Zdánlivě snadná otázka.
„Marijo, jak daleko je od 206 k 209 centimetrům?“
Zasměje se: „Tři centimetry.“
Vzápětí přidá: „Ale překonat ty tři centimetry je hrozně dlouhá cesta a nesmírně tvrdá práce.“
206 - takový je osobní rekord této šestadvacetileté Rusky z předloňského mítinku v Lausanne.
209 - takový je světový rekord Bulharky Stefky Kostadinovové z mistrovství světa v Římě 1987. Tedy z doby, kdy ještě existoval Sovětský svaz a kdy se v Ostravě ocelové srdce města nazývalo VŽKG neboli Vítkovické železárny Klementa Gottwalda.
Kdo jiný než Lasickeneová by měl letitý rekordní zápis Kostadinovové v současnosti atakovat?
Uvědomuje si to. Ale... „Nezatěžuji svoji mysl takovými myšlenkami. Na mítinku v Chorzowě jsem po 202 centimetrech zkoušela 207 a měla jsem pocit, že ta výška je najednou úplně jiný svět.“
Ласицкене победила в Польше с лучшим результатом сезона в мире https://t.co/BTg3WsS9mU https://t.co/LWIjpmB8QS
S tělesnými mírami 180 centimetrů a 57 kilogramů je vytáhlá, štíhlá, má mimořádně dlouhé nohy, takřka ideální výškařskou postavu. Vyrůstala v malém městě Prochladnyj na jihu Ruska, kde se k atletice dostala zásluhou svého učitele tělocviku na základní škole Gennadije Gabriljana, který byl zároveň i atletickým trenérem.
Talentované dívky si nemohl nevšimnout, a tak devítiletou Mariji pozval k sobě do klubu.
Tretra ONLINE |
„Hned jsem souhlasila,“ vypráví. „Bavilo mě běhat i skákat a jeho tréninky nikdy nebyly nudné. Brečela jsem pokaždé, když jsem nastydla a rodiče mi zakázali jít na trénink.“
Záhy se začala specializovat na výšku - a ukázala, že je závodním typem. „Kouč vtipkoval, že musím vidět rozhodcovský stolek a ochozy plné diváků, abych skočila vysoko. Přitom já nejsem žádná exhibicionistka, byla jsem spíš stydlivá. Ale v závodech mi pozornost ostatních skutečně pomáhá vydat ze sebe to nejlepší.“
Od té doby získala takřka všechny významné trofeje, které jsou v atletice k mání - až na jednu jedinou.
Tu nejcennější, olympijskou.
Měla být největší kandidátkou zlaté medaile už na hrách v Riu. V červnu 2016 skočila na Ruském poháru v Žukovském 200 centimetrů, takový výkon by o měsíc později stačil na prvenství v Brazílii. Jenže dvě hodiny po mítinku v Žukovském se dozvěděla, že Sportovní arbitráž CAS zamítla odvolání ruské asociace, vyloučené kvůli dopingovým praktikám z mezinárodních atletických soutěží. Což znamenalo: ani ona nebude na hry připuštěna.
„Na přenosy z Ria jsem se potom vůbec nedívala,“ přiznává. „Ale jsem ráda, že tam vyhrála výšku Ruth Beitiaová, tu opravdu respektuji.“
V dubnu 2017 akceptovali funkcionáři IAAF její žádost o umožnění startu na vrcholných soutěžích v pozici individuální atletky. Bolest z absence v Riu pomalu, ale přece jen ustupovala.
„Nechci se ohlížet zpět, protože už nic nezměním. Raději myslím na budoucnost,“ vyhlásila tehdy. „Chci teď ujít celou cestu až do Tokia 2020. Věřím, že ta cesta bude vzrušující.“
Skutečně taková byla. Vzrušující a vítězná.
Během této pouti zároveň změnila příjmení, z dívčího Kučinová na Lasickeneová, když se provdala za tenisového komentátora ruského Eurosportu Vladase Lasickase.
Mezi ruskými atlety je výškařka, závodící nyní za klub CSKA, mimořádným zjevem rovněž svými postoji a otevřenou kritikou přetrvávajícího dopingového podhoubí v ruské atletice. Hrozí jí, že i na světovém šampionátu v Dauhá bude muset letos závodit pod neutrální vlajkou, pokud IAAF suspendaci ruské asociace nezruší.
Durísimas críticas a la Federación rusa de #Atletismo de la bicampeona del mundo de salto de altura Maria #Lasitskene. La atleta pide la dimisión de federativos a los que culpa de la enésima sanción al atletismo ruso. También a entrenadores que no conciben el deporte sin #Dopaje https://t.co/xcX3Yp82cN
„Doufám, že lidé, kteří jsou za tuto nekončící ostudu v Rusku zodpovědní, najdou odvahu konečně odstoupit,“ napsala před dvěma týdny na Instagram. Kritizovala svazové vedení v čele s prezidentem Dmitrijem Šljachtinem i funkcionáře na nižších úrovních.
„Jde tu také o stále aktivní trenéry, kteří jsou pevně přesvědčeni, že bez dopingu se vyhrávat nedá. Nová generace atletů musí vyrůstat s jinou filozofií. A takovou filozofii přináší sportovci jeho kouč,“ připomněla. Vyčinila ruským funkcionářům, že se starají jen o to, aby se navzájem kryli, a že jim na sportovcích vůbec nezáleží.
„Musíme zachránit to, co ještě zbývá z ruské atletiky,“ vyzvala.
Čtyři dny poté paradoxně odstoupil z postu viceprezidenta Ruského atletického svazu olympijský vítěz ve výšce z roku 2008 Andrej Silnov - kvůli dopingovému podezření.
Nicméně v Ostravě na téma ruský doping Lasickeneová hovořit nechtěla. Usmála se a omluvila: „Je to velmi vážné téma. V tak krásný den a před tak skvělým mítinkem bych k němu nechtěla obracet pozornost, to si váš mítink nezaslouží.“
V současnosti je jedinou výškařkou světa stabilně skákající přes 200 centimetrů. Kdyby v ženském výškařském sektoru existovala větší konkurence, jako například dříve za éry Blanky Vlašičové, mohlo by to pomoci i jí.
„Určitě,“ přitaká. „Rozhodně by mě potěšilo, pokud by celková úroveň našich soutěží byla větší. Často zůstávám v závodě osamocena třeba už po 195 centimetrech. Pak musím hledat sama motivaci i nové síly. Věřím, že i další ženy se před letošním mistrovstvím světa ke dvěma metrům dostanou.“
Při tiskové konferenci v Ostravě vysílá do sálu jeden úsměv za druhým, odpovídá přirozeně, spontánně. Jaký to kontrast k někdy až upjatému výrazu Lasickeneové v sektoru, kde je vždy až extrémně koncentrovaná.
„Jo jo, souhlasím, mám dvě naprosto rozdílné osobnosti, usměvavou tady a úplně jinou v sektoru,“ přikyvuje. „V závodě jsem absolutně soustředěná jen na laťku a výkon.“
Že sama proti laťce zůstane v závěru soutěže výškařek také na Zlaté tretře, je očekávatelné.
Pokud si opět pojistí vítězství, otázka bude znít: Kolik si nechá na stojany nastavit?
206 - nový rekord mítinku?
207 - nový osobní rekord?
208 - nový ruský rekord?
„Nevím. Závod je vždycky záhada,“ zase se usměje. „S koučem se až v jeho konci rozhodujeme, kolik centimetrů zkusíme. Je to dilema. A ještě předtím se k tomu konci musím dostat. Tady máte úžasné publikum, které mi pomůže. Zažila jsem ho už loni při Kontinentálním poháru. Mám ráda váš stadion.“
