Před dvaceti lety, v srpnu 1996, vybojovala na olympijských hrách v Atlantě bronzovou medaili v trojskoku. O rok později, na světovém šampionátu v Aténách, si dosud platným českým rekordem 15 metrů a 20 centimetrů skočila pro mistrovský titul.
Šárka Kašpárková, která svou reprezentační kariéru startovala jako skokanka do výšky, však sportovní kolbiště neopustila dodnes. Oblíbenou atletiku pouze vyměnila za basketbal, kterému se věnovala už na základní škole.
„Basketbal jsem si našla na konci kariéry proto, že nejsem ten typ sportovce, který by si rád šel zaběhat někam do lesa,“ usmívá se čtyřiačtyřicetiletá rodačka z Karviné. „Pro skokany jsou totiž dlouhé běhy vždycky spíš trápení.“
Zatímco v aktivním sportovním věku se věnovala individuálním sportům, nyní si užívá kolektiv. „Mezi jednotlivci člověk zodpovídá sám za sebe, musí být více profesionál. Když si něco pokazí, může si zato sám. Ale na stará kolena je lepší, když je člověk v kolektivu. Je v něm větší zábava,“ má jasno.
Šárka Kašpárková
|
Vedle aktivního pohybu se Kašpárková sportu věnuje také organizačně. Je sportovní manažerkou Odznaku všestrannosti olympijských vítězů, který v rámci kampaně Česko sportuje, zapojuje děti ze základních škol do sportovních aktivit.
„Tím, že jsem sportovec, mám na akcích takové dvojí využití. Jednak jsem v roli organizátora, zároveň i olympionika,“ popisuje Kašpárková. „Na začátku míváme besedu, kde dětem o sobě něco řeknu. Mám udělanou prezentaci, na které jim ukážu, co je to trojskok, jak to vypadá a jak jsem skákala. A když děti sportují, jsem na různých stanovištích. Třeba jako hlavní rozhodčí,“ pokračuje.
V rámci Sazka Olympijského víceboje Kašpárková zavítala také na sportovní den, který se konal na Základní škole Václavské náměstí v Třebíči. „Děti zde byly naprosto úžasné. Během besedy pozorně poslouchaly, pak měly strašně moc otázek. Ani jsme je nestačili všechny zodpovědět. Doopravdy jsme mohli ještě minimálně půl, tři čtvrtě hodiny sedět a odpovídat,“ lituje Kašpárková.
„Nebyly to otázky typu, jak máte velkou nohu. Byly doopravdy k věci. Ať už k atletice, nebo k mé účasti na StarDance. Bylo vidět, že se nad nimi děti zamyslely dopředu. Že věděli, kdo přijede a co jsem dělala,“ pochvaluje si.
Podobné akce prý Kašpárková vítá. „Když jsme měli nějaké besedy na škole my, byla to pro mě vzácnost. Když přijel nějaký sportovec, všichni jsme seděli a hltali každé jeho slovo,“ vzpomíná na svá žákovská léta. „Takže to teď beru i jako takovou příjemnou povinnost, vrátit to dnešním dětem. Protože jsem dostala do vínku nějaký sportovní talent, něco se mi povedlo. A myslí, že je dobré to nyní předat dál.“
A že má co předávat! Vždyť jako aktivní závodnice se zúčastnila olympijských her v Barceloně 1992, Atlantě 1996, Sydney 2000 a Aténách 2004. „Nejraději určitě vzpomínám na tu první, v roce 1992, kdy jsem ještě závodila jako výškařka,“ rozpovídá se.
„V té době jsem ještě neměla výkonnost takovou, abych měla limit splněný předem. A věděla jsem, že abych se na olympiádu dostala, musím překonat vlastní osobní rekord,“ vzpomíná. „Pamatuji si, že když se mi to povedlo a v novinách jsem si přečetla oficiální informaci, že na olympiádu poletím, že jsem se nad těmi novinami rozbrečela. Protože to bylo splnění mého snu.“
Navíc se podívala do Barcelony, kterou jako město miluje. „Ta olympiáda byla úžasně zorganizovaná, na nádherném místě. Šlo o první zážitky z olympiády, které už se vícekrát neopakují,“ dodává.
O čtyři roky později, na olympiádě v Atlantě, vybojovala třetí místo. Více než bronzu z her si však cení zlaté medaile z mistrovství světa, které se konalo o rok později v Aténách. „Olympiáda je sice olympiáda, je výjimečná tím, že je jednou za čtyři roky. Ale prostě, když vyhrajete takový závod, jako je mistrovství světa, stojíte na stupních vítězů a hrají vám hymnu, je to nade vše,“ nepochybuje.
Zatímco sportovní kariéra Kašpárkové přinesla řadu pozitivních vzpomínek, na krátkou epizodu, kterou strávila v politice, by nejraději zapomněla. V roce 2010 se jako kandidátka bloku Suverenita a Nezávislí demokraté marně snažila kandidovat na primátorku Brna.
„To je období, ke kterému bych se nerada vracela. Protože to pro mě byla velmi tvrdá zkušenost,“ líčí. „Bylo to pro mě velké rozčarování. Zjistila jsem, že i lidé, o kterých jsem si myslela, že do politiky jdou s doopravdy s čistou myšlenkou, dokážou své důvody změnit. A práce pro lidi je pro ně na posledním místě,“ mrzí ji.
„Zlaté sportovní prostředí fair-play,“ má jasno Kašpárková, která se podle vlastních slov snažila změnit náhled radních na sport. „Za bývalého vedení města Brna se na sport poměrně hodně zapomínalo. Tak jsem si říkala, že bych ze své pozice zkusila něco na radnici změnit. Protože ta situace byla opravdu katastrofální.“
Naopak současné vedení Brna podle ní sportu hodně pomáhá. „Důkazem toho je, že by se v nejbližší době měla začít stavět i atletická dráha,“ těší Kašpárkovou.
