Možná překvapí, že pod chystaným snímkem s názvem Metaři je společně s Janem Němcem podepsán Václav Havel. Což není zdaleka jediná zajímavost zahrnutá do knihy Václav Havel a film. Scénáře, analýzy a úvahy z let 1957–1989, které uspořádal Jan Bernard a vydaly Knihovna Václava Havla s Národním filmovým archivem.
Jistě, pro úplnost musí kniha zopakovat i známá fakta. Třeba že vztah Václava Havla k filmu utvářely rodinné vazby, neboť jeho dědeček otevřel pražské kino Lucerna a strýc postavil barrandovské ateliéry. Že snil o filmové režii, ale kvůli svému původu se třikrát hlásil na FAMU marně, a za totality inicioval vznik Originálního videojournalu.
Méně se ví, že už jako dítě za války přihlížel natáčení Čápovy Tanečnice, v 50. let se svou příští manželkou Olgou na karlovarském festivalu spali ve stanu a pilně chodili do kina jako dnešní batůžkáři, že dostal roličky ve filmech Štěňata či Každý mladý muž a že mu k vysněnému studiu nepomohly ani ryze účelové texty k přijímacím zkouškám, počínaje konvenčním scénářem Ta vojna a konče rozborem Vlčí jámy coby „socialistickohumanistického díla“.
Nejen zmíněné texty kniha přetiskuje. Přináší také námět krátké komedie Budování zámku nebo Návštěvy, v níž ožije J. A. Komenský, dále scénář televizní hry Motýl na anténě, kterou v češtině natočil až po listopadové revoluci Ladislav Smoljak, i Osudné noci, v níž Havel podle Vasila Biľaka zpracoval zasedání komunistického vedení v noci na 21. srpna 1968 končící večerníčkovským „Dobrou noc, děti“.
Cenné jsou rovněž jednak autentické dokumenty včetně fotografií nebo smluv o dílo, jednak Havlovy texty psané z pozice diváka. Zmiňují se tu jeho názory na Televarieté, Nemocnici na kraji města či na Léto s kovbojem, nechybí stať Anatomie gagu odkazující k Chaplinovi nebo fejeton Otázka Otakaru Vávrovi.
Zvláštní kapitolu Havlova vnímání dobové popkultury pak vyprovokoval pořad Zpívá celá rodina, na jehož příkladu dokazuje, jak se vyrábí „stádní televizní člověk“.
