RECENZE: Není to zrovna zábava, když ze Slashe vidíte sotva cylindr

Po třech letech se do Prahy vrátil jeden z nejlepších rockových kytaristů. Slash se zpěvákem Mylesem Kennedym a kapelou The Conspirators rozdováděl v sobotu večer pražskou O2 arenu. Hudebně nelze večeru vytknout nic, produkce celého koncertu však přinesla spíš zklamání.

Slash s kapelou hráli hlavně skladby ze své aktuální desky Living the Dream, zazněly potom i písně z kytaristova prvního alba nebo Nightrain z repertoáru Guns N’ Roses. Jako předskokana si Slash pozval bývalého kytaristu Motörhead Phila Campbella, takže se publikum dočkalo i hitů jako Born to Raise Hell či Ace of Spades. Zesnulého frontmana Motörhead Lemmyho později uctil a vzpomenul i Slashův výtečný zpěvák Miles Kennedy.

Living the Dream Tour

65 %

Autor: Slash featuring Myles Kennedy and The Conspirators

Místo konání: O2 arena, Praha

9. února 2019

Po stránce hudební tedy není večeru celkem co vytknout. Slash a spol. do toho i s přídavky šlapali naplno dvě hodiny. Nálož rychlých pecek naředil přiměřený počet volnějších, ale o to procítěněji podaných songů. Jen návštěvník, který by snad nebyl úplný fanoušek a znalec Slashovy sólové tvorby a přišel hlavně nalákán slavným jménem na plakátu, ty dvě hodiny mohl skončit zíráním do mobilu.

Slashův styl je výborný a je skutečně jedinečný, což bohužel znamená, že jednotlivé skladby jsou trochu na jedno brdo. A ač to byla vážně skvělá muzika, trochu se to oposlouchá. Obzvlášť pokud je koncert hodně nahlas (což se v rámci žánru dá pochopit) a pokud se zvuk zbytečně slévá do jedné koule. Což se bohužel dělo a otupené sluchové ústrojí diváka potom vykoná své.

Ale tisíc uší, tisíc poslechů. Možná že jinde než na tribuně mimo osu reproduktorů to mohl být fajn zvukový zážitek. Horší je, že Slash a jeho parta nepřijeli vybaveni ani obrazovkami. Detail, které před šesti lety v Lucerně jistě nikomu nechyběl a nad kterým se snad dalo mávnou rukou před třemi lety v Malé sportovní hale, však už v O₂ areně přejít nelze.

Šéfkuchaři například dobře vědí, že jíme i očima. Je smutné, že si Slash neuvědomuje, že komu jinému než jemu už by se návštěvníci mohli chtít koukat pod prsty. Brilantní sólo, které však hraje sto metrů vzdálený trpaslík v cylindru, zanechává jen poloviční dojem. A opět, když jsou hudebníci jen vzdáleným obrazem, vtáhnout diváka v hale do dění je obtížné.

Škoda těchto spíše produkčních nedostatků. Protože jinak byl Slashův koncert odehraný a odzpívaný na výbornou. Ale v tomto pojetí to připomínalo kulinářskou delikatesu pojídanou naslepo. A to prostě není ono.