„Fotbal mi ohromně chyběl. A v Ústí je hráčský talent i kvalitní vedení, takže se můžeme rychle zlepšovat,“ vysvětluje Leško svůj návrat zpátky k sideline.
Patříte u nás k trenérskému inventáři, vraťme se tedy nejprve k vaším úplným začátkům s americkým fotbalem?
Jsem trochu starší ročník, proto jsem se s fotbalem seznámil už téměř před třiceti lety. Ihned po revoluci televizní kanál OK3 začal vysílat staré zápasy NFL. To bylo moje úplně první setkání s americkým fotbalem. Zároveň jsem si všiml, že se v Praze konal přátelský zápas dvou německých týmů. Při něm si navíc skupina nadšenců na Letné domluvila první tréninky. Nulová znalost pravidel a taktiky, ale zároveň obrovská touha se ten sport naučit. Parta kolem Martina Vobořila to tady rozjížděla jako úplně první.
Jak dlouho jste vůbec hrál?
Tehdy mi bylo šestnáct let. Kvůli zranění jsem vydržel pouze šest let. U Prague Lions pod vedením Mika Quesnella jsem začal dělat první trenérské krůčky v roce 1996.
Dokážete si představit, že byste se bez pomoci Američanů dokázal v polovině 90. let tak rychle trenérsky vzdělat?
Pochopitelně ten proces by byl výrazně pomalejší. Na druhou stranu neplatí, že každý Američan je automaticky skvělým trenérem amerického fotbalu. Měli jsme ale štěstí, že v devadesátých letech tady bylo obrovské množství lidí z USA. Praha lákala, nové firmy nabíraly Američany ve velkém. Bylo od koho čerpat. Rozhodně nás pomohli nasměrovat na správnou cestu. Naučili nás, že americký fotbal je takticky neskutečně náročný sport.
Leško: z komentátora znovu trenérem |
Patříte spíš mezi ofenzivní či defenzivní trenéry?
Sice jako hráč jsem začal v defenzivní lajně, ale brzy jsem se posunul na post ofenzivního linemana. A to výrazně ovlivnilo i můj pohled na trénování. Jako lineman se učíte veškerá schémata, dá vám to skvělý přehled o různých útočných akcích. Proto jsem si většinu své kariéry řídil útok, jak z pozice hlavního trenéra, tak z pozice ofenzivního koordinátora. Obranu jsem spíš nechával na některém ze svých kolegů. Na druhou stranu z pozice hlavního kouče musíte rozumět obraně, útoku i special týmu. Na detaily tam už jsou poziční trenéři, kteří učí různou techniku
Právě útočná hra se v posledních letech výrazně vyvíjí. Jak stíháte zachytávat nové trendy?
Člověku to bere hodně času. NFL je krásná liga, ale my v Evropě čerpáme hlavně z fotbalu na středních školách a univerzitách. Kde těch experimentů je daleko víc než v NFL. U nás to je podobné. Záleží, jak máte postavený play book. Buďto je situační, kdy se snažíte přečíst soupeře a na to reagovat. Atakovat ho v nejslabších místech. Nebo máte základ akcí tak skvěle natrénovaný, že spoléháte na perfektní exekuci bez ohledu na soupeře. Já jdu spíš první cestou, což spoléhá na zkušenosti hráčů na hřišti. Je to náročnější na koordinaci a synchronizaci. Navíc neustále sleduji nové trendy, abych zůstal v obraze a nespoléhal se pouze na věci, které fungovaly dřív. V celé Evropě to je stejně. Velký vliv na to mají quarterbaci z Ameriky, kteří posouvají teoretickou znalost fotbalu zas o kus dál.
Jak se dá spojit časově náročný týdenní kalendář trenéra s pracovním životem?
V první řadě musíte mít extrémně tolerantní manželku. Dřív jsem myslel, že budu budovat kariéru někde v korporátu, po čase jsem se rozhodl, že dám přednost tomu, co mě opravdu baví a naplňuje. Těžko se to slučovalo dohromady. Americký fotbal je pro mě život. Samozřejmě pracuji, abych zajistil rodinu, ale fotbal jsem dokázat nastavit tak, abych ho na úkor práce nemusel upozadit. Nemůžete dohromady najednou budovat kariéru v práci, být dobrým manželem a otcem a být hlavním koučem v nejvyšší soutěži a v reprezentaci
Kdo vás v kariéře nejvíce ovlivnil?
Hlavně na začátku 90. let mě inspirovalo několik Američanů, kteří mě naučili, jak pracovat s kolektivem, jak motivovat hráče, jak vést tým. Po stránce taktické to byl zmiňovaný Mike Quesnell. Ten mě posunul trenérsky i lidsky z kluka v chlapa. Jim Ward jako velký defenzivní guru mi hodně pomohl pochopit tu druhou stranu fotbalu. A pak musím zmínit i quarterbacka Kyla Newhalla-Caballera, který měl zkušenosti i z NFL a přinesl obrovskou dávku profesionalismu do českého prostředí. Jeho vhled do útočných akcí byl pro mě obrovským přínosem.
Pojďme k aktuálnímu dění. Od nové sezony povedete nováčka soutěže Ústí nad Labem Blades. Jak dlouho jste nad nabídkou uvažoval?
Moc dlouho ne. Loni jsem měl trenérskou přestávku, první v životě. Přesto jsem pro českou asociaci fotbalu dělal trenérského konzultanta, kterého si mohly týmy najmout na dílčí činnosti. V létě, když se Blades blížilo finále druhé ligy, tak se mě poptali, jestli bych jim nemohl pomoci s přípravou. Strávil jsem tam dva tréninky, probral věci s vedením týmu a cítil jsem se tam velmi dobře. Poté, co vyhráli Silver Bowl a postoupili do první ligy, mi dali nabídku, jestli bych je nechtěl v premiérové sezoně mezi elitou vést. Po roce bez fotbalu mi trénování ohromně chybělo. Navíc jsem cítil, že je v týmu hodně talentovaných kluků a vedení udělá pro úspěch absolutní maximum. I přes dojíždění z Prahy do Ústí si to zatím užívám.
Bláha: Vrátím se silnější |
Velkou roli sehrála asi osoba talentovaného quarterbacka Jana Bláhy, který se však zranil a bude muset celou sezonu vynechat?
Talent Honzy Bláhy byl jeden z hlavních faktorů, co mě lákal při pohledu na tuhle nabídku. V Česku není moc lepších mladých domácích quarterbacků, než je on. Skvěle se s ním pracuje. Bohužel se při reprezentačním zápase zranil a tým neměl prostředky, aby ho nahradil ze zahraničí. Naštěstí se nám podařilo přemluvit Pavla Mráze z Black Panthers, který se rozhodl, že nám pomůže. Pavel sice nemá tak dlouhou herní zkušenost na pozici quarterbacka jako Honza, ale určitě bude pro náš tým velkým přínosem.
Rok jste sice netrénoval, ale měl jste možnost komentovat zápasy v televizi. Jak vás tahle zkušenost bavila a obohatila?
Zcela upřímně můžu říct, že komentování mě baví hrozně moc. Jestli jsem dobrý, nebo špatný, nechám na posouzení ostatním. Líbí se mi rozebírání taktiky a strategie. V tomhle ohromně závidím americkým kolegům v jejich práci, že se můžou pouštět opravdu do detailů. U nás tohle ještě není možné. Občas pak bývám obviňován, že se moc šťourám v detailech a pro běžného diváka u nás je to až příliš složité. Proto by mě bavila role nějakého analytika než jenom komentátora. Kdyby taková možnost v budoucnu byla, tak bych se o to určitě zajímal.
Myslíte, že český divák takového analytika potřebuje?
Podle mě je to zajímavý přínos. Samozřejmě základ je zkušený komentátor, který dokáže popsat dění na hřišti a představit hráče širší veřejnosti. Přesně jako je v České televizi Jirka Kalemba. Bez něj to nejde. Dovede zároveň udělat ten přenos zábavný pro diváka. Analytik by tam ale podle mě neměl chybět. Výrazně rychleji dokáže vysvětlit divákovi, proč tým zahrál tuhle akci, a proč tuhle. Funguje to takhle i v Rakousku a v Německu, myslím že i v Evropě je analytik důležitá pozice v televizním vysílání.
Letos čeká nejvyšší soutěž velká změna. Prague Black Panthers, hegemon posledních let, v ní tentokrát startovat nebudou. Ti si zahrají v nejvyšší rakouské soutěži. Myslíte, že to bude mít pozitivní vliv na českou ligu?
Já u Black Panthers zažil ještě stav, kdy se hrála česká i rakouská liga zároveň. 22 zápasů v sezoně bylo obrovské množství. Pro trenéry i hráče je to neskutečně časově i fyzicky náročné. To nešlo dlouhodobě udržet. Nebylo to funkční. Já naprosto chápu rozhodnutí se vrátit do rakouské ligy, protože českou ligu už přerostli. Potřebovali nabídnout hráčům co nejlepší soutěž a udržet si jejich pozornost. Držím PBP palce v novém ročníku. V české lize to uvolní ruce dalším vyzyvatelům, kteří ve finále většinou neměli proti Black Panthers téměř žádnou šanci. Netroufnu si říct, že Ostrava, Prague Lions nebo Pardubice jsou automaticky jasným favoritem. Ale právě Ostravě Steelers věřím nejvíce. Nemyslím si, že nebudou dominovat jako PBP. My v Ústí se budeme snažit trápit i favority a pokusit se vybojovat play off.
