Od MF DNES si tehdy vysloužil cenu pro nejlepšího hráče play off. Stal se například i prvním brankářem, který v O2 areně (tehdy Sazka) vychytal nulu.
Za těch 15 let se mnohé v jeho životě změnilo. Z jeho malých synů jsou dnes juniorští reprezentanti, on sám o víkendu doprovázel patnáctiletého Jakuba na Turnaji čtyř v Rusku. Za sto milionů postavil v Říčanech u Prahy zimní stadion, kde trénuje děti ve svém klubu Merkur.
„Mám na děti frňák, s rozmazlenými smrady mě prostě nebaví pracovat,“ říká.
Zavzpomínejte na to jaro 2004.
To není nic těžkého, protože vzpomínky jsou pořád živé. Lidi se chodili za nás modlit, baráky ve Zlíně i okolí byly polepené modro-žlutými šálami. A to, co se dělo po titulu, se nedá popsat. Jen a jen se slavilo.
Vybavím si, že jste ve vítězném finále jako první hokejisté vkročili do nové arény v Praze.
A já tam vychytal první nulu. Mohly být hned dvě, kdyby se do toho nepletla moje máma. Vykřikla na tribuně, že ten náš mladej snad nedostane gól, a do minuty jsem ho tam měl. Pro nás byla nová hala výhoda. V té době tam bylo širší hřiště, které nám vyhovovalo. V Edenu bychom to proti Slavii měli s jejím způsobem hry těžší.
Nejlepší hokejisté play offSeriál MF DNES Už čtvrt století vybírá MF DNES nejlepšího hokejistu play off extraligy. Nyní v závěru aktuálního ročníku, kdy vrcholí boje o titul, přináší v novém seriálu příběhy a rozhovory s vybranými vítězi Ceny Václava Paciny. 1. díl: Jak si Čajánek splnil sen: Věděl jsem, že musím mít dost sil |
Chápu ekonomický smysl, ale neudělali s přesunem chybu?
Mně spíš vadilo, že rohy byly poloprázdné, protože to dostaly nějaké firmy a nevyužily. My měli dva lístky na hlavu. Takže jsem utratil 40 tisíc za lupeny. Ale byl to můj vrchol, titul, nejlepší hráč play off.
Jen my, kteří hlasujeme, a vítězové vědí, že kromě poháru na vás ještě v zákulisí čeká další dar...
… pětilitrová flaška whisky. Ještě ji mám nevypitou doma. Nedávno jsem si z toho dělal srandu – potkal jsem v Montrealu Mika Richtera (bývalý gólman Rangers) a ten říkal, že v NHL dostávají nejlepší hráči play off harleye. Tak mu říkám, že já dostal pětilitrovku Jamesona.
Zajímavé setkání.
Jezdím do Ameriky nasávat hokej, protože mi mí pacholci stárnou. Osmnáctiletý Martin v Americe chytá, tak jsem ho tam deset dní driloval, aby se technicky srovnal. Chce jít na univerzitu a přál by si hrát USHL (univerzitní liga, ze které rovněž hráči chodí do NHL). Ten mladší hraje v útoku za Slavii.
I oni vás motivovali k tomu postavit za Prahou vlastní zimák?
Chtěl jsem dělat mládež podle svého. Vadí mi civilizační choroba jménem rozmazlené děti. Těm, kterým se uhýbá a klestí se jim cesta. Tak u mě je to trochu tvrdší – kdo nechce, nemusí tady být.
Takže jste holíkovský typ trenéra?
Jo jo! Jarda mě z Dukly vyhodil, ale bylo to výchovné. Vždyť já byl za vojnu třikrát v base, i když dvakrát nevinně. Ale bylo to od něj na rovinu. Mně vadí, že se v českém hokeji pořád strašně povídá, ale nejsme schopni kluky k němu přitáhnout. Děláme z toho vědu, přitom je všechno vymyšlené dávno před námi. My tomu jen dáváme anglické názvy a potřebujeme komise. A co předvádějí, mi hlava nebere.
Co třeba?
Spousta lidí říká, ať si děti hlavně hrají. Ano, ať hrají, ale musí to dělat naplno. Na začátku je prostě hodně řevu, ale pak ho ubývá. I u mě kluci pochopili, že jsem sice magor, ale spravedlivý. A když na začátku přežijí řev, je to ve finále už jen zábava. Chci, aby na ledě lítali v tempu. Ne, že má čtyři metry náskok, jede jak pantáta, puk odpálí a nikdo mu nic neřekne. To bych mu utrhl hlavu.
To jdete proti módě.
Česká mentalita není švédská, kde si děti v první řadě hrají, ale během té hry jsou schopny naučit se i dovednosti. My tady máme často děcka, kterým je to jedno a když se na ně nehoukne, narušují všechny kolem. Je to týmový sport, někdo sice umí víc, někdo méně, ale srdíčko musí mít všichni stejné. Mně nevadí – zvlášť u dětí – chyba. Nemusím vyhrát za každou cenu, ale taky jim nechci říkat – nevadí, že prohrajete.
Opravdu je takový rozdíl mezi českými a švédskými dětmi?
U nás člověk, který si neplatí tréninky navíc, nemá v klubu skoro šanci se ty dovednosti naučit. Furt blekotáme o švédském stylu, ale není tady systém, který by řekl, že trenér v 1. třídě má žáčky naučit tohle a tohle. A že když je předá, oni neumějí nic, tak se má sbalit a jít jinam. My tolerujeme věci, protože si říkáme, ať hrají a nic nedělají. Pak ti zapálení se musí honit individuálními tréninky navíc a v osmé třídě jsou vyhořelí. Už nemají energii. Ano, švédská cesta je správná, když začnou s drilem až v mladším dorostu – ale ty děti už něco umí.
6 utkání v play off v sezoně 2003/04 Altrichter za Zlín odchytal. Byl z toho titul a cena pro nejlepšího hráče. |
Co rodiče, kterým se nelíbí, že na jejich děti zakřičíte?
Tak jim ukážu, kde jsou dveře. Už se to dvakrát třikrát stalo. Raději budu mít méně dětí, které to chtějí dělat, než se zdržovat s těmi, které to berou jako kroužek.
Ale je špatně, když někdo bere hokej jako sportovní kroužek? Bez velkých ambicí?
Pro ty tady mám školičku bruslení.
Co je váš hokejový sen?
Aby mě ti kluci za pár let vzali na pivo a věděli, kdo je posunul dál. Trénovat je do osmé deváté třídy, kdy mi je velké kluby seberou. Horší je, když je berou moc brzy a ještě je po cestě pozabíjejí.
Kupují často, že?
Ano, potřebují masu. Ale štve mě i tabulkový systém, který je diskriminační. Hvězdu přece prodám kdykoliv, ale pro mladé kluky či pro hráče na černou práci jsou tabulky smrtící. My prahneme po konkurenci, ale nemáme volný trh. Co je tu za cizince, na které byste se šel podívat? Vidím snad jen Muellera v Brně. Cizinec musí být nejlepší, a ne abychom kvůli tabulkám vzali průměrné a podprůměrné, abychom zaplácli místo. Stejné je to s reorganizací mládežnických soutěží: kdyby se řeklo, že příští rok sestoupí osm mančaftů, tak by najednou hráli ti nejlepší, a ne synové sponzorů. Mohlo by se stát, že Sparta či Slavia sestoupí, ale je to sportovní cesta. Ne že řekneme akademiím, že nemusí pracovat, že nespadnou, tak ať jsou v klidu.
Jaké je postavit zimák?
Musíte být magor. Stálo to téměř 100 milionů bez daně, nedostal jsem ani korunu dotací. Riskoval jsem všechno, celý hokejový život. A kdybych v tom neměl veškeré svoje peníze, tak jsem se na to v půlce vybodl, jak se stavební řízení natahovalo. Pak bylo těžké sehnat lidi, takže jsme tady s manželkou odfárali tři čtvrtě roku ve dvou, ve třech. Udělal jsem si i řidičák na autobus, abych mohl svážet děti ze škol.
TADY JE ALTRICHTROVO. Bývalý gólman Martin Altrichter otevřel nový zimní stadion v Říčanech u Prahy.
Máte riskování v krvi? V šestnácti jste emigroval, že?
Už tehdy jsem byl asi magor a je to důkaz, že mě dobrodružství láká.
Nerozklepal jste se z toho zpětně?
Ne, rozklepala mě Cesta za titulem. Já jsem impulzivní, což mě provázelo celou kariéru. Když se mi něco nelíbí, řeknu to. Ničeho nelituji, ale možná by bylo lepší, kdybych byl občas zdrženlivější.
