Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
archiv
Pani doktorko je mi 25 a mam dve dcery jednu 4 letou s prvnim pritelem a druhou s mim manželem 7 mesicu.manžel ma z prvniho manželstvy 2 deti jedno snama žije ma 7 let.mame problemy stale se hadame kvuli detem protože manžel mou prvni dceru nema rad a porad po ni huči. sam ma ditě ktere stale lže a snaži delat problemi,ale on to nevidi a ja nevim jak tohle vyřešit,protože miluju svou dceru 4 .
romana
archiv
Dobrý den, je mi 29 let a se svým přítelem (31)chodím necelý rok a půl.(6 měsíců spolu bydlíme). Naším problémem většinou nejsou nedorozumění vzniklá odlišnostmi našich charakterů, nýbrž naším, potažmo mým největším problémem, jsou partnerovi rodiče. Můj partner žil se svoji rodinou do doby, než se nastěhoval do mého bytu. (tedy 30 let) Již v době, kdy jsme spolu začínali chodit, mi jeho nejbližší kamarádi mezi řádky -v legraci- informovali, že jejich rodina je klan a že mezi sebe nikoho nepustí. A že to budu mít těžké. V té době jsem si ovšem nic takového sama nedovedla představit. Je mi dost let... a už jsem měla nějakou tu zkušenost s rodiči partnerů... a nikdy se nestalo, abych "nezapadla" nebo, abychom si k sobě nenašli cestu. Jsem člověk velmi citlivý, až přecitlivělý a nemám ráda, když jsem s někým, kýmkoli, v rozepři. O to víc, s lidmi, které mám ráda. Až časem jsem pochopila, že odmítavost rodičů mého partnera, chlad a zvláštní způsob sledování a vyhledávání rizik, které s sebou přináším do jejich rodiny, není asi až tak závislý na mé osobě, jako na tom, že jim beru jejich syna, který bylo vychováno ke službě svým rodičům a to s předpokladem bez odmlouvání. (I když to zasahuje, velmi, do soukromí. čtení pošty, sms zpráv apod.) Matka mého přítele zcela očividně miluje nadevše... (Jen nevím, jestli to není více krkavčí láska, nežli rodičovské láska, protože mu nepodá pomocnou ruku nikdy, pokud se to týká nás, ale dělá mu první a poslední, pokud se to týká "jich" . Také velmi trpí tím, že se její syn osamostatňuje - odděluje, což je vzdušnou čarou moje vina, neb, kdybych nebyla, měla by svého syna stále doma. Můj partner čas od času cituje svoji matku ve věcech, které se mě dotknou... (kritický a podezíravý komentář k mé osobě, k tomu jak věci řeším, či dělám…) a já nejsem schopna se přes ty věci přenést. Také mi velmi trápí, že oba moji rodiče nabídli mému partnerovi tykání hned v prvních měsících, aby to usnadnilo přátelskou komunikaci, zatím co já jsem pro otce mého přítele doposud pouze označována jako "vona" nebo "mladá" a to i v době, kdy se vyskytuji ve stejné místnosti. (Tím chci říci, že netoužím po tom, aby mi bylo umožněno tykat rodičům mého partnera, nýbrž... alespoň slušnost. Ale oboustranná !!! Po celou dobu po kterou jsme odstěhováni, se nám nikdo, z přítelových rodičů, nesnažil pomoci ani slovem ani nijak jinak nás podpořit, ani navštívit a to i přes to, že jsme měli byt v totální rekonstrukci. Byli to moji rodiče, kteří se ptali jestli máme co jíst, nebo jestli nepotřebujeme pomoci s vymalováním…a tak... Mě by úplně stačilo, kdyby se jen zeptali, třeba jen, jak se mám... cokoli. Ale to je asi sen. Oni se zajímají a starají o svého syna. Já jsem pro ně narušitel jejich zaběhlého způsobu rodinného života a tak mě mají problém i odpovědět na pozdrav, aniž by z toho nebyla cítit nervozita. Můj problém je o to větší, že partner podniká a místo svého podnikání i garáž k tomuto nezbytnou má v místě bydliště svých rodičů. Takže je každodenně pracovně vázán na jejich prostředky. (garáž, koupelnu, obědy... čisté prádlo apod.) Tato situace se asi nezmění, pokud můj přítel setrvá ve firmě se svým otcem. Vážená paní doktorko, pokud můžete, zkuste mi poradit, jak se mám chovat. Nesu skutečně velmi těžko, jak ke mně přítelova rodina přistupuje, jak mě odmítá, jak mě negativně popisuje a zkoumá a jak našemu vztahu nedává vůbec žádnou šanci. („Ona to tvé ježdění sem a tam stejně dlouho nevydrží…“ apod. ) Můj partner mnoho z chybných proslovů rodičů také nerad slyší a někdy se mě i snaží bránit... ale jsou to přeci jen jeho rodiče, takže když dojde ke sporu, je pro něj velmi těžké tento problém vůbec nějak řešit. Většinou se snaží přimět mě k tomu, abych to neřešila. A doma poznámky rodičů ignoruje. Jenže to mě nejde, jak už jste z mého dopisu zajisté pochopila, neb mi to velice trápí. Děkuji, Kateřina
Kateřina
archiv
Dobrý den paní doktorko,můžu se Vás zeptat na Váš názor? Př.Jdu z práce v 15.00h,sveze mě autoškola,zastavím se u známého na veřejně přístupném místě,kde nejsme sami (budova autoškoly),vypiju čaj,a v 15.35h. odcházím domů.S majitelem autoškoly mám dobrý kamarádský vztah (nikdy jsme si nedali ani pusu).Doma mi udělá přítel příšernou scénu - žárlí. Má pravdu on a nehodí se,abych ještě někdy absolvovala takovouhle,nebo podobnou návštěvu,i když nejsem vdaná,tak se to prý nehodí a tahám ho tímto: jak on říká za fusekli.Nebo mám pravdu já a můžu mít svůj okruh známých a nebylo na této návštěvě nic špatného?? Děkuji Vám za Vaši odpověď.
Hanka
archiv
OTAZKA: Jsem vdana 7let bez deti.Je mi 31 let a Manzel je o 17 let starsi, nas vztah byl velice krasny, pohodovy a bezproblemovy. Pred rokem jsem nastoupila do noveho zamestnani kde se mi zalibyl jeden o 8 let mladsi kolega. Zpocatku jsme byli velci kamaradi, az, a to se stalo pred 6ti mesici jsme se spolu vyspali. Myslela jsem si, ze to pred manzel zatajim, ale po 2 mesicich bohuzel jse to provalilo. Manzela to hrozne sebralo, ja jsem byla jako v jinem svete, mela jsem rada sveho manzela, ale nemohla jsem se od noveho partnera odpoutat. Rano jsem si myslela, ze se svym manzelem budeme jako driv v pohode, ale kdyz jsem prisla do prace a videla se s svym novym partnerem tak jsem vedela, ze musim od sveho manzela odejit. Bylo to pro nas velice vysilujici, az manzel odjel na 15 dni ke sve matce. Ja jsem mu slibyla, ze se do te doby rozhodnu. Jenze kdyz manzel odjel a ja mela noznost byt porad se svym kolegou tak jsem se rozhodla, ze se rozvedu. Zavolala jsem to manzelovi jak jsem se rozhodla. Manzel prijel a ja jsem byla zase zpatky v te same situaci jako nez odjel ke svy matce. Jenze ja uz jsem chodila prespavat ke svymu novymu partnerovi. Ja nevedela jak dal, porad mam manzela rada, klidne ho obejmu dam mu pusu, ale to je vse, myslenkama jsem byla v novym vztahu a hodne zamilovana. A ted po 3 mesicich jsem se rozhodla od manzela uplne odejit a zit jen s novym partnerem. Jenze muj novy partner odjel na 12 dni na sluzebni cestu a ja se rozhodla, ze se vratim domu k manzelovi, a ze naposledy spolu stravime tech 12 dni, nez se muj novy partner vrati. Samozrejme jsme spolu nespali, ale meli jseme zase spolu hezke chvile. Kazdy den jsem novemu partnerovi volala, jenze me prekvapilo,ze muj novy partner se mnou nemluvi o nicem jinem nez jak se budeme spolu milovat az se vrati zpet.O nicem jinem nebyl schopny mluvit, snad jen resit nejake male problemy z nasi spolecny prace. Az budu s novym partnerem 24 hod denne tak nevim jestli to bude vse tak jak si to predstavuji . A navic vim, ze s manzelem se mame porad radi. Muzete me poradit co mam delat a jak s toho dostat ven.
ANETA,04.04.2005
archiv
Přeji dobrý den. Můj problém je následující.Jsem vdaná l9 let a máme s manželem 16ti letou dceru. Většinou byl náš vztah velmi pěkný, ale teď co dcera je téměr dospělá začal se muž chovat divně. Neustále mi vyčítá, že si dělám co chci a že tedy si bude také dělat co uzná za vhodné a že jsem neustále unavená a moc spím, utrácím /mám lO tisíc na měsíc pro 3členn. rodinu dospělých/ a tedy se se mnou nedá už žít. Přitom pracuji v nemocnici na chirurgii,tak jsem opradu unavená.A to že si dělám do chci spočívá v tom, že lx týdně jdu plavat nebo cvičit, lx za 2 měsíce jdu na kosmetiku, občas jezdím na kole - sama. Protože on se přeci nebude ztrapňovat na kole. Tak doma sedí či leží a kouká na televizi.Neuzná,že celých l6 let jsem znala jen práci,školku,družinu,dětské kroužky,dětské nemoci, nákupy,vaření,praní. Nikdy jsem nebyla nevěrná a chtěla bych mu pomoci, jenom nevím jak.Děkuji Vám za odpověď a přeji Vám ve Vaší náročné práci mnoho zdaru a zdraví.
Miluš
archiv
Dobrý den, mám tento problém. Měl jsem rok a půl krásný vztah s přítelkyní, která po prodělané rodinné terapii potřebovala nějaký čas na zklidnění a atd., žádala mě abychom byli po nějaký čas, sama nevěděla jak dlouho, jako kamarádi. Prostě nebyla v té době schopna být v nějakém vztahu. Bohužel v té době jsem nebyl schopen jí ten čas poskytnout a bydlet jinde. A tak jsme se rozešli. Rok a půl jsem se z toho psychicky dostával, ale zvládl jsem to. Počátkem roku jsem se seznámil s novou přítelkyní, která se krátce před tím rozešla po několika letech se svým přítelem. Asi po měsíci u ní nastaly problémy s tím, že měla výčitky svědomí, zda udělala dobře s rozchodem a začly se jí vybavovat vzpomínky z minulého vztahu. Přitom sama nevěděla proč tyto problémy má, když se mnou zažívala to krásné co dlouho necítila a nezažila. Nakonec zašla k psycholožce.Zjistila, že by si měla urovnat vztahy s otcem, srovnat se sama se sebou a pak teprve chtít partnerství. Chce čas pro sebe, který jsem ochoten jí dát oproti minulému vztahu. Jenže ona sama tvrdí, že nemůže po mě chtít, abych jí ten čas dal, protože sama neví jak dlouhý bude. A já teď nevím co dělat, už týden jsem se jí neozval, ikdyž mám pořád snahu jí zavolat nebo napsat sms, jak se má atd. Chtěl bych jí ten čas dát, ikdyž nevím jak dlouo. Na druhou stranu se bojím toho, že pak mě třeba nebude už chtít. Bojím se odmítnutí a následného zklamání. Sám z toho mám teď problémy, špatně spím, pořád na ni myslím... A tak nevím co dělat, jít k psychologovi, nebo se s tím srovnat sám...prostě nevím co dál. Děkuji za odpověď a radu. Kvído
Kvído
archiv
Chodila jsem 6 let s pritelem, po 6 letech jsem to ukoncila z duvodu ze vztah byl o nicem takzvane, pritel to ale necekal a byla to pro nej rana, ale vzal to. Po par hodinach mi vsak nastal teror jak sms tak volanim a podobnymi kontakty, chtela jsem mu pomoci v jeho trapeni protoze jsem dobra povaha a nechtela jsem aby trpel, jenomze pri rozhovorech jsem se do toho nejak zamotala a slibila jsem mu sanci, mam noveho pritele, ktery nema o nicem tuseni, a taky nechci aby to vedel, ted uz byvaleho pritel nekontaktuji nijak, presto citim se nejak divne, co delat?(Uz jsem mu napsala ze nema u me sanci ale on neda pokoj)
rene
archiv
Dobrý den paní doktrorko.Jsme s manželkou společne 4 roky.Před rokem se partnerka zamilovala do jednoho muže.Trvalo to 3 měsíce a vyvrcholilo to pohlavním stykem.Potom se mi o tom svěřila, protože s tím chtěla pomoct.Ke mě se její city nezmněnili, ale miloval zároveň dva muže.Bylo to asi 1 měsíc před svatbou.On jí stále miluje a touží po ní, ale ona s ním veškerý styk ukončila.I když se to stalo už před rokem, stále jsem se tím pořádně nevyrovnal.Problém nastává hlavně, když si začne třeba psát přes internet s jiným mužem, cítím se jakoby v ohožení.Mám obyvy, že se to může znovu opakovat.Moje žena je poměrně atraktivní a mužům se líbí.Snažím se ženě vše odpustit, ale tím, že se toto stalo, ztratila žena mou důvěru.I když se oba moc milujeme a žena mi to stále zdůraznuje, že jí zálaží jenom na mě, pořád jí nevěřím.Máme spolu 2 děti ( 4 a 2 roky ).Vím, že na ní hrozně žárlím a asi to pněkdy přeháním, ale nemůžu se zbavit pocitu nejistoty.Děkuji za odpovězení na můj problém. S přátelským pozdravem Ondra
Ondra
archiv
Dobry den, prosim o radu. Muj pritel ma v posledni dobe velke problemy se spanim. Od smrti jeho otce (12/2004) ho trapi nocni mury. Vecer usne klidne, ale kolem treti rano se probudi nejakym osklivym snem a uz neusne. Nebo usne a zdaji se mu opet osklive sny. Potom je pres den hrozne unaveny a nevyspaly. Strasne rada bych mu pomohla, ale nevim, jak. Existuje nejaka moznost, jak odreagovat mysl? Tak, aby pritel spal klidne celou noc. Dekuji predem za odpoved. Hanka
Hanka
archiv
Vaši rubriku jsem už dlouho hledala.Dnes to byla náhoda,že jsem jí objevila.Už dlouho přemýšlím nad návštěvou manželské poradny,psychologa nebo něco podobného,ale přítel o tom nechce ani slyšet.Mám dvě děti,dceru 14 let a syna 12 let.Žiju s přítelem.Problém je často mezi přítelem a synem.Přítel mi zakazuje jakékoliv projevy lásky a náklonosti k synovi s tím,že už je velký a že máme oba dva oudipův syndrom.Není to žádná pravda,na mém vztahu k synovi nevidím žádný sexuální podtext.Přítel mu neustále nadává do maninčina mazánka apod.Naposledy v neděli jsem koukala na televizi z postele a řekla synovi,ať si jde ke mě zaležet. Koukali jsme se spolu na pohádky a v tom přišel do obýváku přítel a syna surově rval z postele pryč se slovy,ať vypadne z té postele.Mě pak říkal,že v jeho posteli se nebude válet nikdo cizí. Včera jsem šla do sprchy jen v kalhotkách a všimla jsem si,že syn má otevřené okno a usnul na zemi.Chtěla jsem vejít k němu do pokojíku okno zavřít,ale přítel mě surově chytil za ruku a od pokojíčku odstrčil,aby mě syn neviděl nahoře bez.Když jdeme na procházku a syn chce jít se mnou za ruku,tak ho přítel až surově odstrkuje a slovně ho ponižuje,že je můj mazánek,který nemůže být bez maminky. Jsem zmatená,nevím co je dobře a co ne.Nikdy bych nedala přednost nikomu před svými dětmi,ale přítel mě neustále nadává a přesvědčuje,že já nejsem normální.Prosím můžete mi poradit,co mám dělat??? Děkuji Hanka.
Hanka
archiv
Pani doktorko, mam kratky dotaz, jaky je Vas nazor na neveru? Dekuji
Katerina
archiv
Dobrý den paní doktorko, je mi 35 let(rozvedená) , mám přítele (39)jsme spolu 2 roky, žijeme spolu ,máme mezi sebou velmi pěkný vztah, on je také rozvedený má 4 děti z toho dvě nemanželské(každé s jinou ženou) ne tedy v době, kdy byl ženatý,ale svobodný, bohužel existenci svých dalších 2 děti mi přítel zatajoval cca 2 roky(což je síla) prý se bál mi to říct(což trochu i chápu)....před Vánocemi(2004) mi zavolala jeho bývalá žena tuto radostnou zprávu s gustem, že mne to pěkně vánočně naladí......dále jsem se dozvěděla od ní, že to přítel se mnou nemyslí vážně, že u mne bydlí z důvodu finanční výhodnosti(o nájem se dělime a přispivá na ostatní věci), že je notorický lhář, že střídá milenky....úplně jsem se z toho složila(takže super Vánoce)...s přítelem jsme si věci vyřikali a byl klid.Tento telefonát se opakoval zase před Velikonocemi(2005).......stejné řečí, teď dokonce zaznělo, že má i falešný diplom o absolvování vysokoškolského studia a že přítel potřebuje psychologickou pomoc a že se k ní stále chce vracet a přitom mi řekla, že se bude vdávat.No nevím, co si mám myslet...samozřejmě nemám důvod věřit cizí ženě, ale to zrníčko nedůvěry je ve mne....na druhou stranu si říkam, která normální ženská bude takové věcí volat před Vánocemi:-))mám z toho pocit, že se ještě bývala manželka nevyrovnala s tím, že přítel od ní odešel(je to už cca 5 let), svoji bývalou ženu si nechtěl vzít, ale nutila ho k tomu vlastní matka(jinak mu nedá dům)........tím ho neomlouvám , sám udělal spoustu chyb a je slaboch, ale nemůžu žít z toho co bylo v jeho minulosti............ke mne se chová dobře.Existuje nějaká rada, jak se k takové věci postavit??Předem moc děkuji
Hedvika
archiv
Dobrý den, paní doktorko,chtěla bych vám v kostce nastínit můj problém.Po více než 20.letém manželství jsem zjistila, že má můj muž milenku.Bydleli jsme 14 let v rod.domku s tchýni, ale museli jsme se odstěhovat.Po tuto dobu bylo naše manželství skvělé.Máme jedno dítě a nesrovnalosti, které mezi námi vyvstaly, tak byly většinou ohledně dcery.Manžel byl na ni velice přísný.Má zálibu v myslivosti a střílení na asfaltové terče.Vzhledem k tomu, že jsme měli dospívající dítě, tak jsem s ním vždy nejezdila na závody.Dnes mi to vyčítá. Dokud žil můj otec, který měl také toto zalíbení, tak jezdili spolu a po skončení jezdívali domů. Po jeho smrti začal jezdit sám s kamarády a jeho návraty byly pozdní. Měla jsem k tomu výhrady, ale tolerovala jsem to, protože jsem si myslela, že bude natolik taktní a začne chodit dříve domů, ale to jsem se mýlila. U něho s jídlem roste chuť. Jemu to tak vyhovuje, tak se nebude ohlížet na druhé. Po propuštění z práce si hned našel zaměstnání, které je časové náročné obzvláště přes letní sezonu. Zvykla jsem si dělat a vyřizovat vše sama, protože to časově nestíhal.Máme svůj rod.domek, kde je stále co dělat a ještě nebyly dokončeny všechny věci od novoty,tak jsem chtěla, aby jsme to postupně dodělávali, ale jemu se už nechtělo, že už toho za život udělal dost /postavení v mládí chaty, oprava rod.domku babičky, dohotovení rod.domku rodičů a nakonec svůj vlastní/, tak si chce užívat.Když jsem chtěla, abychom jeli někam na výlet, tak mi řekl, že se mu nechce, protože za celý týden pobytu venku má dost, ale kdykoliv zavolali kamarádi,tak šel.Samozřejmě to skončilo na pivě, pozdní příchody v podnapilém stavu domů a já jsem si musela poradit sama.Náš pohlavní život začal být pro mě nezajímavý protože se odbýval honem ráno, protože přicházel pozdě domů z piva nebo to byla televize. Každá žena má ráda vonícího muže a ne páchnoucí hospodou. Když jsem mu řekla, že bychom měli s našim pohl.životem něco udělat, tak se ho to dotklo a vyřešil to milenkou, protože já jsem "prý" řekla, že v posteli nestojí za nic.Je pravdou, že mi dovedl říkat,než si našel milenku, že mě moc miluje a nedovede si život beze mne představit. Dovedl tuto náklonost ukazovat před známými. Mě to dělalo dobře, že po tolika letech manželství dává tyto city najevo. Ne jedna známá mi to záviděla.O to byl pro mě velký šok, když jsem zjistila, že má jinou ženu. Je stále ještě zamilovaný, přestal chodit s kamarády, každé ráno se sprchoval, začal chodit navoňěný a pozdě domů.Po zjištění této skutečnosti jsem se chovala trochu histericky, kdy jsem mu pořád volala, dokonce jsem si zjistila i kde dotyčná bydlí a jak se jmenujeObčas jsem se tam jela podívat zda je tam.Začala jsem s ním jezdit na závody, abych ho měla pod kontrolou a kdykoliv s ním spát.On se rozvést nechce, ale chtěl by si dělat co chce. Já s ním nedovedu mluvit, tak jak on někdy mluvil se mnou, že po mě bezdůvodně křičel a je náladový.Chová se takhle i k dceři, která už je vdaná a má rodinu.Nechce asi ublížit oběma, tak v tom lítá a neví co udělat.Myslela jsem si, že ví co má doma, že má lásku a kamarádství manželky, rod.zázemí a dvě vnoučata, a že to bude jen flirt, ale přerostlo to v něco víc. Co mám dělat já? Mám mu dát ješztě čas a smířit se s tím, že má milenku, která je rozvedená a jezdí k ní a s ní na výlety? Myslím si, že to nehodlá nijak řešit, protože mu to takhle vyhovuje.Rozvádět se také zatím nehodlám, ale nevím jak se mám s touto situací ještě dlouho potýkat a vyrovnat se s ní.
Jiřina
archiv
Jsem se ženou 7 let máme krásnou šestiletou dceru ,ale manželka najednou ztratila o všechno zájem sexuální život je už několik měsíců v háji.Když se snažím s ní o tom mluvit tak je podrážděná a nenávidí celý svět.Pry mě bere jako spolubydlícího a kamaráda.Myslím že nikoho nemá na to by neměla asi čas.co stím řešit nebo se zbalit a odejít?
Tonda
archiv
pani doktorko,manzel si dopisuje s jinou zenou,nekolikrat jsem to vytkla,ale zbytecne.nejsem tolerantni prej.strasne mi to vadi,zarlim a nevim jak se mam chovat,porad sleduji telefon kdy mu prijde sms.dekuji za odpoved
petra 35
archiv
Dobry den, jsem uz asi devet mesicu s jednou pritelkyni. Je to supr holka a ma vsechno co sem kdy od holky chtel. Problem je ze k ni najednou jakoby nic necitim. Vite ona zije v dost hrozny rodine a poslednich par mesicu trpela dost silnejma depresema, ze kterejch se teprve ted dostava a ja sem pro ni nejdulezitejsi clivek na svete. K nikomu jinymu nema tak blyzko jako ke mne a ja sem se ji snazil byt celou dobu oporou. A v podstate jsme byli kazdy vikend po tech devet mesicu spolu plus nejaky prazdniny. A ja se po tom vsem ted citim hrozne vycerpanej a unavenej a citim za ni i velkou zodpovednost. Ja vim ze ma vsechno co sem kdy od holky chtel, vim ze sme spolu zazily spoustu hezkejch dni, vim ze nechci bejt sam, vim ze jestli se s ni rozejdu tak budu za cas hledat holku se stejnejma vlastnostma. Tohle vsechno vim, ale sem hrozne unavenej a nevim jestli ve mne nejaka laska zustala. Je to divny. Dycky sem vedel co chci a ted kdyz to mam tak .......... .
Jirka
archiv
Vazena pani doktorko, jsem s partnerem dva a pul rokou, z toho rok a pul jsme svoji. Me je 23 let, jemu 30. Myslim, ze nas vztah je velice krasny, plny lasky a ucty k druhemu. Posledni dobou se ale i u nas vyskytl problem, se kterym bych potrebovala poradit. Zijeme uz skoro rok v zahranici(v cervenci se vracime domu) a problem je v tom, ze se manzel citi za vsechno strasne zodpovedny a ma pocit, ze ja nedokazu nic poradne zaridit. ja vim, ze chyba je i ve me, protoze jsem docela dost pohodlna, ale i v nem, protoze na me zadne povinnosti neprenecha, protoze se boji, ze bych je nevyridila spravne. Z pocatku naseho pobytu v zahranici to byla tak trochu nutnost, protoze ja jsem neumela jazyk a bylo skvele, ze se manzel o vse postaral. Nyni uz mluvim docela obstojne, ale jaksi jsme zustali v zabehnutem kolotoci. Vim, ze ho ta obrovska zodpovednost hodne tizi a svazuje, citi se unaveny, frustrovany, je vice pesimisticky nez byval drive. Hodne se o tom s nim snazim mluvit, prebrala jsem na sebe nejake povinnosti, ale i ty veci o ktere se tedy staram ja se on snazi take kontrolovat, coz je podle me vpodstate skoro stejne, jako by je zarizoval on sam. Myslite, ze to je tim, ze je o sedm let starsi a ma zkratka vetsi pocit zodpovednosti. Musim uznat, ze ja jsem tak trochu lehkomyslna, ale vzdycky vse zaridim bez problemu a vcas. Omlouvam se za tak dlouhy dotaz a predem moc dekuji za odpoved.
Martina
archiv
Paní doktorko, prosím o váš názor. Jsem 20 let vdaná a máme 2 syny - 20 a 16 let. Manžela jsem si brala už s tím, že je to sportovec neustále zaneprázdněný - fotbal, trénink, práce. Pokud byla starost s dětmi, nebyl čas přemýšlet nad tím, že jsme spolu málo. Ale během let, jak děti dorůstali, naše zájmy a společné soužití se stále více oddalovalo. Z manželova sportu a práce narostly navíc ještě pravidelné návštěvy hospody a dluhy z nevydařeného podnikání. V tomto období, kdy manžel zůstal bez práce začaly neshody nabývat větších rozměrů. Vlastně veškerý chod domácnosti závisel na mně. Nyní pracujeme oba ve stejné firmě, ale nevím, zda je to to nejlepší řešení. Neshody vyvrcholily asi posledního půl roku, kdy jsem přišla na to, že manžel má asi rok zvláštní vztah s jednou ženou. Ona je rozvedená, s 2 dětmi a údajně v manželství dost trpěla. Můj manžel prohlásil, že nemá rád nespravedlnost a začal ji ochranovat a zařizovat jí různé životní a pracovní problémy problémy. Na moji otázku co s ní má, mi odpověděl, že ji má rád, a že nemám řešit věci, s kterýma stejně nic nenadělám. Pro mě to byl zpočátku strašný šok, protože jsem si myslela, že mě nemůže nic takového potkat a nedokážu se s tím nijak vyrovnat. Manžel se chová dál doma úplně stejně, jako by se nic nestalo. Na toto téma se se mnou odmítá bavit. A já to prostě nedokážu přejít. Nemám žádnou kamarádku, se kterou bych se dělila o takovéto trable a tak jsem udělala jednu věc. Na internetu jsem si našla inzerát hledám kamarádku na povídání si o radostech a starostech, bez narušení chodu našich rodin. Ozval se mi pán, se kterým jsem si začala dopisovat a všechny mé strasti a problémy jsem najednou měla komu říct. A on poslouchal a odpovídal. Jenže došlo k tomu, že jsme se domluvili a 2x se sešli v kavárně. Moc pěkně jsme si povídali a rozuměli si. A já najednou poznala, že život může být také o něčem jiném, než jen čekání na manžela, který se v noci vrací z hospody. Najednou jsem si mohla s někým povídat o běžných věcech a ten někdo mě poslouchal. Což už v našem manželství dávno nefunguje. My si už totiž spolu ani nemáme co říct a společné nedělní odpoledne skončí u televize v absolutním mlčení. A já ted mám strach, že se něco zlomilo. Nevím, jak se zachovat, protože mám pocit, že nevinné povídání s přítelem by mohlo přerůst v něco důvěrnějšího. Můj život najednou nabral úplně jiné obrátky, mám pocit že mám zas pro někoho cenu, že někoho zajímám. A přestože vidím, že naše manželství jede jen tak ze setrvačnosti, mám strach co se bude dít dál.
Libka
archiv
Paní doktorko, náhodou jsem zabrousila na Vaši rubriku, několik případů jsem si přečetla a šla na mně hrůza! Vždyť Vy musíte mít z toho všeho hlavu jako věrtel! Náhle jsem si uvědomila jak těžké je být psychologem, Držím palce všem psychologům, ať hodně vydrží, dodré zdraví, pevné nervy! Terezie
Terezie
archiv
Dobrý den paní doktorko,potřeboval bych poradit.Náhodně na internetu jsem se seznámil se ženou,jí je 30 a mně 50,ona se rozvádí,já jsem ženatý a chci zůstat s rodinou.Ze začátku to byl jen flirt,ale já se zamiloval a moc,na nic jiného nemyslím než na ni,nespávám,práce mi nejde.Ona z počátku byla snad i zamilované,ale časem jakoby se zamilovanost z její strany vytrácela.Chtěl bych na ni zapomenout,poraďte jak?????? Moc Vám děkuji.
Ctibor
archiv
Dobrý den paní doktorko, je mi 45 let a jsem s manželem 26 let.Máme jedno dítě a před 12 lety jsme postavili rod.domek. Manžel je velmi manuelně zručný a na nátlak kamaráda vstoupil do sboru jako dobrovolný hasič a začal se po práci skoro každý den zdržovat v hasičárně a posléze v hospodě, kde to většinou zavíral a tudíž začal chodit domů podnapilý.Veškeré práce zůstávaly na mě, vznikaly mezi náma hádky a sex přestal být pro mě zajímavý.Když jsem manželovi řekla, že se mi nelíbí jeho příchody domů a sex, tak mi řekl ať si zapamatuji co jsem řekla, že toho budu jednou litovat.Netrvalo dlouho a já jsem zjistila, že má rozvedenou paní a kdy může tak u ní tráví odpoledne, někdy se stalo i noc. Když jsme spolu o tom jeho vztahu mluvili,trvá to už přes rok,tak říkal, že mosty pálit nebude a mám tomu dát čas. Mám ho stále ráda, i když něco ve mě zlomil, ale nedovedu si zatím život bez něj představit.Ona o něj bojuje a chtěla by ho mít pro sebe. Jemu to dělá dobře, že o něj bojují dvě ženy. Naházel mi, jak se říká, spoustů klacků pod nohy a já pořád nevím jak dál, zda mu dát nějaké ultimátum nebo ho postavit před hotovou věc s rozvodovými listy. Nebudu mu už po tom všem věřit.Děkuji za odpověď
Šárka
archiv
Dobrý den, pokusim se co nejstrucneji - jsem vdana 17 let, 2 deti. Pred cca 5 lety mi byl manzel neverny, priznal se sam, nejakou dobu to pak jeste trvalo, ale pak vztah sam ukoncil. Rozvest se celou dobu nechtel, ja taky ne. ("ona" ho mela jako hracku, byla mnohem mladsi, akorat mu trvalo nez na to prisel). Vztah jsme casem vratili do "normalu" a mame se opet radi. Muj problem je takovy. V soucasnosti se manzel potkal se svou byvalou spolupracovnici a protoze ona je lecitelka a manzel ma zdravotni problemy, tak k ni chodi na masaze. Jenze to neni jen vztah na teto urovni, ale pisou si SMS a volaji si skoro kazdy den, nekdy pracovne, nekdy soukrome. A ja strasne zarlim a mam strach - pisete, ze je to otazka sebevedomi, ale ja mam "jen" strach, ze by se neopakovalo neco, co bylo nejtezsim obdobim meho zivota. Velmi me to psychicky nicilo a odpustit jsem odpustila, ale zapomenout neumim. Manzel mi rika, ze uz by mi v zivote neublizil, myslim a vim, ze to mysli vazne, ale i tak mi skube rukama precist si, co mu pise apod... Doufala jsem, ze casem se budu umet povznest nad jakekoliv kamaradky (vzdycky nejakou mel a ja uznavam kamaradstvi mezi muzem a zenou, pracuji se samymi muzi a taky mam kamarady), ale ted mi to nejde. A tajne jsem doufala, ze si uz zadnou kamaradku nenajde. :o)) Je pet roku malo na "vyrovnani se" ? Jde mi nejak pomoci? Diky.
Michaela
archiv
Dobrý dne paní doktorko, napřed stručně popíšu okolnosti. Je mi 27, rok a půl chodim s přítelkyní, které brzo bude 23, bydlím sám ve vlastním bytě, přítelkyně odjela na 3/4 roku do Anglie dělat au-pair, jsem z dvojnásobně rozvedené rodiny, s rodiči moc nevycházím, přítelkyně má pevná pouta se svojí rodinou, s jejími rodiči vycházím zatím velmi dobře. Už z těch předchozích vět je asi vidět, proč může docházet ke konfliktům. Ještě bych dodal, že jeden druhého milujeme, ale asi každý trochu jinak, jsme každý v jiné životní fázi. Ona hodně lpí na rodičích, já už bych ale potřeboval mít doma někoho, o koho se můžu opřít, vzhledem k tomu, že se neobracím na svoji rodinu, o to víc spoléhám na ni. Přiznám se, že často žárlím, že svoji lásku dělí mezi mě a rodiče, občas jí to i vyčítám a to asi není dobře. Může fungovat vztah dvou lidí, pocházejících z tak odlišných rodin? Pořád doufám, že jo! Kdo komu by se měl víc přizpůsobit? Začne časem víc přemýšlet na případnou naši společnou rodinu, než na tu svoji současnou? Na závěr bych dodal, že současné odloučení nesnáším moc dobře, ale nikdy jsem jí odjezd, vzhledem k jejímu věku, nezakazoval a pořád doufám, že je to dobrá zkouška našeho vztahu a že se nakonec vrátí o trochu dospělejší. Ulehčuje mi to tím, že se nikde přehnaně nebaví a nezavdává mi příčinu žárlit, ikdyž bojím se i tak. Věřím, že nikoho jiného nehledá, stejně jako já. Děkuji za Váš čas!
Jirka
archiv
Vážená paní doktorko, před 3 měcíci jsem se po 5 letech rozešla s přítelem kvůli ochabnutí citů. (poslední rok byl vztah udržován uměle - jako že by bylo škoda toho nechat když jsme spolu už tak dlouho). Nicméně v zápětí po rozchodu jsem se seznámila s mužem (28 let), který mě velmi zaujal, problém je ale v tom, že je rozvedený a z prvního manželství má 5-letého syna (nemá jej v péči). Kvůli této skutečnosti jsem se mu velmi bránila, byl to opravdu citový boj, avšak bylo to silnější a nakonec jsem se zamilovala. Jsem s ním velmi šťastná. Problém tedy není mezi námi dvěma (jsem moderní člověk a vzhledem k tomu, že nikomu dnes nepřeskočilo, nepovažuji rozvod až za tak strašný problém), nicméně problém je v mých rodičích. Jsem v situaci, kdy si nemůžu dovolit riskovat s nimi psychický boj, popř. nějaké ultimáta jako "buď my, nebo on". Studuji a potřebuji od nich psychickou podporu, které se mi od nich vždy dostávalo. Bývalého přítele rodiče znali, měli ho rádi a mám obavy že současného nepřijmou, právě kvůli tomu, že je rozvedený a má dítě. Bývalý přítel byl v podstatě ideálním partnerem, příjemný muž, chytrý, finančně zabezpečený... ale už jsme se nijak nepřitahovali, byl to v podstatě zvyk. Současného přítele má situace dost trápí, nepřeje si, abych s rodiči bojovala, nechce abych se trápila. Musím tedy doma zapírat a lhát (což není vůbec můj styl). Jako jediné řešení vidíme fakt, že se musíme sami pořádně poznat, abychom si byli jisti a teprve potom to napřímo oznámit mým rodičům. Názor na rozvedené lidi je mi od rodičů znám, je absolutně negativní, na což má vliv i pár špatných zkušeností z rodiny (podle nich je každá rozvedená osoba "zkrachovanec"). Takže mám opravdu strach, jak tohle dopadne. Můžete mi prosím Vás poradit, jak na tuto skutečnost rodiče připravit, popř. jakým šetrným způsobem jim to oznámit a jak se mám zachovat v případě, že by se to vyhrodilo tak daleko, že by opravdu nastal psychický nátlak??? Jen bych ještě chtěla poznamenat, že nejsem žádná naivka, jsem vychovaná k tvrdé realitě, takže o nějakých růžových brýlích ve vztahu u mě nemůže být řeč. Vím do čeho jdu a dostatečně jsem si to rozmyslela. Děkuji za odpověď.
Xenie (23)
archiv
Dobrý den, mám problém. Můj 30 letý přítel našel zalíbení v chatu - píše si s ženami a dává jim své tel. číslo. Vím o tom, protože se mi tím netají a ještě mi s předstíranou lítostí říka, že mu žádná nenapsala (tak o co jde). Jenže já udělala hloupost - znám jeho přezdívku a na chatu jsem si ho našla. Chytl se hned, dal mi své tel. číslo a dokonce si se mnou chtěl smluvit schůzku. Nedokázala jsem to dohrát do konce a raději jsem s toho elegantně vybruslila. Nic jsem mu neřekla, ale co kdyby šel? Máme spolu hezký vztah a zrovna si zařizujeme byt, tak nevím proč si hledá jinou? Mám mu říct, že mě málem pozval na rande a proč to vlastě dělá? Moc ho miluju, ale překvapilo mě jeho chování. Děkuji za odpověď
Lucie
archiv
Dobrý den,mám na Vás jediný dotaz. Může fungovat vztah na dálku kdy se lidé vídají jen o víkendech a jakou z tím máte zkušenost z praxe? Připadám si jako ta zlejší ve vztahu, ale jsem ze stavu věcí unavená. změna je možná za rok a téměř rok již žijeme odděleně.
Janka
archiv
Vážená paní doktorko,chtěl bych Vám popsat okolnosti svého vztahu a budu rád pokud mě vyslechnete. Nevím jak se to stalo, je mi 27 let ale potkal jsem holku o 9 let starší (je jí 36) a rozpoznali jsme veliké sympatie. Tenkrát byla vdaná, prý špatné manželství. Rozvedla se a jsme už spolu tři roky. Je to naprosto báječná osůbka a šel bych za ní třeba bos kamkoli, je to prostě stejná nota jako já. V soukromí a mezi přáteli nám to klape (ve všem) prostě jedním slovem super. Plánujeme spolu společnou budoucnost. Našel jsem si kvůli ní práci v jejím bydlišti (je to dálka) nabídla mi, abych se k ní přistěhoval. Ovšem všechno má i druhou stranu mince. Mám občas divný pocit, že se má přítelkyně za mě stydí. Ne snad za můj vzhled, ale mívám pocit, že pro můj věk. Prostě když jsme v jejím městě na ulici, odmítá mě vzít za ruku, chová se jak cizá. V soukromí v žádném případě ale ne! Už mockrát jsem se pokoušel si s ní v klidu sednout a tohle si vyjasnit, ovšem vždy nepřipouští na tohle téma debatu a omluví to problémama s rodiči, kteří o mě defakto nevědí vůbec nic...nedokážu se na ní zlobit, vše mi s přáteli a v soukromí vynahradí, ale v koutku duše mě to trápí a moc. Je mi nepříjemný pocit, když ji nevědomky vezmu na veřejnosti za ruku a ona se odtáhne a chová se divně, stydí se? snažím se jí chápat, ale... :-( v souvyslosti s tím jsem se bohužel v černých a těžkých úvahách dostal až k tomu, že mi začíná vadit, když občas zajede do domu svého bývalého manžela a tam stráví noc, váže ji tam láska ke svému psovi, který tam zůstal a bývalý manžel ji to defakto takhle umožnil. Trápí mě, když tam zůstane, je mi v tu dobu hrozně (žárlivost? na co?..?...?) myšlenka, že se za mě stydí pro můj věk je strašlivá. Myšlenka, že tráví čas tak jedenkrát do měsíce se svým bývalím partnerem je ještě strašnější (prý kvůli psovi....) a pokud si má černá duše dá do dohromady tyhle dvě věci, je mi fakt ouzko a nezřídka i sůl zapálí v očích. Ale teď jsem ji vykreslil v ošklivých barvách, když spolu trávíme volný čas, je s ní ráj, jen kdyby tohodle nebylo.... Máte prosím i pro mě nějakou odpověď? děkuji moc. Pavel
pavel
archiv
Vážená paní doktorko, náš problém spočívá v následujícím. S přítelkyní jsme spolu přes rok a máme pár měsíců před svatbou. Náš problém spočívá v tom, že od té doby, co se o této události mezi náma mluví, po mě vyžaduje více přítomnosti s ní, než je pro mne ´normální´ a přirozené a než tomu bylo doposud. Takže mi, připadá, že mne trochu omezuje a mám obavy,aby se daná situace ještě více nezhoršovala. Mám pocit, že cokoliv dělám bez ní, je pro ni výrazem toho, že ji nemám rád. Co si o tom mylsíte?Děkuji
Petr
archiv
Dobrý den paní doktorko, s manželem jsme 7 let, vzal si mě s dítětem,nyní je mu 15 let a my dva bychom chtěli spolu mít dítě. Problém je v tom,že manžel má se mnou sex tak dvakrát do roka a já samozřejmě nemohu otěhotnět.. Myslela jsem si,že mě již nemiluje,protože ze začátku tomu tak nebylo, a nabízela mu sama rozvod, že se domluvíme jako rozumní lidé, i když ho miluju a chybí mi sex. Trpím, je mi 36 a manželovi 38 let,mám psychické problémy,cítím se velmi špatně,přibývám na váze a trvá to již 3 roky,přesto si vážím jeho charakteru,je velmi hodný,rozumný,ctí mne,nepodvádí mě (nebo alespoň o tom nevím,protože je pořád se nmou).Je spolehlivý a je toho hodně,ale prostě prý nemá tu potřebu. Já jsem ho také nepodvedla,přestože se mužům velmi líbím,mám sexapel,ale nemůžu to udělat,nemohla bych se mu podívat do očí.... Přesto hodně trpím a zároveň se začínám cítit méněcenná,když po mě netouží... Mluvím o tom sním,ale nikam to nevede,pokaždé se mi omlouvá,je mu to líto... Co mám proboha dělat,je mi hrozně... Děkuji za odpověď
Pavla
archiv
Dobry den, pani doktorko, nejsem si jista, jestli otazka, kterou se chystam polozit, patri do vasi sfery, ale zkusim to - mym problemem je, ze nedokazi udrzet dlouhodoby vztah. Pripada mi, ze cim jsem starsi {a blizim se k tricitce}, me naroky jsou vyssi a vyssi a nedokazi z nich slevit. Dokazi se pomerne snadno zamilovat, ale pomerne brzo me to prejde a zacnu hledat chyby. Vim, ze sama jich mam dost, ale ocekavam od partnera inteligenci, financni stabilitu a spolecne zajmy a proste se mi nedari najit nikoho, kdo by tyto podminky splnovat. Mohu udelat neco, abych se stala tolerantnejsi, nebo je to tim, ze jsem proste jeste nepotkala toho praveho?
Daniela
archiv
Dobrý den, paní doktorko, tíží mě jedna otázka, kterou Vám položím až po krátkém popisu situace. Jsem středního věku (děti dospělé) a již delší dobu mám neuspokojivý vztah s manželem. Nerozumíme si skoro v ničem, jako člověka si ho nevážím, jeho dotyky se mi protiví. Vloni jsem podala žádost o rozvod. Chodili jsme do manželské poradny,některé věci si vyříkali a slíbil, že na sobě bude pracovat, ať mu ještě dám šanci. Žádost o rozvod jsem stáhla, ale ve vzhahu bohužel spokojená nejsem. Moc věcí se za dlouhou dobu pokazilo. Po mnoha letech jsem se setkala s bratrancem, který je také ženatý, ale zdá se, že se mu život také nevydařil podle jeho představ. O partnerských vztazích spolu nemluvíme. Během 2 let naše dobré přátelství přerostlo v hlubší milenecký vztah. Máme šanci jako příbuzní někdy žít spolu? Děkuji za odpověď
Jana
archiv
Dobrý den, paní doktorko, chodím s přítelem 11 měsícu a půl roku spolu bydlíme. Pro mě to znamenalo změnit svůj život o 180°..přestěhování do cizího velkoměsta, nechat svoji rodinu a mé milované přátele daleko za sebou. Problém je, že se mi nedaří jaksi se "zaklimatizovat", uzavřela jsem se do sebe a začíná to výrazně ničit náš vztah s přítelem. V práci trávím 9 - 10 hodin denně a domů jezdím mnohem později než přítel. Připadám si jako robot, který tráví dny v autobuse, kanclu a bytě. Nějak se mi nepodařilo začít si žít nový život, najít si nové přátele..tak nějak si nastavit tu svoji pohodičku..Doma jsem pak nervozní, vzteklá a za svoje splíny obviňuji partnera, protože mám pocit, že jsem kvůli němu obětovala svůj předchozí život, který měl jedinou chybu a to tu, že mi chyběla láska...no a on si dál žije svůj pohodovej život, akorát si k tomu přibral mě. Vím, že je to blbost, ale začíná to pro mě být začarovaný kruh..nechci ho ztratit, šla jsem za ním dobrovolně :-), ale nevím jak se zbavit těch svých depresí a špatných nálad, jak se zase stát tou usměvavou pohodovou holkou, která nemívala problém s ničím a všechno řešila s nadhledem, jak přestat být hysterická a směšná..úplně se za to, jaká jsem nenávidím, ale nemám jaksi vůli nebo sílu nebo co se tomu vzepřít. Děkuji, alespoň za to, že jsem se mohla někomu vypsat.
misha
archiv
Vážená paní doktorko, ráda bych Vás požádala o pomoc. Můj problém trvá dlouho a je poměrně zásadní, bohužel nejsem schopná ho sama vyřešit. Mám 5 letého syna a partnera, s nímž 4 roky žiji ve společné domácnosti. Partner je 13 let rozvedený a z prvního manželství má 17 letého, mentálně postiženého syna (střední stupeň mentální retardace, je schopen se sám najíst, vykonat osobní potřeby, ale tím to v podstatě končí, ačkoliv navštěvuje zvláštní školu, není schopen přečíst větu, mluví tak, že mu není rozumět). Jeho matka se podruhé vdala a má dvě malé, zdravé děti. Partner si svého syna, bere každý druhý víkend a na všechny prázdniny, což dělal od začátku, pouze s tou výjimkou, že ho vozil ke své matce, tedy k babičce jeho syna. Pak jsme si zařídili vlastní byt a syna dál jakoby vozil k babičce, ale ten je stále u nás. Musím podotknout, že právě mentální postižení partnerova syna je onen kardiální problém našeho vztahu. Vznikají u nás kvůli němu četné konflikty, které se bohužel neřeší a tak prostě za ty 4 roky společného soužití narůstají, nabalují na sebe další problémy a výsledkem je absolutní nechuť spolu sdílet společný život. Chci jen říct, že vychovávat a pečovat o takto mentálně postižené dítě, které už v podstatě žádným dítětem není, je strašně náročné, zvlášť pro člověka, k němuž ho nepojí žádné osobní ani citové vazby. Právě naopak. Chování partnerova syna je prostě pro mě neúnosné, a můj vztah k němu vygradoval v jednoznačně negativní emoce vůči němu. Partnerův syn fyzicky ubližuje mému malému synovi, bije mu hlavou o zeď, shazuje z patrové postele, hází mu kameny do hlavy, atd., malého schválně navádí, aby dělal věci, které nesmí a má z toho ohromnou legraci, když malý dostane vynadáno. U jídla krká, prdí, vymýšlí pitomosti, kterým se neustále dokola směje. Ovšem co je nejhorší, že v sobě má jakousi přebujelou sexuální aktivitu, což není schopen rozumem ovládat. Stalo se že už „ležel“ na své nahé malé sestřenici, pak i na mém synovi a neustále chce po mém synovi, aby se vyslíkal do naha. Je pro mě i mého syna velkým nebezpečím. Snažím se vždycky zasáhnout, ten velký slíbí, že to neudělá, ale dělá to zas a zas. Musím je každých 10 minut chodit kontrolovat do pokojíčku, jestli tomu malému něco nedělá. Mám z toho už nervy nadranc, je to takové nepříjemné napětí, kterého se v přítomnosti partnerova syna u nás nemůžu zbavit. Ačkoliv mi to je z lidského hlediska velmi líto a za tento pocit se stydím, na základě těchto zkušeností s partnerovým synem jsem si k němu během času vypěstovala obrovskou averzi. Bojím se každého jeho příjezdu, který je bohužel více než častý, po jeho odjezdu se z jeho chování léčím týden, týden je u nás vše ok a za týden znovu. Už opravdu nemůžu, jsem zoufalá, trpím úzkostí a mám pocit, že se zblázním, pokud to takhle půjde dál. Teď se dostávám k tomu, že jsem se nesčetněkrát snažila o tom s partnerem mluvit. On tohle všechno ví, ale jakoby nechtěl vidět, slyšet, řešit. Myslím, že se za celou dobu s postižením svého syna nevyrovnal. Nechce se se mnou na toto téma vůbec bavit, jakmile začnu, že si přeji, aby snížil frekvenci návštěv svého syna u nás, nechce o tom slyšet. V tom ho bohužel podporuje i partnerova matka, tedy babička, která je v neustálém kontaktu s matkou partnerova syna a samy se spolu domlouvají, kdy partner přiveze syna k nám. Mě se bohužel nikdo nezeptá na nic. Dostala jsem se do stádia, kdy nevím, co mám dělat. Jediné co vím je, že takhle už dál žít nechci a nemůžu, protože mi to strašně bere energii a vyčerpává mě to. Partnera do žádné psychologické ani jiné poradny nedostanu, protože jak tvrdí, on nemá problém, problém mám já. Omlouvám se za tak rozsáhlý dotaz, ale abyste mohla posoudit veškeré souvislosti, bylo to třeba. Moc děkuji za radu, i když vím, že mi odpovíte, že partnerská poradna je nevyhnutelná.
L.
archiv
Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych se zeptat, jak vysvětlit svému partnerovi, se kterým bydlíme ve společné domácnosti, že není jeho právo, když se mu něco nelíbí nebo nepodaří, se hned vztekat, nevadilo by mi, kdyby se vztekal normálně, ale on se vzteká agresivně a kvůli nepodstaným věcem, třeba když mu něco upadne. Téměř při každým jeho výstupu cítím v břiše okolo žaludku nepříjemné šimrání, mám asi trochu strach, i když vím, že bych ho cítit neměla. Partner se dle mého názoru vzteká i proto, že není spokojený s našim sexuálním životem, téměř se nemilujeme (je nám 29), je to moje vina, neumím oddělit sex a něhu, a mám ráda milování, ne soulož, jestli mi rozumíte, neumim se milovat jen kvůli prožitku, to bych se asi nemilovala vůbec, protože mě k vrcholu partner nedostane, i když i to je moje vina, protože i když cítim vzrušení, tak mě žere, že jsem to nechtěla takhle narychlo, ale pomalu, aby zkoumal moje tělo, abych neměla pocit, že ho zajímá jen to co nosím pod sukní. Když se chci bavit o jeho chování, tak se buď naštve, že ho vidím ve špatném světle, nebo to bagatelizuje, nechce vůbec uznat, že to není v pořádku, ale nejvíc mi vadí, že on mi kolikrát vysvětlí, že ten výstup měl právo, já chápu, že každý jsem jiný nátury, a že se kvůli mě nikdo nebude měnit, ale nechci, aby jeho chování narůstalo, je to nedospělí jedinec a někdy i sobec, ale to asi každý muž. Není to zrovna člověk na kterého bych se mohle spolehnout, ale i to je dáno tím "sexem" aspoň myslim, ale radu bych chtěla hlavně na ten vztek. já vím, že když se budu chovat, jako že je naprosto jedinečný a že mi nic nevadí, že všechno dělá dobře, tak že bude spokojený a vlídný a bude klid, ale já na tyhle hry nemám. Nechci aby to vyznělo jako že je lump, to ne je to docela hodný kluk. děkuji za odpověd
Irena
archiv
Dobrý den. Obracím se na Vás s dotazem ohledně vztahu mezi mnou a mít přítelem. Je mi 32 let a příteli je 29. Jsme spolu 3roky. Před několika měsíci jsem zjistila, že přítel udržuje již delší dobu vztah se svou dle jeho slov dlouholetou kamarádkou. Dle jeho slov je to pouze vztah přátelský. Jelikož jsem měla možnost hovořit i s výše uvedenou ženou, která mi sdělila, že vztah její a mého přítele je na bázi milostného vztahu,ale ona mu nechává volné pole působnosti zeptala jsem se přítele otevřeně na celou situaci. Bylo mi řečeno, že jsou pouze přátelé. Jelikož jsem zjistila, že je z její strany stále kontaktován a nikoliv jako přítel nejsem si jistá, zda přítel hovoří pravdu a jde pouze o citové vzplanutí z její strany a nebo zda se přítel snaží utajit již delší dobu udržovaný vztah. Mohu Vás požádat o radu. Děkuji
Jitka
archiv
Dobrý den paní doktorko.Již jste mi na jeden dotaz odpovídala.Na mou otázku zda má vztah s mým přitelem jste odpověděla, že podle Vás ne.Já si také myslým, že ten vztah cenu nemá.Ale je tu problém, že mě můj bývalý přítel neustále kontaktuje a delá mi histerické scény plné pláče.Vyhrožuje mi,že beze mě nebude a hrozí sebevraždou.Už do tohoto problému zapojil mého bratra, kterého získal na svou stranu.Přítele mám ráda a záleží mi na něm¨,ale vím,že vrátit se už nechci.Je to pro mě hrozně těžké a nevím co s tím mám dělat.Za odpověď předem děkuji
Jitka
archiv
Dobrý den. Můj manžel chce jezdit každý víkend + týden jarní prázdniny lyžovat na hory. Doma se o víkendech jinak nudí. Já se doma nenudím a na hory bych sice jela, ale rozhodně ne pokaždé. Navrhuji kompromis- jednou jo, podruhé ne, ale když nepojedu, chce jet sám. OK, ale co s dětma? On je chce vzít s sebou, ale ony většinou nechtějí a manžel chce po mně, abych jim prostě poručila, aby jely, protože prý samy ještě neví, co mají chtít, a tak prý o svém volném čase nemohou rozhodovat (je jim 9 a 11 let). Já nemám tu sílu je proti jejich vůli třeba i brečící nutit ať jedou, když ani já sama nechci. Děti se v tom docela plácají..Proto často ustoupím a pak jedeme všichni, protože ani dětem nic jiného nezbývá a já se je snažím všemožně přesvědčit, jak tam bude krásně.:-) Co s tím?
Jana
archiv
Dobrý den paní doktorko, já už jsem svůj problém s partnerem psala jinému panu doktorovi v jiné internetové poradně a on mi doporučil návštěvu psychologa - slíbila jsem mu, že tam určitě zajdu. Ale zatím jsem nezašla, nějak se bojím. (Znám návštěvy psychologů jen z amerických filmů) - třeba mi pomůžete (neznalost odpovědí na následující otázky jsou moje záminka proč se tam bojím, tak třeba, když mi odpovíte, tak se nebudu mít na co vymlouvat :o)): Jak taková návštěva vypadá? Platí se za to nebo návštěvu hradí pojišťovna? (pokud se platí, kolik to tak stojí?), Jsou návštěvy opakované - kolik jich tak je? (Nechtěla bych příliš zameškat v práci + se trochu stydím za omluvenku od psychologa) Pracuji v centru Prahy nedaleko od Vaší kanceláře/ordinace - mohla bych zajít i k Vám nebo k nějakému Vašemu kolegovi v okolí, pokud jste Vy příliš zaneprázdněná...(v tom případě, můžete mi nějakého kolegu doporučit?) Mockrát Vám děkuji a přeji Vám jen vše dobré. Eva
eva
archiv
Hezky den pani doktorko, jemi 35 let a mamnzelka je o 10 let mladsi, jsme manzele temer 8 let, mame 2 male deti a poslednich 6 let zijeme v zahranici. V pulce unora jsme pricestovali na navstevu CR a manzelka chtela nvstivit jeji rodice a o 3 dny pozdeji jsem mel prijet ji vyvednout. Jenze behem tech 3 dnu jsem dostal e-mail ze se se mnou rozvadi, je ukryta i s detma a ceka az odleti. Nekomunikuje se mnou, jedine e-mailem, coz si nejsem jisty ze je ona kdo mi odepisuje. Nechce se mnou mluvit po telefonu, jen mne e-mailama zada o spoustu penez. Odmita sdelit duvod, chova se tak trosku jako partyzan. Jsem ted zpet v zahranici nebot mam pracovni povinnosti. Jsem z toho vseho nanic. Meli jsme velmi hezke manzelstvi, vztah se svymi syny(3 a 6 let) byl skvely a nedovedu si predstavit zivot bez nich. Manzelku miluji a nechci ji ztratit. Jedine na co jsem prisel je ze v poslednich 6 mesicich mela vztah po internetu s kytaristou rockove skupiny. Vymenovali si fotografie, e-maily a on ji posilal pisne co nazpival. Slysel jsem ze nekdy kdyz se zeny vdaji v 18 a maji hned deti se v urcite fazi zivota "zblbnou" a chteji si uzit svobody. Jestli byste mela pro mne i jen malicko radu, anebo doporuceni kam bych se mel se svym problemem obratit, byl bych za to vdecny. Predem moc dekuji a preji hezky den.
Richard
archiv
Vážená paní doktorko, 10 měsíců mám přítele. Celou tu dobu je v rozvodovém řízení (žádost o rozvod podala jeho manželka - našla si přítele). Svému příteli jsem kamarádkou, vrbou, posluchačkou atd., ale máme problém - nemilujeme se spolu. Není schopen mít se mnou pohlavní styk. Jedná se asi o psychický blok, jen mám starost, že až si vše vyřeší, jestli ten "blok" odejde sám, nebo budeme muset "něco" podniknout. Děkuji za odpověď a přeji hezký den. Simona
Simona
archiv
Dobrý den, ráda bych se s vámi poradila v otázce, jak se vyrovnat s nevěrou manžela. Manželé jsme již 16 let,máme tři děti (14,7,6). V posledních několika letech se manžel ke mě nechoval hezky,dával mi najevo pohrdání a nezájem.Před rokem jsem odhalila, že má více než dvouletý milostný vztah k jedné vdané ženě z našeho města. Pochopila jsem v tu chvíli,kam dával poslední roky svou lásku. Jistě si umíte představit, jaká to byla rána. Řekla jsem manželovi,že se musí rozhodnout a okamžitě s ní ukončit vztah nebo budu trvat na rozvodu. Vím, že spolu také někdy spolupracovali,takže jsem samozřejmě chtěla, aby už spolu nikdy nejednali ani pracovně.Manžel mi řekl,že rozvod nechce, že chce žít s námi a ne rozbít naši rodinu a že s ní vztah ukončí. Myslím, že se to snaží dodržet. Teď se ale objevila situace,podle které to vypadá, že by ho ta žena mohla požádat o dočasnou spolupráci. Zeptala jsem se svého muže,jak se vyjádří, pokud ho ona osloví, aby s ní spolupracoval.On mi řekl,že by žádost o spolupráci neodmítl.Jistě chápete, že se s takovou věcí mohu dost těžko vyrovnat.Tento poslední rok byl pro naše manželství dost bouřlivý,poslední dobou se to konečně urovnalo a teď se zase objevila tahle věc. Cítím to tak, že bych nebyla schopna tuto jejich spolupráci tolerovat.Myslíte,že je správné,abych trvala na tom, aby se už nikdy nestýkali ani pracovně, i když je to za cenu divokých bouří v našem manželství ?
Markéta
archiv
Dobrý den,nevím,jestli se na můj trochu delší dotaz dá odpovědět,jen takto po internetu,ale zkusím to.CHodím 5 let s přítelem,Do nedávné doby snad vše o.k.přítel je milý,chápavý,hodně jsme toho spolu prožili,prozatím bydlíme každý zvlášť u rodičů,já v bytě,on vrodinném domě.Těď dostal možnost získat podnikový byt,vlastně by ho měl..ale on to odmítl,s tím,že by nebyl schopen platiit nájen a sám se živit.Je mu 28let,doma se u nich o vše stará matka,pere,vaří, uklízí...Poplatky platí otec.Víte,v penězích to není,vydělává dost na to,aby mohl samostaťně bydlet,byt jako takový by dostal zcela zdarma.ALe on stále tvrdí,že by se neuživil,a že nikdy nebude mítna to samostaťně bydlet.Je mi to velmi líto,já vím,že je nesamostatný a asi se bojí,ale čeho?myslím,že žít samostnťně,nezávisle na rodičích je normální.Je to jen tak ve zkratce,snad jsem to popsala tak,že z toho jde něco vyčíst.SNad ještě,já bydlím jen s mamkou,taťku už nemám,mamča je nezaměstnaná a já pracuju a obě nás živím.
Kristýna,23let
archiv
Paní doktorko, je mi 26 let a příteli 28,poslední dobou se stále hádáme a příčínou jsou zbytečnosti, kterí by se dali vyřešit domluvou.Jenže pokaždé, když se snažím s přítelem o všem v klidu mluvit, nemá zájem, vždy mi sdělí, že jsem histerická.Nikdy neposlouchá co mu říkám.Jsme spolu již 6let.Vše bylo v pořádku,ale jen do té doby než odjel do USA a v po návratu byl jako vyměněný.Strašný sobec.Cítím k němu stále lásku,ale nevím co se děje.Mám to nějak řešit, nebo pouze přejít.Nikdy totiž neuzná svou chybu a za vše mohu já.Už nevím jak dál.
PETRA
archiv
Hezký den zimy. Je mi 23 let a můj přítel je o rok mladší. Dalo by se říci, že jsme v nejproduktivnějším věku. Avšak můj přítel se se mnou odmítá milovat. Chtěla jsem si o tom s ním již několikrát promluvit, ale to se hned naštve nebo mi odpoví, že ho to prostě nebaví. S odpovědmi typu: "jsem unaven, chce se mi spát", bych čekala spíše od ženy. Děsí mě fakt, že je mu teprve 22 let. Ženské tělo má rád, tudíž si nemyslím, že by byl opačně sexuálně orientován. Dost mě to ubíjí, neb i mé tělo má potřeby a tímto odmítáním se mi partner spíše vzdaluje. Poslední dobou si spíš připadám jako bratr a sestra než plnohodnotní partneři. Prosím poraďte, jak z tohoto bludného kruhu ven.
Štěpánka
archiv
Dobrý den, můj problém se týká mého přítele. Jsme spolu 4 roky, v říjnu jsme spolu začali žít. Bohužel až poté jsem zjistila, že si přítel rád zajde zahrát do casina a automaty. Když jsem na něj konečně uhodila, kam mizí jeho vydělané peníze (vydělává celkem slušně) a proč je samý dluh, tak se přiznal. Samozřejmě slíbil, že nebude nikdy už hrát, ale samozřejmě opět začal. Vážně uvažuji o rozchodu. Můžete mi poradit, jak toto řešit? Kam se obrátit? Děkuji
Věra
archiv
Můj problém je dlouhodobý a trvá několik let, není jednoduché zformulovat jej do jedné otázky. Je možné objednat se k Vám na osobní návštěvu? Žiju ve druhém manželství, nynější manžel se k nám - mně a 2 dětem přistěhoval do bytu, který mi zůstal jako majetkové vyrovnání z prvního manželství asi před 7 lety. Před 3 roky jsme se za prací přestěhovali do Prahy, pouze dcera zůstala u mých rodičů, aby dokončila střední školu. Byt jsme prodali a koupili si byt v Praze, dost jsme se zadlužili. Nyní chce dcera na vysokou do Prahy, ale manžel nesouhlasí, aby u nás bydlela. Důvodů je víc, jednak se dost nesnášejí, jednak manžel to zdůvodňuje ztrátou soukromí a tím, že nemáme peníze na její vysoké životní nároky. Také mi vyčítá každou korunu, kterou ji pošlu. Připadá mi to hrozně nefér, protože sám léta neplatil na svoje děti z prvního manželství a teď dluhy splácí i na náš úkor. Obviňuje z toho mě, protože prý všechny peníze dával mě a tam neplatil. Není to pravda, neplatil záměrně nebo proto, že neměl žádné příjmy a doufal, že to tak zůstane. Jeho první žena ale podala trestní oznámení a musel vše zaplatit z nevýhodného úvěru, který splácíme společně. Poraďte mi, prosím, zda setrvávat v takovém manželství, jak vše řešit. Děkuji.
Iveta
archiv
nebaví mě sex. Partner by mohl i 10krát denně, ale když mi to svými doteky dává najevo, je mi to už nepříjemné. Zkoušela jsem se s ním o tom bavit, že nemám chuť a možná, a že kdyby nebyl tak iniciativí a já se taky musela snažit, bavilo by mě to více, ale druhý den to bylo to samé. Už je mi každý jeho dotek nepříjemný, ale na druhou stranu ho miluji, chcu se s ním líbat a objímat ho třeba celou noc, ale ať v tom není nic "sexuálního". Poraďte co s tím. Děkuji
Bláža
archiv
Vážení paní doktorko,je mi 27 let,v roce 2003 jsem měla nádhernou svatbu,která jak jsem si myslela byla po pětiletém vztahu vstupem do života plného lásky,porozumění,opory a hlavně dětí.Ale dnem svatby se můj manžel náhle velmi změnil,začal se chovat majetnicky,autoritativně a zboural veškeré dřívější dohody o společném životě a vedení domácnosti a hlavně postoji vůči mně,jako ženě.Asi po půl roce jsem se seznámila se ženatým mužem a vzniklo mezi námi přátelství,které pomalu přerůstalo v lásku.Několikrát jsem mu nabízela ukončení vztahu,ale po dohodě,že ani jeden z nás nemá děti jsme se dohodli pokračovat.Nyní žiji už 4měsíce bez manžela, osobně si nemyslím,že odchod byl z důvodu lásky k někomu jinému,jen mně tato věc posílila k tomu to udělat.Poslední kapkou bylo mé fyzické napadení(neuhodil mě,jen mi vždy znemožnil pohyb a vyhazoval mě z bytu a k tomu měl uplně cizí pohled v očích,toho jsem se děsila nejvíce,protože jsem i po těch letech nevěděla čeho až je v takové situaci schopen).Musím uvést,že před svatbou na mě nikdy neútočil,ale vyhrožoval mi sebevraždou,čehož já jsem se bála,ale věřila jsem,že mu dokážu pomoci. No a vztah k mému příteli se vyvinul tak,že mi oznámil, že opustí ženu(což jsem po pravdě nečekala,neboť je člověk velmi nerozhodný a vzhledem k tomu,že jeho žena prodělala během jejich 6letého manželství velmi vážnou nemoc,tak jsem ani z těchto důvodů to nepředpokládala). Jinak za tu dobu společného sbližování jsem si udělala pohled na jejich manželství následovný,ale neznám ji osobně,takže je myslím zkreslený,nemají společné zájmy,jen se nadmíru tolerují a žijí vedle sebe,ale každý žije po svém.Mně připadají,že jsou to dva lidé,kteří se k sobě nehodí a řeklo mi to i pár lidí,kteří je znají jako pár.Ale co platné,žena se o tom dozvěděla,na jeho vyjádření o rozvodu byla její první reakce,že jo,ale musí jí zajistit bydlení.V ten moment jsem si říkala,ó to jde nějak jednoduše.Ale za tři dny si s ním sedla,konečně se zeptala,proč vyhledal jiný vztah a že se jen tak nevzdá a bude bojovat.A to mého milovaného přítele(ještě musím podotknout,že se stýká především s rodinou ženy,až moc)zvyklalo na tolik,že prohlásil"Já to nedokážu",čímž se projevila moje hrdost,že já nedokážu žít s myšlenkou,že ulehá vedle jiné ženy a ukončila jsem to.A teď po měsící tápání si začínám myslet,že tu situaci nezvládám,neustále je mi úzko,nedokážu se soutředit a přemýšlím co by,kdyby,a tak:(Můžete mi poradit,jak se k tomu postavit,nejvíc mi vadí,že nerozumím jeho kroku a z očí mu číst neumím a on je člověk,který nedokáže vyjadřovat své pocity,vidím jen smutek.Děkuji předem za radu Natálie
Natálie
archiv
Vážená paní doktorko, ráda bych si s Vámi domluvila osobní schůzku, neboť se domnívám, že potřebuji pomoc odborníka,tedy psychologa. Byla bysta tak laskava a mohla mi poskytnout kontakt na Vás? Předem děkuji a těším se na osobní setkání.
Eva
archiv
Pani doktorko prosím Vás o radu.je mi 54 let, mému přiteli 53.Dosud jsme žili 13 let tz. v pohodě.Změnil zaměstnání/hůře placené/a byl z toho velice špatný, naopak já mám zaměstnání dobré ale velice náročné na čas.Začal skoro každý týden jezdit na chalupu,myslela jsem si půjde na pivko a má zam práci/ ale on se zapletl s rozvedenou paní/42/.Věděla jsem že je něco v nepořádku ale vše jsem přisuzovala jeho špatné náledě skrze zaměstnání.Až jednoho dne vše prasklo/pani volala domů a já byla doma./Vztah trval 5 měsíců./.Při tom doma se choval v pohodě a vše bylo jinak normální.Při vysvětlování řekl že neví proč to udělal, co se s ním stalo, že je to hrozné že ví že se to nedá odpustit ale že mi o to prosí že mi má rád a že chce být se mnou..Pocity Vám nebudu popisovat, no prostě rána.Řekla jsem mu ať se rozhodne, že mu nebráním když chce ať jde, ale že jsem si to od Něj nezasloužila.Řekl že vše ukončil že chce být se mnou.Ale- stále si volají a smskují.Docela jsem z toho nešťastná i když říká že je definitivní konec.Nechápu,proč mu ona dáma píše a možná i on jí.Na co potřebuje čas,on že prý vše přejde, ať to prý vydržím. Ale na co, proč mám čekat? Až na to volání se ke mně chová velice dobře ,pomáha, milujeme se, je pozorný, stále mi volá atd.Nevím jak se mám chovat.Chci mu věřit ale znáte to červíček je stále v hlavě.Tímto způsobem mi ale nedokazuje a nedává podnět k důvěřivosti.Pořád tvrdí že je s ní konec a že záleží na mně. Prosím poraďte, i přez to ho mám ráda ale nechtěla bych být za hloupou.Prosím poraďte.
Jana