Šéfuje ústecké společnosti Termo+ a masku netvora s ocelovou tváří využívá i v reklamě své firmy. "A dokonce nám to zvedlo obrat," přiznává Simkovič, ačkoli byl nejdřív rozhodně proti tomu. "Spolupracovníci mě ukecali."
Jak a kdy vás vůbec napadlo, že si nasadíte masku Fantomase?
Asi to způsobila euforie po Naganu 1998 a olympijském zlatu hokejistů. O rok později jsem v Holešovicích na nádraží viděl krámek s maskami a mezi nimi i Fantomasovu. Původně jsem ji koupil synovi k Vánocům. On ji ale nechtěl nosit, tak jsem na to přesedlal já. Nejdřív jsem s tím u nás v kanceláři vždycky někoho postrašil. A poprvé v Lillehammeru na hokejovém mistrovství světa 1999, spíš z recese, jsem se do ní navlékl. Stala se z toho tradice. Začal jsem hned titulem mistrů světa, v Hannoveru 2001 jsme si to zopakovali. Docela slavný start.
Když jste se díval na filmy o Fantomasovi, fandil jste mu, aby uprchnul před spravedlností?
Dřív jsem přál Funesovi, ale teď už fandím Fantomasovi. Občas si ty filmy doma pustím. Teď jsem se dozvěděl, že se natáčí nové díly, snad budou na jaře. Ani nevím, kdo ho má hrát. Ale mně se neozvali (smích).
Jste jiný člověk, když si gumovou masku nasadíte na hlavu?
Trochu to tam je. Jsem míň poznat, málokdo ví, kdo jsem. Mám proto víc odvahy.
Co na to říkají kamarádi, rodina?
Už si zvykli, berou jako kolorit, že to tak musí být. Když se blíží nějaký zápas nebo mistrovství, počítají se vším možným. Fantomase jsem dělal i na našich firemních večírcích. Jednou jsme měli tombolu a první cena byla okružní jízda po Teplicích. V citroënu, v němž Fantomas jezdil. Dali jsme si tu práci a sehnali ho. Ve firmě mám kamaráda, který se zajímá o auta, je sběratel a tenhle vůz dovezl z Berlína v luxusním stavu. Oblékl se jako řidič a kroužili jsme po Teplicích.
ODHALENÍ. Šéf docela velké firmy Vasil Simkovič má ve své kanceláři plnou masek Fantomase.
Takhle jste také jednou dorazili na hokej do Ústí, ne?
Když Slovan postoupil do extraligy, přijeli jsme na první domácí zápas přímo před halu. To byla show. Jeli jsme po městě, objeli hlavní křižovatky a já kynul z okýnka. Čekal jsem, co to s lidmi bude dělat. Někteří se smáli, jiní měli vykulený oči a nevěděli, která bije.
Jezdíte jen na hokej?
Kdepak. Byl jsem na fotbalovém Euru 1996 v Anglii, ještě bez masky. To byl snad můj první zájezd. V roce 2000 v Holandsku a Belgii už jsem byl za Fantomase, pak na Euru v Portugalsku 2004, na mistrovství světa v Německu 2006.
Fantomase viděli i při tenisu.
V Barceloně jsem byl na finále Davis Cupu bez masky, potom v Bělehradě s ní. Koukali na to, nevěděli, která bije. Moc se netvářili. Chvílemi to bylo dost drsný, oni jsou docela agresivní.
"Němci se na hranicích smáli, masku jsem nesundával"
Co pro vás znamená sport?
Je to droga. Fantomas je recese. Užije se přitom hodně srandy, focení s dětmi, rodinami, dvě hodiny před zápasem i po něm. Ale být v masce šest sedm hodin v kuse je náročné na fyzičku. Vzpomínám na Vídeň 2005, to byl šampionát všech šampionátů, plejáda nejlepších hokejistů a náš titul. V hale ohromné vedro, maska se zapařovala a tím teplem se loupala. Po finále jsem se dostal do šatny mezi reprezentanty, manželka obránce Hejdy mě poprosila, zda bych jí masku nedal pro manžela.
Co jste v ní ještě zažil?
Je s tím spojeno hodně příhod. Když jsme se jednou vraceli ve tři ráno z akce, na níž jsme získali titul, já seděl v masce v autě plném fanoušků na zadním sedadle. Pasová a celní kontrola, ozvalo se. Otevřel jsem okýnko, kynul rukou a Němci se začali smát. Ani masku jsem nemusel sundávat.
ORIGINÁL. Vzor Vasila Simkoviče ze slavné francouzské filmové série.
Nechtěl vám někdo masku strhnout jako ve filmu?
Akorát italští policajti na olympiádě v Turíně, ti po mně šli fest. Lustrovali mě, byla to síla. Mysleli si, že tam mám něco schovanýho, a já tam měl akorát hlavu. Až za hodinu pochopili, že to je recese. Zrovna to bylo asi v nevhodné době, možná mě považovali za teroristu. Všichni přece vědí, že Fantomas byl zločinec. Jinak už nikdo nebyl takhle agresivní.
Ve Francii, rodišti Fantomase, jste se na sportu neukázal?
Nebyl jsem tam, ale bylo by to zajímavé. Zato byl jsem v Kanadě ve francouzském městě Quebecku, tam věděli, o co jde. Na jejich zpravodajské televizi to druhý den po zápase pořád běželo. Zato na olympiádě ve Vancouveru na to koukali, vůbec netušili, kdo to je.
Ztotožňujete se s vlastnostmi Fantomase?
To ne. Ale když si masku oblíknu, chůzí a mimikou se mu snažím přiblížit. To jsem se naučil, mám to odkoukané z filmů. Občas si to pustím, abych si to připomněl. Říkám taky pár frází. Třeba: Mou pravou tvář nikdy nepoznáš. A směju se jako Fantomas.
Kdy se vlastně provalilo, že ten Fantomas na sportu jste vy?
Možná ve Vídni 2005. Po finále jsme se u šatny potkali s Robertem Zárubou, komentátorem z České televize. Někdo mu řekl: Chtěl byste vědět, kdo je Fantomas? Stojí před vámi. Zarazil se a pak řekl, že to je fajnový, že mě rád poznává. Hned utíkal, měl fofr.
Jste překvapený, jaký fenomén se z vašeho Fantomase stal?
Absolutně jsem s tím nepočítal. Nečekal jsem to.
ČESKÝ HIT. Fantomas v podání Františka Peterky figuroval také v seriálu Arabela
Nesnažil se vás někdo v Česku napodobit?
Zatím mě snad ještě nikdo nedubloval. Tedy kdysi jsem jednoho Fantomase zahlédl, pak mi někdo volal, jestli jsem to já. Odpověděl jsem, že to je asi někdo z béčka (smích).
Jednou se ale český Fantomas v tuzemské televizi objevil v zábavném pořadu dua Genzer - Suchánek.
Pozvali hokejisty a seděl tam i Fantomas, v dresu a masce jako já. Ale já to nebyl. Pak jsme mluvili s Genzerem, omlouval se, že mě mohli kontaktovat, že si to zjednodušili a posadili tam kapelníka, který ani nic neříkal.
Jak se v masce jí?
Ne úplně dobře. Na olympijských hrách v Turíně 2006 jsem se pustil do zelňačky, to tam byl nejlepší kulinářský zážitek. Ale zelí jsem měl všude.
Máte videotéku se záběry, kde se objevujete jako Fantomas?
Zrovna letos jsem řekl dceři, že si to přeju k Vánocům. Dal jsem jí krabici plnou videokazet, nějaké DVD, fotky, trochu ledabyle popsané. Poprosil jsem jí, ať mi to dá dohromady. Takže bych mohl mít brzy hotový sestřih, docela se těším, že se na to mrknu.
Prý vám masku vyrábí na míru.
Je to velikost, která je pro mě standardní. Vědí už, co mi mají poslat. Teď mám masek plnou krabici, je jich tam 14 - 15, to je na dlouho. Dělají mi je v Chomutově. Ze začátku to trošku haprovalo, teď se to už ani nehne.
Fantomase využíváte i jako reklamu vaší firmy. Koho to napadlo?
Jednoho obchoďáka. Mně se to ze začátku moc nelíbilo, nechtěl jsem to tahat do firmy. Až pak jsem změknul, oni mě přemlouvali, že to může být zajímavé. Máme to na různých prezentech, na billboardech. Jeden je na zimáku tady v Ústí nad Labem.
FOTBALOVÝ FANOUŠEK. Fantomas v kabině hráčů Ústí nad Labem.
A zabírá to?
U některých firem, které od nás berou materiál, se možná trochu prodej zvedl. Firma přijde a řekne: Hele, chci koupit materiál od Fantomase. Něco tam trošku bude. Obrat se nám zvedl u firem, s kterými jsme tolik nedělali. To něco znamená.
Cítíte se i jako herec, celebrita?
To ne. Sice se už trochu provalilo, kdo jsem a odkud, ale pořád je to sranda. Společenská stránka tam je, to se mi líbí. Mám kontakt s lidmi. A nikdo přede mnou neutíká. Snad jen občas děti. Když přijdou s rodiči, jsou siláci, ale když je pak chytnu, některé se klepou.
"Mrzí mě, že v Ústí není dodělaný stadion pro fotbal"
Otevírá vám maska Fantomase dveře do zákulisí sportu?
Teď na mistrovství světa hokejistů v Německu jsem mohl sedět hned za střídačkou. S trenérem Růžičkou jsem si po finále podával ruku, s nějakými hráči taky. Po MS ve Vídni jsem se dostal před šatnu. V Moskvě, v Českém domě, chodili hráči na večeři a my měli možnost se s nimi seznámit. To bylo jediné pozitivní na Rusku. Poznal jsem se i se zpěvačkou Vondráčkovou, která tam vystupovala.
Sponzorujete ústecké sporty, jste víc nakloněný hokeji, či fotbalu?
Mám to stoprocentně stejně. Dávám oběma to samé. Jak můžeme, tak pomůžeme. Děláme to z fandovství. Ještě jsem byl předseda boxu, dělal jsem to pět let. Tím to začalo. Box není tak populární, ale každý rok se snažíme pomáhat Velké ceně. Trochu mě mrzí, že nemáme dodělaný stadion pro fotbal. Vadí mi, že musím do Teplic. Jsem skalní fanoušek Army už odmala. Pamatuji, jak tady chodila spousta lidí na druhou ligu. Třeba na zápas s Banskou Bystricí, který skončil 3:3, dorazilo 6 tisíc diváků. A teď, když jsme hráli o postup, se až poslední zápasy přehouply přes tisíc. Lidi se odnaučili chodit na fotbal, prostředí v Ústí není nic moc.
Jaké sporty vás baví?
Kromě fotbalu a hokeje i tenis, který jsem od 11 let hrál závodně. Pak fandím basketu, volejbalu, atletice, i těm dáváme trochu peněz.
Kam se Fantomas chystá v nejbližší době?
Sháněli jsme lístky na hokejové mistrovství světa 2011 na Slovensko, a byl to problém, pánové! Já to kupuju normálně, ne jako Fantomas třeba přes svaz, to nechci dělat. Vím, že časem budou lístky na černém trhu. Škoda že svaz pro fanoušky nedělá nic, třeba nějakou fanzónu pro lidi, kteří jezdí pravidelně. Aby si to koupili v klidu a nemuseli pořád čekat u internetu, až se něco uvolní.
