Začne to oplétáním stromů šňůrami plnými bílých žároviček. To se na Manhattanu děje každý rok. Po dva nebo tři týdny vídáte speciálně školené oplétače, vyzbrojené kilometry a kilometry tenkých kabelů, jak se nahýbají z visutých plošin a až do pozdních nočních hodin zdobí jeden stromek po druhém. Je to umění - strom musí získat novou, elegantní a výtvarně dokonalou korunu z bílých světel.
Město New York touží být nejkrásnější právě v období vánočních svátků.
Jakmile zdobiči zavěsí nad křižovatku 57. ulice a 5. Avenue velikánskou, svítící, jasně bílou vločku, vědí taxikáři, že pro ně nastává ten nejlepší čas roku. Nejlepší čas nastává i pro obchodníky, hoteliéry a producenty broadwayských muzikálů. Do města zamíří nevídané množství turistů z Ameriky i z celého světa, a jejich pestrobarevná masa zaplaví ulice.
Zatímco po zbytek roku taxikáři poskytují služby především Newyorčanům, kteří s nimi pravidelně jezdí do práce a z práce, do nočních klubů a z nočních klubů domů (a kteří přesně vědí, kam chtějí jet, kolik stojí cesta a jaké spropitné dát taxikáři), teď do jejich žlutých aut v hojném počtu nasedají cizinci i neobeznámení Američané s jižanským, středozápadním či kalifornským přízvukem. Ti touží New York poznat co nejlépe, ale nevědí, kde začít - a buďto si stěžují, jak je v New Yorku draho, nebo všechny kolem zahrnují královským spropitným.
|
|
Štědří Newyorčané, šťastní bezdomovci
O Vánocích bývají ostatně i Newyorčané štědřejší než obvykle, a tak snad na každém nároží uvidíte pouliční existence, navlečené do pěti umaštěných šedých košil, dvou umaštěných šedých kabátů a dvou nebo tří párů umaštěných šedých kalhot, jak přejí chodcům i řidičům, kteří museli zastavit na červené, veselé Vánoce a šťastný nový rok, a s rukou nadějeplně nataženou je prosí, ať udělají dobrý skutek.
Bezdomovec Randy, můj tak trochu kamarád, který několik let bydlel v recyklační bedně na plastové lahve od mléka na rohu 4. ulice a Avenue C v manhattanské čtvrti East Village, se mi svěřil, že si ve vánočním období každý den žebráním vydělá na noc v ubytovně a ještě si odnese čtyřicet, padesát i sto dolarů do banky. Jindy se prý jeho příjem pohyboval kolem dvaceti dolarů denně.
Na leckterém nároží teď uvidíte členy Armády spásy, navlečené do uniforem a hlasitě cinkající na zvonce. Většina Newyorčanů se nechá nalákat a přispívá jedním, dvěma, ale třeba i padesáti dolary.
Nejúspěšnější "výběrčí" z řad Armády spásy prý dlouhá léta byla korpulentní černoška, matka šesti dětí, která s celou rodinou žila z podpory, jen aby mohla pomáhat lidem, kteří peníze potřebovali ještě víc než ona sama.
I taxikářům měkne srdce a mnozí z nich snad na každé červené vloží aspoň pár čtvrťáčků do kelímků, které k nim napřahují bezdomovci a žebráci.
Nadrozměrný "stromeček" a výkladní skříně
Jakmile někdy v listopadu, za hluboké noci, aby nepřekážel provozu, doveze náklaďák obrovský vánoční strom do Rockefellerova centra (je to pečlivě vybraný sedmdesátiletý nebo osmdesátiletý smrk, vážící zhruba tunu a uříznutý nastojato, zavěšený na lanech, aby se pádem nepoškodil) a tým školených pracovníků ho začne zdobit, pochopí taxikář, že pokud se chce rychle dostat do centra, musí se vyhnout Páté avenui.
A naopak právě na Pátou Avenue zamíří, když zatouží nabrat návštěvníky, kteří se vydali nakupovat nebo si prohlédnout úžasné výlohy vyzdobené pohybujícími se scénami z Louskáčka, na kterých tým zaměstnanců obchodního domu pracoval po celý rok.
"Sním o bílých Vánocích," zpívá to z tisíce amplionů v obchodech, a bílé Vánoce jsou v New Yorku skutečně něco nádherného. Sníh zkrášlí ulice a avenue snad ještě víc než veškeré světelné show, zahalí velkoměsto do bílého závoje a utlumí zvuky.
Přesto taxikáři obvykle o bílých Vánocích nesní. Trčet někde v závěji, zatímco zoufalí potenciální zákazníci zuřivě mávají na všechno jen trochu podobného taxíku, co se kolem nich brodí sněhovou břečkou, není nejlepší způsob, jak přijít k penězům. A s vyděláváním je třeba si pospíšit, protože týden mezi Vánocemi a Novým rokem je jeden z nejhubenějších.
Nepříliš štědrý Štědrý den
Zatímco předvánoční čas je dobou velkých výdělků a otevřených srdcí, žádný taxikář se nehrne do práce ve vánoční den, který v Americe přichází 25. prosince.
Ulice velkoměsta, zalité světlem zářivek, neonů a žároviček na každém stromě, jsou ten den vylidněné a pusté. Američané pojídají tradičního vánočního krocana v kruhu rodinném a popíjejí tradiční vánoční, podomácku připravený vaječný likér. Rozdávají si dárky (obyčejně mnohem lacinější a symboličtější než v Evropě) - a jen tu a tam někdo vyleze ven a mávne na taxíka, aby se nechal odvézt o pár bloků dál.
Jednou, když trochu sněžilo, nastoupil do mého auta milenecký pár a požádal, ať je zavezu někam, odkud uvidí "na město" a budou moci sledovat padající vločky. Napadlo mě místo přímo pod Manhattanským mostem, který spojuje Manhattan s Brooklynem. Byl odtud moc hezký výhled na Brooklynský most, ležící o něco jižněji a měkce rozmazaný díky padajícímu sněhu. Ve velebném tichu zářily tisíce barevných světélek. Černomodrá hladina East River byla viditelná jen díky odleskům a člověku se nechtělo věřit, že i na Manhattanu existují tahle tichá zákoutí.
Je to tak: taxikář se od newyorských bezdomovců naučil skvěle žebrat. Každému zákazníkovi popřeje hezké Vánoce a šťastný nový rok - a doufá, že se to projeví na spropitném. Obvykle ano. Vánočně naladění lidé taxikáře litují, že musí Štědrý den strávit za volantem, a dýšky nešetří. Ale nefunguje to vždycky.
Zrovna když si gratulujete, že vám i notoricky "mrtvá" směna vynese spoustu peněz, šeredně se spletete. Do taxíku nastoupí rozhořčený muž a rozhořčená žena. Snažíte se je potěšit popřáním hezkých Vánoc, ale oni se na vás zaškaredí ještě víc: "Jsme Židé. Vánoce neslavíme. Čekáme, až tohle bláznovství skončí."
