Mluví slovensky, tak jako s rodiči doma v Turku, i když v angličtině a finštině, již používá s bratry, je jistější. Nabídku na přechod do angličtiny však nevyužije. „Chci se procvičit ve slovenštině, teď ji budu víc potřebovat,“ tuší syn bývalého volejbalisty, který se ve Finsku po kariéře usadil. „Nevím, proč právě ve Finsku. Je tam zima, tu nesnáším.“
I proto vás možná v životopise defenzivního záložníka zarazí poslední štace: Rovaniemi - město, které leží jen pět kilometrů pod severním polárním kruhem, kde jsou v zimě běžné třicetistupňové mrazy.
„Zní to zvláštně, co? I minus deset je pro mě velká zima. I proto nelyžuju. Musí se to dělat v zimě,“ usměje se muž, který z finských zvyků a tradic ctí jen pravidelné saunování. „Ale když jsem tam dostal práci, tak jsem se na počasí neohlížel. Trénovali jsme na krytém hřišti, půlka ligy se hrála na umělce. Připravovat se venku a hrát na přírodní trávě, to by ani nešlo. Když jsem nemusel, ven jsem nevylézal.“
Párkrát však ano. Nemohl vynechat turistická lákadla Laponska, oblasti vzdálené dva tisíce kilometrů severně od Prahy. Několikrát pozoroval polární záři, navštívil také místo, které je uváděné jako „oficiální“ vesnice Santy Clause.
„Je to tam moc pěkné, ale velmi turistické. Jezdí tam spousta Číňanů. Pro děti je to speciální, dospělí si zase můžou půjčit Santův skútr nebo sobí spřežení,“ vyjmenovává. „V Rovaniemi je dokonce druhý klub, který se jmenuje FC Santa Claus. Hrát za takový tým může být pro některé fotbalisty splněným přáním,“ rozesměje se.
S tímhle - pro fotbalistu poněkud exotickým - místem jsou spojené také měsíce, v nichž je světlo či tma jen tři hodiny denně. „Hrál jsem tam rok, to se dá vydržet, člověk si zvykne na všechno. Ale být tam delší dobu, tak mám z té tmy asi deprese,“ připouští Hradecký. „Světlo jsem neřešil vůbec, to mi nevadí. Koupil jsem si rolety na spaní, tak jak to tam dělají všichni.“
Potká se s bratry v reprezentaci?
Stejně tak ve Finsku lidé běžně jedí sobí maso, což není ve zbytku Evropy zcela běžné menu. Co na tom, že létající sobi táhnou saně nejznámějšímu místnímu „rodákovi“ v červené čepičce... „Sice patří k Santa Clausovi, ale pro Finy to není posvátné zvíře. Jí se běžně, je to dost oblíbené. Přirovnal bych to trochu ke kebabu,“ vypráví Hradecký.
Pochází z hodně sportovní rodiny. O otci už řeč byla, starší bratr Lukáš chytá za bundesligový Frankfurt a je jedničkou finské reprezentace, za niž už nastoupil i mladší Matěj, záložník TPS Turku.
„Bylo by hezké, kdybychom za reprezentaci Finska nastoupili všichni tři. Je to můj cíl, může se to stát. Dělám všechno naplno a věřím, že se mi to vrátí,“ říká Hradecký, který by ještě teoreticky mohl hrát i za Slovensko, kde má část rodiny, na niž se občas zajede podívat.
Víc ho ale motivuje utvořit rodinné trio ve výběru „Suomi“, v němž patří bratr Lukáš k hlavním oporám. Vždyť byl před lety na testech ve slavném Manchesteru United, uspěl, ale nabídli mu pozici brankáře tři až čtyři.
„Vyprávěl, jak to bylo super. Že v kabině i na tréninku potkal ty největší hvězdy, ale tohle nemohl vzít. Chytal radši v Dánsku za Bröndby Kodaň, teď má super angažmá v Německu,“ líčí Hradecký. „Já navíc fandím Manchesteru City, tak je dobře, že tam nešel.“
Jsem kliďas, žádná panika
Kvůli bratrovi musí měnit i své fanouškovské návyky, když sleduje fotbal. Běžně v něm totiž přeje Slovensku, stejně jako v hokeji. Právě ten je ve Finsku národní sport, ale bratři Hradečtí o něm nikdy neuvažovali. „Neměli jsme tolik peněz, abychom všichni tři hráli hokej,“ vysvětluje prostřední Tomáš.
„Dali jsme se na fotbal, mým vzorem byl Jari Litmanen,“ zmiňuje legendárního finského záložníka, který se proslavil při angažmá v Ajaxu, s nímž vyhrál Ligu mistrů. Kopal i v Barceloně a za Liverpool.
Jeho věhlasu Hradecký asi dosáhne stěží, ale o své kariéře má jasnou představu. „Chci být lepší fotbalista, proto jsem po letech ve Finsku šel hrát do Česka. Místní liga je mnohem výš než ta naše,“ vypráví, proč odešel z druhého týmu finské ligy do českých bojů o udržení.
„Tím se nestresuju. Ani tím, jestli budu hrát v základní sestavě. Je jasné, že budu muset bojovat a nejspíš si na šanci počkat. Ale žádná panika. Jak nejsem v něčem typický Fin, tak v povaze ano. Jsem kliďas.“
To se může Bohemians na jaře hodit.
