Už i levicový ekvádorský prezident Lenín Moreno, kterého otec pojmenoval podle vůdce sovětské revoluce, cyklistu stáje Movistar velebí. Do Itálie posílá Richardu Carapazovi blahopřání: „Dodáváte nám radost a hrdost. Celý Ekvádor teď slaví. Až se vrátíte, vaše úžasné výkony oceníme, jak si zasloužíte.“
14 zemí má dosud šampiony Gira d´Italia. Ekvádor může být patnáctou. |
V chudé jihoamerické zemi ovládl titulní stránky novin a způsobil cyklistické šílenství. A nejen tam. V Itálii žije komunita 83 tisíc Ekvádorců. Nejvíce zastávají špatně placené práce: ošetřovatelů, pomocníků v domácnosti, řidičů kamionů, stavebních dělníků. Teď ale v zástupech vyrážejí s vlajkami k silnicím Gira, aby s Carapazem sdíleli pýchu na svoji rodnou zemi.
„Jsem nadšený, když je vidím. Jedu tady za celý Ekvádor,“ říká muž v růžovém trikotu. V Ekvádoru stále nemají mnohé rodiny televizi, snaží se tedy naladit přímé reportáže kolumbijských rozhlasových stanic, které vyslaly na Giro své reportéry. „Kolumbijci si mě tu chtějí tak trochu přivlastnit. Ale já jsem Ekvádorec,“ směje se Carapaz.
Jeho příznivci jásali, když v závěru středečního stoupání na biatlonový stadion v Anterselvě opět vyrazil do útoku a najel na největší rivaly Vincenza Nibaliho a Primože Rogliče dalších sedm sekund.
Nůžky se rozevírají. Celkově má náskok 1:54 minuty na Nibaliho a 2:16 na Rogliče, s nímž by měl odolat i útokům soupeřů v závěrečné časovce ve Veroně.
„Právě teď je největším favoritem na titul,“ říká český jezdec Jan Hirt. „Ale před časovkou ještě přijdou dvě těžké horské etapy. V nich se může stát cokoliv.“
Přesto se scénář, jemuž mnozí dlouho odmítali uvěřit, může stát realitou. Ekvádorec poprvé šampionem Gira? Mapa cyklistických zemí, schopných produkovat vítěze Grand Tour, se opět mění.
Když v roce 1971 na Giru triumfoval Gösta Peterson, Italové se chytali za hlavu: Mamma mia, kam ten svět spěje! Švéd vítězem Gira? Jaké šílenosti se dočkáme příště?
Giro d’Italia 2019speciální příloha iDNES.cz |
Podobně svět v 80. letech nahlížel na expanzi Australanů a Američanů, současných velmocí, na přední příčky. „Když jsem se v roce 1981 stal prvním Australanem ve žlutém trikotu na Tour, zkoumali mě tam reportéři jako exotické zvíře,“ vzpomíná Phil Anderson. „Říkali mi tehdy: Ukažte nám na mapě, kde žijete. Těšili se, že ukážu prstem na nějakou zapadlou frmu v buši, ale já zabodl prst do Melbourne.“
Andy Hampsten, v roce 1988 první americký vítěz Gira, navíc změnil i dosavadní společenskou strukturu šampionů. Poprvé totiž ovládl růžový závod syn dvou univerzitních profesorů.
Zásluhou Rydera Hesjedala vyhrál italskou Grand Tour v sezoně 2012 poprvé Kanaďan. O dva roky později zařídil Nairo Quintana premiérový kolumbijský triumf. Před třemi lety byl pro změnu Andrey Amador prvním Kostaričanem oblékajícím dočasně růžový dres.
Nyní je tedy na tahu Ekvádor.
Hirt táhl dopředu Lópeze. Zdá se, že mi třetí týden Gira zase sedne, říká |
Carapaz rozhodně není zjevením z čistého nebe. Už předloni při debutu na Vueltě si jeho sportovní ředitelé pochvalovali: „Má silný třetí týden a úžasný motor.“ Loni byl na Giru senzačně čtvrtý a navrch majitelem bílého dresu. Před letošním startem tvrdil: „Naším lídrem je Mikel Landa, já jsem záložním plánem.“
Teď se role obrátily a Landa ho jistí ze 4. místa. „Ale stále by se mohl probít na stupně vítězů. Chtěli bychom tam stát oba,“ říká muž v růžovém.
Mládí prožil Carapaz nedaleko od kolumbijských hranic v ekvádorské vesnici El Carmelo a v nadmořské výšce takřka 3 000 metrů, a tak statistici Gira už zvěstovali, že je „nejvýše bydlícím“ majitelem maglia rosa v historii.
Otec Antonio a matka Ana jsou rolníci a k této práci vedli odmalička i Richarda a jeho dvě sestry.
„Když jsem byl teenager, maminka dostala rakovinu, a tak starost o krávy přešla na mne, krmil jsem je i dojil,“ vypráví. Krávy vlastnili tři a peníze za prodej mléka se staly hlavním rodinným příjmem. „Maminka se později naštěstí uzdravila. My všichni jsme teď doma klidnější.“
V osmi dostal první horské kolo. Nelíbilo se mu. „Je moc těžké,“ říkal. Raději dováděl na jiném, starém otlučeném a bez duší, bavilo ho s ním skákat přes překážky.
Od mládí se drápal do hor - a nejen na kole. Na Instagramu vystavil fotky, jak okolní vrcholy dobývá i po svých.
V patnácti se stal cyklistou, na počítači i na mobilu hltal videa se záznamy závodů svého idolu Marka Pantaniho. V roce 2013 ovládl klání Kolem Guatemaly a Kolumbijci, cyklistická vrchnost na jihoamerické půdě, okamžitě zbystřili. Do svých služeb ho přetáhli šíbři týmu Coldeportes. Odvděčil se jim vítězstvím v závodě amatérů Kolem Kolumbie.
Přestože měl v témže roce i vážnou nehodu, při tréninku ho srazilo auto a jednu nohu mu museli operovat, sáhli po něm evropští predátoři ze stáje Movistar. „Adaptoval se u nás neuvěřitelně rychle,“ oceňuje manažer španělského týmu Eusébio Unzué.
V Anterselvě kraloval Peters. Růžový dres i nadále drží Carapaz |
Že je Carapaz obrovskou nadějí, si Unzué uvědomil záhy, letos jej však Ekvádorec udivuje i obdivuhodným přehledem v roli lídra závodu. „Rychle jsem se naučil, čeho všeho si musím v maglia rosa všímat,“ říká lídr Gira.
Otázkou je, zda v dresu Movistaru zůstane i v příští sezoně. Hovoří se o jeho možném přestupu do týmu Ineos (bývalý Sky). Naopak Mikel Landa údajně jedná se stájí Bahrain Merida a Nairo Quintana s druhodivizním Arkea Samsic. Současné mocné impérium Movistaru se může rychle rozpadnout.
„Nevěřím, že se tak stane. Richarda rozhodně chceme udržet,“ tvrdí Unzue.
Ve středu dostal Carapaz k růžovému trikotu kytici, šampaňské a polibek dvou pódiových dívek, a to vše mohl zároveň považovat i za dárek k 26. narozeninám, které právě slavil.
Vincenzo Nibali se zdaleka tak rozjásaně netvářil. Po dvou týdnech, kdy své silniční i slovní útoky zaměřoval na Primože Rogliče, musel Ital rázně změnit priority: „Carapaz je nyní největší hrozbou. Vypadá velmi solidně. Porazit ho bude komplikované.“
Na tiskové konferenci poté obdržel Carapaz otázku: „Jaký náskok potřebujete před časovkou?“
S úsměvem odvětil: „Tím se teď nechci zatěžovat.“
Raději se znovu rozhovoří o své vlasti: „Věřím, že výkony, které tady předvádím, otevřu dalším Ekvádorcům dveře do profesionálních týmů a napomůžu cyklistickým projektům v našich školách.“
Prezident Lenin Moreno mu s takovým plánem určitě pomůže.