„Lehce!“ dostává Marek Moudrý pokyn, jak se ke mně chovat při nácviku tacklingu neboli skládání.
Chovej se moudře!
Držím šišatou mičudu, vyběhneme proti sobě a ano, lehce mě skládá k zemi. Na mé škále to je spíš drsně. Odrážím se od něj jako hopsakoule od zdi a plachtím vzduchem, že by to kdejaký hollywoodský režisér použil do béčkového akčního bijáku ve zpomalené verzi.
Tedy aspoň si to myslím, šlo o mžik. Pak tvrdý náraz na umělou trávu, snad i kotrmelec. Koukám, kde jsem, držím si bolavý zadek a čučím na krvavý, deseticentimetrový šlinc s odřeninou u lokte.
Plácneme si, makáme dál, nejsme bábovky! Úžasné uvítání.
Na trénink Blades mě pozval jeden z jejich linebackerů, Martin Klimeš. Tým se chystá na sváteční zápas Paddock ligy, nejvyšší české soutěže; v neděli od tří odpoledne si poprvé v historii klubu zahraje na ústeckém Městském stadionu. Blades vyzvou Brno Alligators. Jinak mají skromné zázemí ve Svádově-Olšinkách, kam na ně v průměru chodí bouřlivých 500 diváků.
Klimeš mi pár chvil před mým leteckým kouskem půjčuje svoji výstroj. Suspenzor a chrániče kolen, stehen, boků, kostrče a hlavně ramen, díky čemuž konečně nemám ramena jak had. Jsem chlapák! „A chránič zubů máš?“ drobounce mě straší. Dává mi nový, hned ho poslušně a pro jistotu cpu do své vymáchané huby; vždyť žádný stomatolog by mi snad ani nemohl věřit, že jsem o zuby přišel právě při americkém fotbale.
Já, pan Tintítko.
Hráči se už srocují a vedle většiny si připadám jako špageta vedle makaronů. Ale nejsou tu jen těžkotonážní hrombidla, i pár střízlíků se najde. Běžci, sprinteři.
Trénink startuje rituál spojených rukou a pokřiku Blades. Kdo nedosáhl na hlavní klubko, musel se chytit něčích ramen. Hráčů je celkově skoro pět desítek, to je nářez. A trenérů pět plus jeden kondiční. Hlavním je Daniel Leško, legenda, která vedla i českou reprezentaci.
Po rozcvičce se drsňáci rozdělují do skupin podle specializace. Jdu ke Charleusovi Dieuseulovi, který má bicepsy větší než já stehna. Je to první profesionál v Blades, sahal i po slavné NFL. „Víte, co mě překvapilo? Že pivo je tu v leckteré restauraci levnější než voda. Seženu ho lehce přes dolar, u nás stojí až tři dolary,“ žasne pořízek, který kvalitou vyčnívá.
Hází mi šišku, která v jeho podání letí jako torpédo. Trošku to štípe a bolí, když ji chytnu. Ne vždy se mi to daří. A pak se musím vyhnout obránci. Změna rolí, jsem obránce a strkám do hráče s míčem. Tělem ne! zastavuje mě Američan. Odstrkávat můžu rukama, to není faul.
Jsem na onom druhém cvičení, kde letím po Moudrého navštívence vzduchem. Třetí stanoviště. Musím blokovat hráče, který přijímá míč. „Strkat ho můžeš, než vyletí balon od quarterbacka, pak už bez ataku,“ radí mi linebacker Tomáš Mysliveček, hasič z Jílového.
Když vystartuji na svého protivníka a on mi skoro mizí z dohledu, Mysliveček mě překvapí: „Dobrá práce!“ Znělo to tak opravdově, že jsem asi – ani nevím jak – útočníka vytlačil do nevýhodné pozice.
Těch kombinací, které si američtí fotbalisté pamatují, je hafo. „Před sezonou dostaneme playbook, což jsou desítky stran plné her a signálů. Musíme se je naučit všechny,“ líčí Klimeš. „Někteří lidé si myslí, že jsou tady hlupáci, co se chtějí vybít. Není to pravda. Jsou tu lidé různých profesí, kteří musí hodně přemýšlet, protože to je komplexní hra.“
V rukavičkách se ale nehraje, i na tréninku létají jiskry. „Jsou lidé, kteří tě budou chtít přejet. Jako v každém sportu. Ale není to vždy nejlepší způsob, jak vyhrávat. Spíš je to chytrá hra než silová. Jsou to šachy. Hrají je trenéři a hráči jsou figurky.“
Jako figurka se v Klimešově dresu číslo 59 přesouvám z defenzivní role k ofenzivní lajně. Což je golem vedle golema. Jeden s plnovousem á la ZZ Top, další potetovaný, jiný s trikotem No mercy – Bez milosti. Kandidáti do motoklubu harlejářů.
Blades ÚstíBlades Ústí sdružují týmy věnující se americkému fotbalu a flag fotbalu. Činnost zahájili v roce 2011 jako první v Ústeckém kraji. Od té doby se seniorský tým vypracoval z nejnižší až do nejvyšší soutěže. V neděli hostí na Městském stadionu od 15 hodin Brno Alligators, lístky na místě stojí 50 korun, děti do šesti let mají vstup zdarma. Letošní výsledky: Pardubice Stallions 9:20 a 14:38, Ostrava Steelers 6:20, Pilsen Patriots 33:30, Prague Lions 0:31, Brno Sígrs 0:41. |
Václav Kraus, který se pro aktuální fázi tréninku přesunul na pozici quarterbacka, křičí, jaký signál použít. Jack Rozparovač! Whitney Houston! Bertík! Michael Jackson! Vyzve mě, ať zkusím prorazit ofenzivní lajnu, ale ani s nima nehnu. Někdo je přibil k zemi. Ale šetří mě, ustojím to. „Měl jsi mu urazit hlavu!“ řehní se Kraus. „Pojď rozehrát a hned mě braň!“
Šišku mrsknu mezi nohama za sebe na rozehrávače čili quarterbacka, bůhví jestli dobře, a než zvednu svoji palici, Herkules Kraus je za mnou. Jako duch. Podruhé už jsme se přetahovali, reagoval jsem dřív. Spíš mi ale chtěl udělat radost.
No jasně, něžný barbar.
Zpod helmy, která má tři kila a prý mě kvůli tomu bude bolet druhý den za krkem, se mi řine pot. Ještě poslední bobřík odvahy, jde proti mě titán Libor Maška. Koulař a diskař, co váží 135 kilogramů, skoro dvakrát tolik co já, a který napsal v jednom rozhovoru: „Americký fotbal se mi líbí, protože je to asi jediná kolektivní hra, kde když srazím protihráče, nejde o faul.“
Je to ten s trefným dresem No mercy. „Rameno na rameno,“ hlásí mi Maška, co dělat. Vlastně to nakonec ani přetlačování není, mává se mnou jak s vlajkou na 1. máje.
Kolika lidem zamávají ústečtí Blades v neděli? Přáli by si jich přes čtrnáct stovek, aby mohli zahlásit rekordní návštěvu letošní sezony.
Ústečtí Blades sní o rekordní návštěvě v lize i o druhé výhřeVyhrát a překonat letošní divácký rekord v nejvyšší soutěži amerického fotbalu, to je přání Jakuba Valjenta, hrajícího manažera ústeckých Blades. Nováček ligy poprvé v historii opustí svůj domácí ministánek ve Svádově a zahraje si mistrovský zápas na velkém fotbalovém stadionu. Blades v neděli vyzvou na Městském stadionu v Ústí Brno Alligators. „Na Žižkově bylo 1 400 lidí, což je takový náš sen. Reálný cíl je podle mě tisíc diváků, ale sníme o tom, že rekord letošní ligy pokoříme,“ neskrývá Valjent před svátečním utkáním, které startuje v neděli v 15 hodin. Blades v letošní nejvyšší soutěži zatím urvali v šesti zápasech jednu výhru nad Plzní, Brno je dosud bez vítězství. „Určitě jdeme do zápasu s cílem vyhrát!“ Předzápasový program začne už ve 13 hodin. „Kromě tematického občerstvení bude i fanzóna, příznivci si můžou hodit a kopnout míčem na rychlost, kterou změří speciální radary. Bude vystoupení roztleskávaček, aerobiku, tanečnic, máme připravenou i pochodovou kapelu,“ láká Valjent fanoušky do ochozů. I když ústečtí Blades už ztratili šanci na postup do play off, skepsi nepropadají. „Zažili jsme tady takovou revoluci, máme nového hlavního trenéra, úplně nové herní schéma, učíme se, sehráváme. Naším cílem do konce sezony je urvat co nejvíc vítězství, udržet tým a dál se zlepšovat.“ K tomu má pomoct zkušený trenér Daniel Leško, který vedl i reprezentaci, a také výrazná hráčská posila, Američan Charleus Dieuseul. „Je to poprvé v historii klubu, co jsme přivedli profesionála mezi nás amatéry. Je o několik levelů dál než my, ať už svou atletičností, čtením hry, znalostmi. Věnuje se tomu odmala, hrál na univerzitě, byl kousek od NFL. Má obrovské zkušenosti, které nám může předat.“ Ondřej Bičiště |
