Letos zvítězil strhujícím závěrem Nor Andreas Leknessund a bude zajímavé sledovat, zda i jeho Jeseníky vystřelí mezi elitu. Už teď však může Vašíček spokojeně bilancovat.
„Byl to nejlepší ročník, jaký jsme uspořádali. Všechno dopadlo dobře a za celou dobu nebyl jediný pád, dva lékaři závodu neměli nic na práci. A také mě těší, že jsme letos měli dva české týmy,“ říká ředitel závodu, který se jede jako Grand Prix Priessnitz Spa.
Jaké jsou ohlasy od zahraničních výprav?
Výborné, a to ne jen od vítězných Norů, ale i od dalších výprav ze západní Evropy. Jeseníky mají úžasné a náročné tratě, kde nerozhoduje náhoda. Hlavní rozhodčí Chorvat Mladen Durlen mi vyprávěl, jak za ním přišli zástupci irské výpravy s tím, že je nikdo neupozornil, že ty Jeseníky jsou tak velké hory. Irové nejezdili špatně, v určitých okamžicích však měli v kopcích dost velké problémy.
Jak se podařilo získat výjimku pro start druhého českého týmu, když jde o Pohár národů?
Díky dobrým vztahům s Mezinárodní cyklistickou unií (UCI) a s ředitelem Nation‘s Cupu nám v tomto vyšli vstříc. Věřím, že by to nemuselo být naposledy, protože nástupem nového vedení Českého svazu cyklistiky přišli lidi, kteří chtějí posunout cyklistiku dopředu. Už jen tím, že nám pomohli zorganizovat tento druhý tým. A mě těší, že z dvanácti závodníků obou českých týmů jich jedenáct závod dokončilo.
Nejlepší v celkovém pořadí byl třináctý Jakub Otruba. Je to důvod ke spokojenosti?
Jeden Francouz prohlásil, že vítězství v etapě na Závodu míru je jako na mistrovství světa, z té úplné světové špičky totiž chyběli jen Američani. Proto se osobně domnívám, že třinácté místo Jakuba Otruby je výborné. Vždyť tři kopce před cílem poslední etapy, kdy už toho měli všichni hodně za sebou, spolu jelo pořád čtyřicet vyrovnaných lidí. Na druhý výjezd na Dlouhé stráně také přijelo čtyřicet lidí, kteří si to rozdali na férovku. Skvělých závodníků tu byla spousta.
A další české výsledky?
U talentovaného Karla Vacka mluvili někteří o zklamání, ale vždyť mu stále ještě nebylo ani devatenáct let. Na Dlouhých stráních mu došlo, říkal, že se celý den necítil dobře. Ale v závěrečné etapě jezdil skvěle, na posledním kopci se pokoušel o únik a dojel třináctý. Tihle dva kluci jsou obrovskou nadějí pro českou cyklistiku. A ti ostatní taky, osahali si, že je obrovský rozdíl jezdit doma a se světovou špičkou. Etapa na Dlouhé stráně měla čtyři těžká stoupání, i tak měli průměr přes čtyřicet kilometrů v hodině. A o den později ujeli za první hodinu třetí etapy 56 kilometrů. Věřím, že příští rok vyroste Karel Vacek, Otruba i další závodníci, kteří zjistili, že na špičku se musí pořádně trénovat.
Co ještě musíte na závodě v budoucnu vylepšit?
Na zlepšování je vždycky prostor a my musíme zapracovat na propagaci. Dokážeme závody dobře zorganizovat, rozhodčí dal i do zápisu, že bezpečnost je na velmi dobré úrovni, což vnímám jako důležité. Neumíme ale ještě závod v České republice prodat. Soustředíme se na to, aby byl kvalitní, ale nemáme tolik finančních prostředků, abychom si zaplatili lepší propagaci a přitáhli televizi.
I tak fanoušci chodili nejen v cílových městech.
Vidím každý rok, že lidí i vlajek u trati přibývá, což nás jen utvrzuje, že dát Závod míru do Jeseníků byla dobrá volba a budeme tam pokračovat. A v mnohém jsme svět už dohnali. Loni jsem byl po třiceti letech na Tour de l‘Avenire a královská etapa startovala ve vesnici, proti které Velká Bystřice byla New York. Tam nebylo nic, ani kam si zajít na kafe. Dojíždělo se na kopec nedaleko Grenoble, ale všechny hotely byly zavřené, ačkoliv tam byl kongres UCI a závod má padesátiletou historii. U nás máme Jeseník, Krnov, Rýmařov, jsou krásná města. Cizinci jsou vyvalení z toho, jak mají nádherně spravená náměstí.
Samotný závod trvá čtyři dny, týmy ale přijíždějí o několik dní dříve. Má to i ekonomický dopad pro hornatý region?
Ubytováváme 450 osob po celém Jesenicku. Některé týmy spaly v Jeseníku, další na Červenohorském sedle, v Lázních Lipová nebo na Rejvízu. Starostka Jeseníku mi říkala, že na ni hoteliéři v dobrém tlačí, aby Závod míru na Jesenicku udržela. Jak si totiž Holanďané a Belgičané o závodě mezi sebou řeknou, začínají se v posledních letech do Jeseníků vracet.
Jako turisté na dovolenou?
Najmou si průvodce, který je vezme na zajímavá místa, a večer, když se rozjedou, teče pivo proudem. Kvalita služeb se v Jeseníkách obrovsky zlepšila. Výborné jídlo je přijde na pět euro, doma by je stálo dvacet. Za pivo by dali dalších šest, tady stojí jedno euro. K tomu na kolo krásná příroda s malým provozem, pro ně jsou Jeseníky jako cyklistický Klondike.
