Doma nedaleko Chrudimi si v těchto dnech užívá rodiny, do níž mu k tříapůlletému synkovi před měsícem přibyla i dcera. Větší očekávání trenér fotbalového Slovácka Martin Svědík od letošní dovolené neměl. Vzhledem k dvousetkilometrové vzdálenosti od Uherského Hradiště totiž jinak vidí během fotbalové sezony své nejbližší nanejvýš dvakrát do týdne.
„Byl to náročný půlrok, manželka to nemá jednoduché, ale skvěle to zvládá a je od ní o všechno postaráno. Z její strany cítím velkou podporu mojí práce. Moc jí děkuju a vážím si jí za to. Je pro mě ohromně důležité mít rodinné zázemí takto v klidu, protože s fotbalem si nervů užijete dost,“ říká čtyřiačtyřicetiletý bývalý kouč Ostravy, Mladé Boleslavi, Jihlavy nebo reprezentační dvacítky.
Dojíždíte s dalšími členy realizačního týmu společně?
Ano, asistent Michal Šmarda je z Hradce Králové, ale ten je nejhorší řidič. Trenér brankářů Luboš Přibyl je z Pardubic, ten řídí průměrně. No a nejlepší jsem samozřejmě já, takže většinou sedím za volantem. (směje se) Myslím, že celý náš realizační tým si ve Slovácku zvykl dobře. Jsem rád, že tady jsem, vážím si toho, že mám práci v prvoligovém klubu.
Někde se objevilo, že o vás nyní uvažovala Sparta. Byl to absolutní nesmysl?
Asi bych to nechal v mezích, že zůstávám ve Slovácku, dál mi běží smlouva, kterou mám na další dva roky. Zbytek by byly jen spekulace.
Jaký byl váš první půlrok ve Slovácku?
Vzhledem k úkolu, jaký jsem měl, a v jaké situaci jsme přicházeli, si myslím, že úspěšný. Už jen proto, že nadstavbu nikdo neznal, byl to nový model. Tím to bylo velice těžké. Bylo vidět, jak si v každém mužstvu oddechli, když se zachránili.
Vy jste získali klid dvě kola před koncem.
Není to jednoduché, vezměte si Bohemku, která má velice dobrý kádr, málem hrála o Evropskou ligu a nakonec musela bojovat o záchranu do posledního kola. Před naším příchodem situace Slovácka nebyla jednoduchá, bodů nebylo moc.
I vy jste se toho angažmá bál? Tým před vaším nástupem zažil sérii osmi porážek v řadě a dostal se i na poslední místo.
Říkal jsem už při příchodu, že kdybych se jenom trošku bál, nemohl bych tuto práci dělat. Když jsem si prohlížel kádr Slovácka, naopak jsem věřil, že kvalita tady přece jen je. A taky širší kádr, je důležité, že i lavička dokáže do zápasů naskočit. Taky tady byli hráči, kteří už měli se záchranou zkušenosti. Měli kvalitu, aby se to zvládlo. Nervy to ale samozřejmě jsou. Zvlášť u nadstavby obezřetnost a pokora musí být.
Slovácko po vašem nástupu hned vyhrálo pět ze šesti zápasů. V čem spočívala ta proměna?
Základy tady byly velice dobré. Akorát jsem měl jinou představu, kam mužstvo v daném složení ubírat, jakým způsobem by mělo hrát. Chtěl jsem daleko přímočařejší projev, s lepší přechodovou fází a víc se tlačit do koncovky. Před naším příchodem tým hodně gólů dostával, hlavně do otevřené obrany, což pramenilo z organizace po ztrátě míče. A zároveň Slovácko moc gólů nedávalo.
Střelecky to nebylo nejlepší ani po vašem nástupu.
Hodně toho můžete změnit, ale vyloženě ovlivnit posledních dvacet metrů před bránou je velice těžké, tam to opravdu záleží na kvalitě hráčů. Ale dostali jsme ve 20 zápasech 18 gólů. Když přitom máte defenzivu pevnou a zároveň bráníte aktivně, získáváte míče v nebezpečných prostorech a můžete si vytvářet šance. Zejména doma se nám to dařilo. Střílet góly se nám dařilo proti soupeřům ze spodní části tabulky, proti silnějším se projevilo, že v takových zápasech nemáte pět šest šancí, ale jen dvě tři a musíte je proměnit. Tam se projevuje kvalita a přemýšlení hráčů.
Slovácký talent Vecheta: stáž ve Fulhamu i premiéra v lize |
Tým jste přebral v polovině základní části se 12 body, v odvetách jste dokázali získat 22 bodů. Hodně vás štvalo, že kýžená desátá příčka, z níž jste si ještě mohli zahrát o Evropskou ligu, vám nakonec těsně unikla?
Byly tam výsledky, které nám úplně nenahrály. A měli jsme slabší prostřední část jara, chleba se lámal hlavně v domácích zápasech s Jabloncem a Mladou Boleslaví. S Boleslaví jsme byli jednoznačně lepší, ten zápas jsme měli dovést do vítězného konce. S Jabloncem to bylo právě utkání, které my ještě neumíme. Je nerozhodný stav, v 87. minutě přijde šance, celek jako Slavia nebo Plzeň by to proměnil a 1:0 by vyhrál, my z toho uděláme domácí ztrátu dvou bodů. Každý bodík je dobrý, z toho se pak skládá konečná tabulka. Taky škoda, že jsme aspoň bod neurvali z domácího zápasu s Plzní.
Ve skupině o udržení jste ani jednou neprohráli a získali jste 11 z maximálních 15 bodů. Zmiňoval jste, že jste to přesvědčivě zvládli i díky tomu, že řada hráčů už boje o záchranu zná. Jak se to projeví?
Výkon fotbalisty nejvíc ovlivňuje hlava, bez ní vám nejdou ani nohy. Jde o mentální odolnost hráčů, čímž neříkám, že je mentálně odolný celý tým. Ale na některých lidech to stálo a ti v rozhodujících zápasech byli dobří. Jmenovat je nebudu, pro mě je vždy důležitý týmový výkon, soudržnost. Slovácko je taky mužstvem, které musí vždy sázet na velkou pracovitost.
Gólman Trmal, stoper Hofmann a defenzivní záložník a kapitán Daníček. Jsou tohle tři klíčové postavy, díky kterým se Slovácko dokázalo v lize zachránit?
Matouš Trmal je talentovaný brankář, ve dvaceti letech má velice dobře nakročeno, zároveň má vše před sebou. Ale byly i situace, kdy jsme ho museli podržet. Každopádně je fakt, že od brankáře to vždy začíná. Standa Hofmann je určitě důležitým článkem, v obraně patří k nejlepším, podával stabilní výkony. Ale stejně si myslím, že by mohl hrát ještě lépe a být ve větším klubu. A Vlasta Daníček je obrovským srdcařem, je z něj cítit týmový duch. Má v sobě to, co očekávám u celého týmu – aby šli do každého zápasu jednoznačně s tím, že jej chtějí vyhrát. Myslím, že někdy právě z přemíry snahy udělat něco navíc u něj vznikaly chyby.
Kritici mu často vyčítají, že mu chybí fotbalovost.
Víte, u Dáni to kolikrát z tribuny nevypadá, že by měl hru založenou na fotbalové kráse. Ale u něj je základem obrovské množství odvedené práce, odběhaná vzdálenost, vykrývání prostorů, předvídavost, plnění úkolů, zisky míčů. Kdyby je dokázal efektivněji využít, jeho výkonnost by se ještě posunula mnohem dál. I jeho komunikace s ostatními je výtečná, což je důležité pro organizaci hry.
Raketový start přinesl výhru i ligovou jistotu |
Překvapilo vás, že do té trojice jsem nedal ani jednoho ofenzivního hráče?
Asi všichni víme, že v ofenzivě hodně záleží na našem týmovém výkonu a když jeden dva hráči nehrají, co mají, na mužstvu je to znát. Taky nám chybí produktivita. Ale tvrdím, že třeba Honza Navrátil, i když nedává góly, udělá spoustu práce.
Proč obě zimní útočné posily Harba s Hološkem víceméně nic nepředvedly?
Jednoznačně to bylo skluzem v kondiční složce a tím, že dlouho nehráli. Věděli jsme to. S Filipem Hološkem jsme počítali pro situace, kdy nebude Zajíc, nebo na střídání, případně hru na dva útočníky. Filip plnil, co jsme od něj čekali. Haris Harba měl na jaře ještě několik zranění navíc a zápasy, do kterých vstoupil, se mu nepodařily. Jestli někdo z nich zůstane, jsme zatím nerozhodli.
Velkou část roku promarodil obránce Michal Kadlec, který ale avizoval, že chce pokračovat. Máte o to zájem i vy?
Jako trenér jsem řekl, že ano. Je odsud, je bezproblémový, stoper mu sedí a týmu má co dát. Budeme tady mít čtyři stopery, počítáme s tím, že Michal neodehraje všechna utkání, ale tím vznikne prostor pro další hráče.
Jak vůbec naložíte s kádrem? Plánujete v něm průvan, nebo byste naopak chtěl co nejméně změn?
Vždy člověk musí přemýšlet podle možností klubu, kolik má peněz, jaká je filozofie. Máme vytipované posty, kde může dojít ke změnám. Těžko odhadovat, jestli to budou tři hráči nebo pět. Nechci předbíhat. Pracujeme na tom, ale trh se rozbíhá až s koncem ligy. Jisté je, že Janošek jde do přípravy s domovskou Plzní a Divišovi končí hostování z Mladé Boleslavi. S tím si musíme poradit.
