. Vzhledem ke svému věku stále věřím, že nejlepší roky mám před sebou. Budu bojovat, postupem času se herní kvalita vrátí a s ní se vrátím na místa, kam patřím. Hodně mi pomáhá rodina. Doma přijdu na jiné myšlenky. Jsme všichni zdraví a šťastní. Můžu si libovat, že je to skvělé. A když se k tomu časem přidá i ten tenis, bude to úplně ideální.
Jistě by to uvítal celý český mužský tenis. Tomáše Berdycha trápí zdraví, Radek Štěpánek skončil, Lukáš Rosol se v žebříčku propadl. Co na aktuální situaci říkáte?
Je vidět ta několikaletá mezera. Podobná, jako byla mezi Tomášem Berdychem a mnou. Jenže to jsme měli Radka Štěpánka a Lukáše Rosola, takže to nebylo vidět. Výsledky nejsou dobré, to ovšem potkalo i tenisové velmoce. Spojené státy, Rusko, státy, které měly v desítce dva hráče. Španělé také nějakou dobu stagnovali. Teď to dopadlo na nás. Ale dostaneme se z toho.
Až dorostou mladé naděje?
Pár talentů máme. Dobře má našlápnuto Jirka Lehečka. Dalibor Svrčina měl hodně kvalitní loňský rok. Teď se trošku trápí, protože ten přechod mezi muže opravdu není jednoduchý. Máme Jonáše Forejtka, slušně hraje Vítek Kopřiva. Kluci jdou správným směrem, naději na návrat na výsluní máme.
Třeba i s vaší pomocí?
Určitě s mladšími hráči můžu komunikovat i z pohledu svých zkušeností. Něco jsem už odehrál, v některých situacích můžu poradit. A společně můžeme mezi sebou soutěžit. Zdravá rivalita je potřebná. I tímto způsobem se můžeme vzájemně tahat v žebříčku nahoru.
