O Franzi Hrochovi se na základě vyšetřování ze 60. let mluví jako o oběti takzvané fémové vraždy. Najatí zabijáci při ní dostanou zadání od samozvaného tribunálu na základě tajného ilegálního odsouzení de iure nevinného člověka.
„V německých zemích jsou fémové vraždy známy už od středověku. Do arzenálu Hitlerovy Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) patřily tajné popravy politických protivníků vždy,“ nastínil bývalý chemik a horský průvodce ze Šumperka Milan Mátl, který polozapomenutou památku odpůrce fašismu a zastánce československé demokracie Hrocha připomíná.
Případ ze Šumperka je podle dostupných pramenů třetí fémová vražda, za níž na území bývalého Československa stáli v předválečných časech nacisté.
Dodnes nepotrestaní vrazi zabili Hrocha ve vile v tehdejší Bahnhofstrasse, dnešní ulici 17. listopadu, kde až do loňského roku sídlila šumperská městská knihovna.
Čtyři dny po jeho smrti přišla první republika kvůli Mnichovské dohodě o pohraničí, Šumperk se stal součástí Hitlerova nacistického Německa a do města napochodoval wehrmacht. Posléze našli lidé ve vile zohavené tělo.
Nový svaz deklaroval zachování Československa a porozumění
Franz Josef Hroch se narodil 9. února 1899 v rolnické rodině v Petrovicích, dnešním Petrově nad Desnou. Během politické krize, která v září 1938 vyvrcholila konferencí v Mnichově a zabráním československého pohraniční, jednoznačně vystoupil proti fašistům.
„Na jaře 1938 se podílel na vytvoření formálně nepolitického Německého hospodářského svazu, německy zvaného Deutscher Wirschaftsverband in der ČSR (DWV). Později se za účasti 45 zakládajících členů konala v Olomouci ustavující schůze. Franz Hroch se stal tajemníkem, sídlem svazu byl Šumperk,“ přibližuje Mátl.
Německý hospodářský svaz se přitom profiloval jako nadstranická zájmová organizace německého hospodářství v Československu, která usiluje o zachování státu a o porozumění mezi Němci a Čechy v hospodářské, správní, národnostní a kulturní oblasti.
„Přihlásil se tak výslovně k demokratické ústavě republiky,“ zdůrazňuje Mátl.
V roce 1938 šlo v převážně německých Sudetech o velice odvážný počin. Výrazný vliv a velkou podporu tu měla Henleinova Sudetoněmecká strana (SdP), která postupně pohltila všechny ostatní německé strany s výjimkou sociálních demokratů a komunistů. V samotném Šumperku ji v červnu 1938 volilo přes 93 procent Němců.
Tajemník Hroch se tím stal ústřední postavou nesmírně statečného, i když už marného pokusu o záchranu demokracie.
Zájemci o členství ve svazu se hlásili z českých zemí i ze Slovenska. Hrochovi se dokonce podařilo vyjednat finanční podporu od prezidentské kanceláře.
Ke skutečnému soudu se případ dostal až v 50. a 60. letech
Brzy však o sobě dali vědět i henleinovci. „SdP viděla v DWV ohrožení svých cílů, protože snahy o likvidaci republiky sledovala s neklidem spolu se zbytkem dosud demokraticky smýšlejících Němců i část zdejšího německého kapitálu,“ líčí Mátl.
Další oběti fémových vražd
|
„Strašila ji konkurence z Třetí říše a omezení obchodních možností. To už ale měla SdP 1,35 milionu členů a proti nové organizaci spustila masivní kampaň bez jakýchkoliv skrupulí. DWV prohlásila za nepřátele německého národa, české pacholky, za loutky ve službách českých národních socialistů, klerikálů, židů a nacionalistů,“ dodává.
Sudetská krize vrcholila. Československá armáda mobilizovala 23. září 1938, vojáci obsadili pohraniční pevnosti, Československo bylo připravené se bránit. O pár dní později ale veškerému odhodlání zlomila vaz mnichovská dohoda čtyř mocností a všemi opuštěná republika musela pohraničí odevzdat Hitlerovi.
Toho se už Franz Hroch nedožil, vrazi si pro něj přišli den po mobilizaci. Jeho násilnou smrt doposud nikdo nepotrestal.
„Není známo, že by po nalezení těla bylo nějaké vyšetřování. V matrice je jen poznámka Tot aufgefunden, to jest nalezen mrtev. Vražda měla být vyšetřována v Mnichově v roce 1950, soud s potenciálními vrahy ale o vině nerozhodl,“ doplňuje Mátl.
Naděje na spravedlnost se objevila začátkem 60. let, kdy se Zemský kriminální úřad Baden-Würtenberska zabýval vraždami antifašistů, které na Moravě v roce 1938 spáchala skupina zvaná Braune Kämpfer neboli Hnědí bojovníci.
„Mezi jejími oběťmi měl být i Franz Hroch. Obžalovaný byl Hubert Winkler, jenž pocházel ze Šumperska z obce Slavoňov u Lukavice, tehdy převážně německé. Ani v tomto procesu ale vrahové odhaleni nebyli,“ uzavírá Mátl.
