Krásná hra osudu: Čech proti Chelsea. Možná pomohl i proslov v kabině

Jeho kariéra je velkými příběhy nabitá. Ale uznejte, že ten, který přijde na závěr, bude...Nejsilnější? Nejpůsobivější? Nejdojemnější? „Osudový,“ našel asi nejtrefnější pojmenování sám Petr Čech. „Takhle krásně mi to osud přihrál.“ Jeho osud = Chelsea.

I když chytá za Arsenal, nejvíc toho prožil u londýnských rivalů.

Tam vyhrál Ligu mistrů, tam se stal čtyřikrát anglickým šampionem, tam překonal hrozivé zranění hlavy a stal se legendou. Klidně je možné, že po sezoně se do klubu vrátí jako člen managementu.

Ale ještě předtím potřebuje Chelsea 29. května v Baku porazit.

V posledním zápase kariéry.

Ve finále Evropské ligy, kam Arsenal nečekaně lehce prošel přes Valencii a Chelsea naopak doklopýtala po penaltách proti Frankfurtu.

Do filmového scénáře by taková tečka seděla, i když by ji kdekdo klidně mohl označit za kýč.

Že ji napíše život? To v Čechově případě působí jako odměna za léta dřiny a za ukázkový přístup k fotbalu. Za touhu vyhrávat, být nejlepší, jít příkladem. A nikdy nic nevypustit, i když se věci nevyvíjejí podle představ.

Poslední věta platí především pro aktuální sezonu, ve které se z českého gólmana stala dvojka. Ligový zápas chytal naposledy loni v září - když doléčil zranění stehenního svalu, konkurent Leno už ho do branky nepouštěl, takže dostával šanci jen mimo Premier League.

Dvakrát v Ligovém poháru, dvakrát v FA Cupu. A desetkrát v Evropské lize, která byla pro Arsenal zpočátku „béčkovou“ soutěží.

Chvílemi to bylo znát, což Čecha, velkého perfekcionistu, vytáčelo.

Už když tým prohrál úvodní zápas vyřazovací fáze v běloruském Borisově, vřelo to v něm.

V odvetě se Arsenal zachránil, ale pak si zase zavařil porážkou v Rennes. Na západě Francie, kde Čech před sedmnácti lety prožíval první zahraniční štaci, prohrál 1:3.  Bývalý klub mu mohl ukončit kariéru.

I trenér Emery vycítil, jak moc se Čech na triumf v Evropské lize upnul a jak nerad by o svůj sen přišel. Proto ho před domácí odvetou pobídl, aby si vzal slovo v kabině.

Čech pak magazínu Pro Football vylíčil, jak naléhavě promluvil: „Doufám, že si všichni uvědomujete, že tohle může být můj poslední zápas v pohárech. Chci hrát tak, abych si pamatoval, že jsme do toho dali všechno. Věřte mi, že kariéra rychle uteče. Kolik myslíte, že budete mít příležitostí, abyste vyhráli velkou trofej? Já mám už jen jednu.“

Rozhovor

Je lepší skončit dřív než později, řekl Čech

Proslov zapůsobil. Odvetu Arsenal zvládl vítězně, stejně jako další čtyři zápasy na cestě do finále. Od Neapole nedostal Čech ani gól, ve dvojutkání proti Valencii zářili útočníci Lacazette a Aubameyang, kteří obstarali všech sedm gólů.

K vysněnému obsazení finále zbývalo jediné: doufat, že Chelsea doma zvládne postoupit přes Frankfurt. Penaltový rozstřel Čech sledoval v mixzóně na displeji telefonu, mezi novináři. Když bylo hotovo, na tváři mu hrál úsměv.

„Všechno do sebe zapadlo,“ zaradoval se. „Vždyť i první zápas za Arsenal jsem hrál proti Chelsea, teď to bude i ten závěrečný. Mám šanci splnit si poslední sen, tak snad to dobře dopadne.“