Odehrál jen čtyři zápasy, většinu šampionátu strávil na střídačce jako třináctý útočník. Přesto na něj dodnes s radostí vzpomíná. A nejen díky zlaté medaili. Hned v létě zamířil za oceán a ve stejném roce vyzkoušel i slavnou NHL. Bylo to v Columbusu, kde dnes žije a kde se stará o zimní stadiony a organizuje na nich amatérské soutěže.
„Šampionát byl super, pro mě to byl to obrovský zážitek,“ poznamenal Špaňhel, který hokejově vyrostl ve Zlíně, ale na mistrovství světa se dostal jako hvězda Plzně, které tehdy výrazně pomohl k bronzu.
Martin Špaňhel v roce 2000. V dresu Plzně patřil k velkým oporám. V bronzové sezoně si připsal 22 gólů a 31 asistencí
V Rusku jste moc nehrál. Jak na šampionát vzpomínáte?
To, že jsem odehrál jen čtyři zápasy a byl ze mě třináctý útočník, mě trošku mrzelo. Ale nebyl jsem nějaký naštvaný, nebo uražený. V tu dobu už jsem věděl, že budu podepisovat smlouvu s Columbusem. Začínal jsem v lajně s Reichlem a Vlasákem. K nim pak dali Prospala a mě posunuli k Paterovi s Procházkou. Jim to nešlo, pořád jim někoho hledali. Když jsme pak hráli Finskem, byl jsem u mantinelu Prochym, který zvedl hokejku. No a soupeř se rozřezal. Vyloučili za to mě na čtyři minuty a když jsem se vrátil, trenér Augusta řekl, že už nebudu hrát, že dělám fauly. Nechal jsem to být, protože díky němu a díky (asistentovi) Vláďovi Martincovi jsem byl v reprezentaci. Ten mě vedl ve dvacítce, Augusta v béčku. Byli ke mně féroví, takže jsem to vzal sportovně a kluky jsem podpořil. Nikdo se nezranil, což jsem samozřejmě nikomu nepřál, tak jsem si na puk už nesáhl. Byl jsem mladý, kolem mě samí zkušení, tak jsem na konci turnaje pozoroval, jak se kdo chová, co dělá. Oslavy jsem si i tak užíval.
Co rozhodlo o titulu?
Měli jsme super partu, vyhráli jsme hlavně díky ní. Snad dvanáct kluků z tohoto mančaftu slavilo za rok titul znovu. Viděno ze střídačky, lámalo se to v semifinále s Kanadou. David Výborný a Tomáš Vlasák měli strašnou formu, díky nim se to podařilo. Podpořil je i Čeman (Roman Čechmánek). Chytal výborně.
Zapomenutí medailistéiDNES.cz nabízí sérii rozhovorů s méně známými medailisty z hokejových MS, o jejichž kariérách a životě po nich není tolik známo. |
I při malém počtu zápasů jste se zapsal do kanadského bodování. Jak na to vzpomínáte?
Vždycky si říkám, kdo ví, jak by to vypadalo, kdybychom nevyhráli první zápas proti Norům 4:0. Tam jsem pro mančaft něco udělal. Předvedl jsem akci a nahrál Vlasymu na první gól.
Medaili máte v zámoří, nebo zůstala v rodném Zlíně?
Je u máti na Kútech (část Zlína). Měl jsem ji v Americe, ale jeden zlínský fotograf mi volal, že chystá knížku a chce medaili i dres. Tak jsem mu je dal a půl roku je pak neviděl. Už jsem se loučil, že je nikdy neuvidím, naštěstí to vrátil. (úsměv) Až přijedu do Česka, nechám u mamky medaili a dres si vezmu. Kámoš má bar hned u arény Blue Jackets, je to tady jediná hokejová hospoda. Chce ho zarámovat a vystavit, protože žádný český nemá.
V Columbusu asi o vašem titulu moc lidí neví, že?
Tady je to jiné. Když měl jeden kamarád narozeniny, zrovna se hrál Spengler Cup a dávali to na NHL.tv. A prý jestli jsem to hrál. Tak říkám, že dvakrát. A oni na to, jestli si dělám prd... Tady je samozřejmě nejvíc Stanley Cup. Za Columbus jsem toho moc neodehrál (10 zápasů), ale kdekoliv přijdu, nebo když máme nějaké akce, zazní tam, že jsem dal úplně první gól v historii Blue Jackets. Ne v NHL, ale v úplně první přípravě. Bylo to v Pittsburghu proti Jardovi Jágrovi (Columbus prohrál 2:3).
U hokeje jste zůstal, i když v jiné roli. Staráte se o několik stadionů v Columbusu, máte pod sebou amatérské ligy i mládež. Jak jste se k tomu dostal?
Naposled jsem hrál v Dánsku (2006-09). Liga nebyla špatná, ale chtěl jsem, aby děti chodily do anglické a ne do dánské školy. Proto jsme se rozhodli vrátit do Ameriky. Moje bývalá manželka pocházela z Columbusu, tak jsme tady koupili barák. Jeden kamarád, s nímž jsem hrál hokej, mi pak volal, jestli se nechci starat o zdejší stadiony. Frajer, co to měl na starosti přede mnou, skončil ze dne na den. Nejprve se mi do toho nechtělo, pak jsem si řekl, že to na dva roky zkusím. A už to dělám deset let.
Hokej u leduPoprvé od druhé světové války se stalo, že se nekoná mistrovství světa v hokeji. Tentokrát byl sportovní svátek, který mělo hostit Švýcarsko od 8. do 24. května 2020, zrušen kvůli pandemii nového typu koronaviru. Redaktoři serveru iDNES.cz proto po tuto dobu připravili unikátní obsah – seriál Hokej u ledu, jenž nabídne historická ohlédnutí, analýzy, rozhovory a komentáře. |
To vás tehdy nenapadlo, že?
To není práce. To je jako když hraješ hokej. (úsměv) Jsou to jen samé telefonáty, emaily, vybírání peněz. To tedy moc pěkné není, ale v každé práci je něco... Jednou jsem si odskočil zpátky k hokeji. Bylo to ECHL v Cincinnati. Kámoš mi dal tři tisíce dolarů za dva zápasy. Hokej mě pořád strašně baví, ale už to nebylo nic pro mě. Přece nebudu pracovat celý den u počítače a pak hrát proti klukům, co se chtějí dostat do NHL. Byla by to jen otázka času, než se člověk zraní.
Co všechno děláte?
Máme deset ledových ploch po celém Columbusu. Majitelem stadionů je vlastník Blue Jackets J. P. McConnell. Nespadáme ale pod stejnou firmu, které patří klub. Zastřešujeme rekreační hráče, ale třeba i přípravky. V rekreačních ligách máme tři tisíce hráčů a 220 týmů. Máme pod sebou třicet trenérů, ale i 120 rozhodčích. Udržujeme led i v létě, ve vedru si každý rád zabruslí.
Teď máte ale kvůli pandemii koronaviru a karanténě zavřeno...
Ano. A všichni doufáme, že do tří týdnů otevřeme. Guvernér Ohia rozhodl, že 26. května otevřou posilovny a bazény pro nekontaktní sporty. My jsme kontaktní, takže zatím nevím, jestli otevřou i nás. Doufáme, že budeme moc dělat aspoň privátní lekce. Hodíme na led třeba pět trenérů a pět žáků, rozdělíme led speciálními žíněnkami. Soutěže budou stát nejméně do 15. června. Musíme dohrát poslední tři týdny soutěží. Neustále někdo volá, kdy konečně začneme. Rodiče a taky rozhodčí. Vydělávají si tady strašné peníze. Je to pro ně půlka živobytí.
Kromě hokeje jsou vaší vášní automobilové soutěže. V posledních letech si pravidelné návštěvy rodné vlasti zpestřujete starty v rally. Co letos?
Strašně mě to štve, protože na začátek už jsem měl zaplacené letenky. Měl jsem startovat v Hustopečích s Peugeotem R2. Aerolinky mi poslaly zpátky všechny peníze, že se ruší linky do Prahy. Takže žádná rally. Sedíme doma a čekáme, co bude. Rád bych se zúčastnil Barum rally, pokud se pojede. Ale nedovedu si představit, že bych přiletěl a byl dva týdny v karanténě.
