„Už jsem byla taková zoufalá. Jediné, co mi fakt docela dobře jde, jsou střely, a tak jsem si říkala, že když tam něco vypustím, že tam míček musí padnout,“ smála se střelkyně rozhodující branky Zuzana Šponiarová.
Hned však upozornila: „Je to obrovská zásluha celého týmu, protože kdyby nebylo nás všech, tak to neotočíme. Ukázaly jsme opravdu velkou sílu.“
Při té vaší vítězné střele jste mířila, nebo jste pálila jen tak?
Zavřela jsem oči a vypustila ji.
ZPRAVODAJSTVÍze superfinále žen |
Ukázaly jste, že tři góly jdou ve florbale smazat hodně rychle, že?
Ale ne proti tak dobrému týmu, který umí super bránit. Z Chodova obranná síla úplně srší a hraje na brejky. Už to pro nás bylo těžké. Jsem hrdá na náš tým.
Kde se utkání zlomilo?
Na začátku jsme dominovaly my, pak se to přelévalo. A když jsme prohrávaly o tři góly, tak jsme cítily velký tlak. Když jsme snížily na 5:6, tak jsme si řekly, že už to nejde jinak než vyhrát.
Co jste probíraly v oddechovém čase za stavu 3:6?
Většina pokynů od trenéra zněla, že jsme už takový zápas zažily v Poháru mistryň a že víme, jaké to je otočit takový zápas. To vítkovické srdíčko je fakt velké. Trenéři nás nakopávali, že víme, oč jde.
Florbalistky Vítkovic se po vítězství v superfinále nad Chodovem radují z obhajoby titulu šampionek české extraligy.
Pomohly vám tedy zkušenosti z velkých zápasů?
Rozhodla dravost a ta zkušenost z Poháru mistryň, že dokážeme otočit i tak důležitá utkání.
Jak vám bylo, když jste tři minuty před koncem základní hrací doby za stavu 5:6 byly ve čtyřech, v oslabení?
Byl to dost velký průšvih a podle mě ten zákrok nebyl na dvě minuty. Ale hecovaly jsme se, že to udržíme, protože jsme věděly, že Chodov nemám moc dobré přesilovky.
Kolik vás bude stát ten gól?
Snad nic. Hlavně abych přežila dnešní večer.
Už jste vůbec dala v kariéře tak důležitý gól?
Na ten nejdůležitější ještě čekám...
